Beach volejbal OLIVER VŠ LIGY odstartoval úvodním rozřazovacím turnajem

10. 10. 2010 | | Sport

Jako člověk, který si není jistý svou sportovní výkonností, vstupuji
do nafukovací haly pískových hřišť Beachklubu na Pankráci s podivným
respektem, který ještě vzrůstá po zhlédnutí potenciálních protihráčů
a jejich do nebe tyčících se postav. Bohužel mne osud připravil o podobně
stavěného volejbalistu, tudíž na něm zase bylo, aby mi přivanul
dostatečnou náhradu, která by opět podepřela mé herní sebevědomí. Na
svého budoucího spoluhráče pak téměř doslova narážím hned u vchodu.
Tým iList je kompletní.

Krátce po šesté odpolední svolává Jakub Hojer, hlavní organizátor a
správce pražské OLIVER VŠ LIGY, všech 24 soutěžních dvojic na
slavnostní zahájení. Hrát budou celky mužů, žen i smíšené. Podle
prezidenta OLIVER VŠ LIGY Tomáše Reinbergra, který se do beache taktéž
přihlásil, nejde o žádné mistrovství. Účelem je si příjemně zahrát
a seznámit se, což se, jak později pozoruji, docela daří. Bouchá se
šampaňské. Jdeme hrát.

Náš tým iList spadl po rozlosování do skupiny B společně s celky
Harakiri, Vokno a Players on the waves. Celkem se hraje v šesti základních
skupinách po čtyřech týmech na jeden set do 21. Nezačínáme, tudíž
můžeme okoukávat soupeře. Jsou dobří. Začínám mít strach, že
dostaneme strašný klepec. Ale první zápas s Voknem moje obavy zcela
odsunuje stranou. I když chybujeme, a to značně, vítězství se nám přeci
jen podaří ukořistit. Raduji se. To ale ještě netuším, že to bude
jediný opojný pocit úspěchu, z kterého se toho večera budu těšit.

Při zápase s Players on the waves se naše předchozí převaha vytrácí.
Ale bojujeme. Soupeři se daří lépe: vystihuje naše slabá místa, své
rány cílí do prázdných ploch. Prohráváme. Třetí zápas. Proti nám
stojí Harakiri – dva studenti z VŠE. Cítím osobní sympatie, neboť jsou
ve skupině kromě mě jedinými zástupci ekonomických barev, ale hru jim
darovat nechci. Nicméně, má přání jsou jim očividně jedno. Uhrají nás.
Opět prohráváme. Ve skupině si tak zajišťujeme třetí místo. Přesto ale
postupujeme do druhého ze tří vyřazovacích pavouků (horní, dolní a
podzemní pavouk), kdy se hraje na dva sety do patnácti.

A pokud jsem si myslela, že bychom třeba mohli ještě uspět, vůbec jsem
netušila, jak daleko se odvažuji ve svých představách zajít. Když proti
nám totiž nastupuje celek Poker on the beach, který jsem si pracovně
přejmenovala na Čárový kód (oba borci byli vysocí téměř dva metry),
cítím, že chvíle týmu iList jsou spočteny. A taky že ano. Oba
smečující dlouháni si z nás ještě během hry dokonce utahují, když
například zkoušejí některá podání pod nohama. Pokora chlapcům
očividně mnoho neříká. A my zase prohráváme.

O posledním zápase, který jsme ještě v rámci turnaje odehráli, se
příliš rozepisovat nemusím. Ostudná série patnácti podání v kuse
v prvním setu nám zajistila další prohru, které jsme nedokázali zabránit
ani usilovným dotahováním v setu druhém. Myslím, že tentokrát jsme měli
fakt smůlu.

Blíží se k desáté hodině. Turnaj se chýlí ke konci. Dohrávají už
jen ti nejlepší a opožděnci. Lačně sleduji souboje o umístění. Nad
finále se mi pak tají dech, neboť oba celky jsou velmi vyrovnané a skóre se
přesýpá jako hodiny. Pevnější nervy má nakonec tým absolventů Ondra
& Martina, se sklopenými hlavami smutně odchází Kompresoři. Ale při
rozhovoru s nimi spíš cítím, že jsou rádi, že si dobře zahráli.
„Byly tam pěkné momenty. Ale byly tam i špatné momenty,“ popisuje David
Kolesa, student Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE, závěrečné utkání.
„Za mráčkem se objevil paprsek, ale nakonec se zatáhlo,“ pokouší se
Adam Kolesa, Davidův bratr, o vzletnější komentář.

Nejvíce však vtipem hýří třetí umístěný tým Singles složený
z Vlasty Novákové a Čestmíra Rybky (oba VŠE), který mě ujišťuje, že
s jinými než medailovými ambicemi do turnaje nešel. Na otázku, jestli toto
sebevědomí pramení z tvrdých a četných tréninků, však dostávám
zápornou odpověď. „Nehrajeme závodně, jsme přirozené talenty,“
skromně podotýká Čestmír. Za chvíli mi ale tvrdí, že beach je vlastně
jen zástěrka pro to, někoho v lize ulovit (napovědět má prý už sám
název týmu).

Než stihnu vyzpovídat všechny umístěné, vítězové (Ondřej Dostál a
Martina Vacková z týmu Ondra & Martina) mi nepozorovaně proklouznou za
zády. Zjistit o nich jsem stihla pouze to, že beachový turnaj OLIVER VŠ
LIGY byl pro ně již druhým toho dne. Nicméně z předávání medailí a
cen, které věnoval Beachklub Pankrác, mají radost všichni stejnou a do
objektivů se uvolněně usmívají.

Je čas jít domů. Organizátoři jsou spokojení. „Sledoval jsem to a
úroveň je velmi dobrá,“ komentuje první zápasy semestru Jakub Hojer a
dodává, že se těší, až příště uvidí ty samé hráče, kteří budou
díky účasti v OLIVER VŠ LIZE ještě lepší. A co si myslím já?
Zahrála jsem si, zapotila se, vychladla, pak téměř vymrzla, ale musím
říct, že dobrá nálada mě neopustila ani na chvíli. Říkám si, že na
OLIVER VŠ LIZE přece jen
něco bude.

Výsledky turnaje v beach volejbale, sobota 9. října 2010,
Beachklub Pankrác:

1. místo – Ondra & Martina (Martina Vacková, Ondřej Dostál,
absolventi)
2. místo – Kompřesoři (Adam a David Kolesovi, VŠE)
3. místo – Singles (Vlasta Nováková, Čestmír Rybka, VŠE)

Mohlo by vás zajímat: