Beach volejbal OLIVER VŠ LIGY odstartoval úvodním rozřazovacím turnajem

10. října 2010 – Jitka Lukášová
Sport - Reportáže

Krátce po šesté odpolední svolává Jakub Hojer, hlavní organizátor a správce pražské OLIVER VŠ LIGY, všech 24 soutěžních dvojic na slavnostní zahájení. Hrát budou celky mužů, žen i smíšené. Podle prezidenta OLIVER VŠ LIGY Tomáše Reinbergra, který se do beache taktéž přihlásil, nejde o žádné mistrovství. Účelem je si příjemně zahrát a seznámit se, což se, jak později pozoruji, docela daří. Bouchá se šampaňské. Jdeme hrát.

Náš tým iList spadl po rozlosování do skupiny B společně s celky Harakiri, Vokno a Players on the waves. Celkem se hraje v šesti základních skupinách po čtyřech týmech na jeden set do 21. Nezačínáme, tudíž můžeme okoukávat soupeře. Jsou dobří. Začínám mít strach, že dostaneme strašný klepec. Ale první zápas s Voknem moje obavy zcela odsunuje stranou. I když chybujeme, a to značně, vítězství se nám přeci jen podaří ukořistit. Raduji se. To ale ještě netuším, že to bude jediný opojný pocit úspěchu, z kterého se toho večera budu těšit.

Při zápase s Players on the waves se naše předchozí převaha vytrácí. Ale bojujeme. Soupeři se daří lépe: vystihuje naše slabá místa, své rány cílí do prázdných ploch. Prohráváme. Třetí zápas. Proti nám stojí Harakiri – dva studenti z VŠE. Cítím osobní sympatie, neboť jsou ve skupině kromě mě jedinými zástupci ekonomických barev, ale hru jim darovat nechci. Nicméně, má přání jsou jim očividně jedno. Uhrají nás. Opět prohráváme. Ve skupině si tak zajišťujeme třetí místo. Přesto ale postupujeme do druhého ze tří vyřazovacích pavouků (horní, dolní a podzemní pavouk), kdy se hraje na dva sety do patnácti.

A pokud jsem si myslela, že bychom třeba mohli ještě uspět, vůbec jsem netušila, jak daleko se odvažuji ve svých představách zajít. Když proti nám totiž nastupuje celek Poker on the beach, který jsem si pracovně přejmenovala na Čárový kód (oba borci byli vysocí téměř dva metry), cítím, že chvíle týmu iList jsou spočteny. A taky že ano. Oba smečující dlouháni si z nás ještě během hry dokonce utahují, když například zkoušejí některá podání pod nohama. Pokora chlapcům očividně mnoho neříká. A my zase prohráváme.

O posledním zápase, který jsme ještě v rámci turnaje odehráli, se příliš rozepisovat nemusím. Ostudná série patnácti podání v kuse v prvním setu nám zajistila další prohru, které jsme nedokázali zabránit ani usilovným dotahováním v setu druhém. Myslím, že tentokrát jsme měli fakt smůlu.

Blíží se k desáté hodině. Turnaj se chýlí ke konci. Dohrávají už jen ti nejlepší a opožděnci. Lačně sleduji souboje o umístění. Nad finále se mi pak tají dech, neboť oba celky jsou velmi vyrovnané a skóre se přesýpá jako hodiny. Pevnější nervy má nakonec tým absolventů Ondra & Martina, se sklopenými hlavami smutně odchází Kompresoři. Ale při rozhovoru s nimi spíš cítím, že jsou rádi, že si dobře zahráli. „Byly tam pěkné momenty. Ale byly tam i špatné momenty,“ popisuje David Kolesa, student Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE, závěrečné utkání. „Za mráčkem se objevil paprsek, ale nakonec se zatáhlo,“ pokouší se Adam Kolesa, Davidův bratr, o vzletnější komentář.

Nejvíce však vtipem hýří třetí umístěný tým Singles složený z Vlasty Novákové a Čestmíra Rybky (oba VŠE), který mě ujišťuje, že s jinými než medailovými ambicemi do turnaje nešel. Na otázku, jestli toto sebevědomí pramení z tvrdých a četných tréninků, však dostávám zápornou odpověď. „Nehrajeme závodně, jsme přirozené talenty,“ skromně podotýká Čestmír. Za chvíli mi ale tvrdí, že beach je vlastně jen zástěrka pro to, někoho v lize ulovit (napovědět má prý už sám název týmu).

Než stihnu vyzpovídat všechny umístěné, vítězové (Ondřej Dostál a Martina Vacková z týmu Ondra & Martina) mi nepozorovaně proklouznou za zády. Zjistit o nich jsem stihla pouze to, že beachový turnaj OLIVER VŠ LIGY byl pro ně již druhým toho dne. Nicméně z předávání medailí a cen, které věnoval Beachklub Pankrác, mají radost všichni stejnou a do objektivů se uvolněně usmívají.

Je čas jít domů. Organizátoři jsou spokojení. „Sledoval jsem to a úroveň je velmi dobrá,“ komentuje první zápasy semestru Jakub Hojer a dodává, že se těší, až příště uvidí ty samé hráče, kteří budou díky účasti v OLIVER VŠ LIZE ještě lepší. A co si myslím já? Zahrála jsem si, zapotila se, vychladla, pak téměř vymrzla, ale musím říct, že dobrá nálada mě neopustila ani na chvíli. Říkám si, že na té OLIVER VŠ LIZE přece jen něco bude.

Výsledky turnaje v beach volejbale, sobota 9. října 2010, Beachklub Pankrác:
1. místo – Ondra & Martina (Martina Vacková, Ondřej Dostál, absolventi)
2. místo – Kompřesoři (Adam a David Kolesovi, VŠE)
3. místo – Singles (Vlasta Nováková, Čestmír Rybka, VŠE)