Balónem nad berounskými lesy

6. října 2009 – Tereza Holanová
Akce - Reportáže - Říjen 2009

Zvonění budíku nás vyhnalo z postele okolo čtvrté ráno. Navzdory brzké hodině jsme vstávali s nadšením a očekáváním. Čekal nás totiž let balónem nad okolím Prahy. Spícím městem jsme se dopravili do sídla KPMG Česká republika a společně vyčkávali, zda skutečně poletíme. Od rána totiž bylo zataženo a v případě deště by let mohl být nebezpečný. Nakonec se však nejhorší mraky rozutekly a my se vydali na cestu. Na louce ve vesnici Karlštejn jsme se setkali s pilotem, který s pomocníky právě začal nafukovat balón. Chvíle do vzletu jsme strávili fotografováním, pozorováním zvětšující se balonové koule a pravidelně šlehajícího plamenu.

Do koše nás nastoupilo celkem osm a jak nás pilot informoval, vešli by se tam ještě další čtyři lidé. Než jsme se stihli rozkoukat, odlepili jsme se od země a poměrně rychle začali stoupat vzhůru. Počáteční paniku vystřídalo horečné fotografování, údiv a nadšení. Karlštejn z neobvyklé perspektivy, okolní lesy, tenká linie Berounky a projíždějící vlak představovaly skutečně barvitý výhled.

Vítr nás unášel na severovýchod a hrad se ztrácel v dáli. Pomalým tempem jsme prolétali nad okolními vesničkami a postupně klesali. Chvílemi jsme klouzali nad vrcholky stromů tak těsně, že nám větve škrábaly o dno balónu. Pozorovali jsme spoustu zvířat běhajících v polích, miniaturní vilky s bazény, mávající človíčky, vysílač na Cukráku a obrysy Prahy v dálce. Po více než půl hodině jsme znovu přelétli Berounku a za námi, kdesi nad Karlštejnem, se začala obloha zlověstně mračit. Pilot proto usoudil, že bychom měli co nejdříve přistát. Okolo však byly jen samé lesy. Než jsme je přelétli, tak se oblaka různě rozháněla a zase šedla, takže jsme šnečím tempem pluli vzduchem ještě asi dvacet minut. Když jsme zprava minuli Cukrák, pilot rozhodl, že je nejvyšší čas cestu ukončit. Přelétli jsme Vltavu a začali se snášet na nejbližší travnatý plac, fotbalové hřiště.

Přistání nám zabralo dobrých deset minut, protože, jak pravil pilot: „Balonářství je hodinářská práce“. Pokles, vzlet, snaha nasměrovat balón, pokles. Zafoukal vítr a my se snášeli přímo do kupky hnoje. Nakonec se nám však povedlo dosednout zhruba o dva metry vedle. Po celou dobu nás ze sousedního pozemku pozorovala a povzbuzovala skupinka německých rekreantů. Hned jak jsme dosedli na zem, dočkali jsme se zaslouženého potlesku. Přistáním však výprava neskončila, museli jsme ještě vypustit a sbalit balón. Krátce nato se spustil mírný, ale nepříjemně studený déšť. Ten nám však neubral na nadšení z prožitého letu, který byl pro většinu z nás premiérou. Zvlášť když jsme absolvovali křest ohněm, vodou a větrem a byli pasováni do šlechtického řádu balonářského.

Vyhlídková cesta byla pro nás všechny dobrodružnou zkušeností, na kterou jen tak nezapomeneme. Pochvalu si zaslouží především přátelský pilot, který zajistil hladký a bezpečný průběh letu, a zástupci KPMG Česká republika, kteří se postarali o plynulou organizaci akce.