Bakaláře jsem v podstatě vystudoval za tři semestry a pak už jen pracoval, říká ředitel CzechTourismu Herget

29. 11. 2022 | | Rozhovory, Tuesday Talks CzechTourism-portrety-27

Jan Herget řadu let působí v oblasti cestovního ruchu. V roce 2019  se stal ředitelem agentury CzechTourism a mimo jiné je také absolventem programu mezinárodní obchod Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické (FMV VŠE). Od roku 2006 pracuje jako odborný asistent na Katedře cestovního ruchu (KCR). Jak se Jan Herget jakožto absolvent mezinárodního obchodu dostal do oblasti cestovního ruchu a jak se podle něj mění přístup studentů ke vzdělávání, se dozvíte v následujícím článku.

Můžu se zeptat, jaký jste byl student?

To je záludná otázka. Já jsem naplno využíval kreditového systému, který velmi dobře umožňoval kombinovat práci se studiem. Takže jsem absolvoval velkou část předmětů v prvním semestru, respektive v prvním roce. Od druháku jsem pracoval na full-time, takže jsem chodil do školy ráno a večer, a jinak do práce. Poslední roky studia jsem využíval k cestování.

Takže byste sám sebe nepopsal jako vzorného studenta?

Za celou dobu studia jsem neudělal jedinou zkoušku, a to státnice z ekonomie u celkem přísné komise. Ale oprávněně – místo přípravy na zkoušku jsem totiž učil děti snowboardovat v Harrachově. Jinak jsem všechny zkoušky udělal na poprvé, a většinou za jedna. Takže si myslím, že to nebylo tak hrozné. Jen jsem naplno využíval toho kreditového systému, a pak kombinoval práci se studiem.

Za ty roky se nějak změnil kreditový systém?

Teď je mnohem více vyžadovaná účast a studijní plány jsou víc fixní. Za nás to doopravdy bylo hodně volné, takže já jsem si to mohl poskládat, jak jsem potřeboval. V podstatě jsem bakaláře vystudoval za tři semestry a pak jsem už jenom pracoval.

Přestože jste vystudoval mezinárodní obchod, už nějakou dobu působíte v oblasti cestovního ruchu. Jak jste se do této oblasti dostal?

Moje první práce byla v marketingu obchodních domů Tesco, pak jsem ještě při studiu pracoval v CzechTrade na pozici tiskového mluvčího. Po nějaké době jsem si ale říkal, že mě nebaví prodávat jogurty ani exportovat strojírenské výrobky. Mým snem bylo celý rok cestovat a strávit zimu na horách. A tak jsem obeslal cestovky v Česku a ptal se, jestli nehledají delegáta do Alp. A protože jsem uměl italsky a německy, tak se mi ozvala cestovní kancelář Nev-Dama, že potřebuje někoho do Itálie. Cestoval jsem už více než půl roku a zrovna byl v Indii v nádherném místě Goa. Přebookoval jsem letenku a za dva týdny začal pracovat v italských Alpách jako delegát.

V lednu za mnou do horské vesničky Foppolo přijel majitel cestovky a řekl, že si přečetl můj životopis a že by mě chtěl využít víc než na pozici delegáta. A tak jsem dostal za úkol objet všechny skiareály, nafotit je a udělat jejich popis do katalogu. To se psal rok 2004 a internet byl teprve na začátku. Když jsme se pak opět viděli na konci sezóny, tak jsem se ptal, proč nemají lepší marketing. Majitel mi odpověděl, že když jsem tak „chytrej“, tak ať si to zkusím. A tak jsem pro Nev-Damu pracoval jako marketingový ředitel až do roku 2008.

Dá se tedy říct, že jste k tomu přišel jako „slepý k houslím“?

Spíš jako vášnivý lyžař, který chtěl strávit rok v Alpách. Ale už na škole jsem měl brigády v cestovním ruchu. Jezdil jsem jako delegát do Itálie nebo jsem pracoval jako průvodce.

Pořád zmiňujete, že jste pracoval během studia. Myslíte si, že je to dobrý krok? Měli by podle Vás studenti během studia pracovat?

Je to individuální, nechci nikomu nic nutit. Podle mě hrozně záleží, co je to za práci. Já jsem si vždycky vybíral práci ne kvůli penězům, ale kvůli náplni. Mně to vyhovovalo, protože jsem dělal práci, která korespondovala s tím, co jsem se ve škole učil. Dokonce státnice z mezinárodního obchodu byly z devadesáti procent z toho, co byla moje práce, takže to se dobře doplňovalo.

Máte letité zkušenost s výukou studentů na Katedře cestovního ruchu. Mění se podle Vás přístup studentů ke vzdělávání?

Já si myslím, že ne, alespoň ne nějak výrazně. Samozřejmě s námi všemi zamával covid, ten otrávil jak učitele, tak studenty. Důležitý pro mě byl ale moment, kdy jsem si uvědomil, že neumím učit. V roce 2018 jsem absolvoval kurz základy učitelství a moderní metody výuky. A to mi úplně otevřelo oči. Uvědomil jsem si, co všechno jsem dělal špatně. Do té doby jsem si říkal, že každý rok jsou ti studenti horší a horší, ale pak jsem pochopil, že každý rok byl horší a horší ten učitel, to znamená já.

A co jste dělal špatně?

Hodně jsem mluvil a snažil se předávat své znalosti a zkušenosti z praxe, říká se tomu klasické frontální učení. A divil se, že žáci nereagují na mé podněty. Neuměl jsem studenty zapojit do diskuse. Na moje otázky bohužel reagovali jen nejaktivnější studenti, ostatní mlčeli. Ono to trošku souvisí i s atmosférou v Česku, protože když jsem učil v zahraničí, tak studenti byli aktivnější. Ale hlavním problémem byly moje malé pedagogické znalosti.

Neříkám, že se mi povedlo všechno přetavit do mé výuky, ale aspoň už vím, kde dělám chybu. Základem je, aby student byl minimálně stejně připravený na hodinu jako učitel. Tady vidím základní rozdíl mezi zahraniční a domácí výukou. Venku probíhá diskuse a kritické hodnocení dané situace. U nás učitel povídá a studenti si píšou zápisky. To je hrozná škoda a ochuzuje to obě strany. Učitele, protože ten od studentů může získat spoustu energie, informací a nových pohledů, i studenta, který si může lépe propojit teorii a praxi.

Myslím, že se to teď hodně změní digitalizací výuky a Moodlem. Přijde mi dobře, že to škola zavádí. Digitalizace dá učitelům do rukou nástroj, jak participativní výuku zjednodušit. I když pro nás učitele bude těžké se na to připravit, tak to vidím jako obrovský krok dopředu k převedení výuky do toho západního stylu.

Takže máte pocit, že se studenti nezhoršují, ale učitelé zůstávají ve způsobu výuky zaostalí?

Já nechci takhle hodnotit učitele, jsou dobří i špatní pedagogové, stejně tak jsou dobří a špatní studenti. Spíš jde o to, že škola teď našla nástroj, jak nás učitele naučit učit. Svět se vyvíjí hrozně rychle a čím je člověk starší, tím je pro něj složitější zůstat v běhu událostí. Myslím si, že není ani pro školu lehké ty správné lidi najít, vhodně odměňovat a zároveň je motivovat. Podle mě VŠE patří mezi nejlepší školy u nás, ale samozřejmě se to vždycky může zlepšovat.

Zdroj: archiv Jana Hergeta

Mohlo by vás zajímat: