Bezděkův recept na důchod: spořte od mládí a založte rodinu

18. 10. 2010 | | Rozhovory

Nespoléhejme na stát, ať už politici najdou odvahu k penzijní reformě
či ne, varuje expert na důchody Vladimír Bezděk, který před třinácti
lety absolvoval VŠE.

Studoval jste v 90. letech v Praze a Manchesteru. Jak na to
vzpomínáte?

VŠE jsem studoval v době, kdy si systém studia zvykal na kreditní systém,
bylo to něco nového. Znamenalo to velkou míru osobní svobody. Když jsem
měl možnost odjet do Manchesteru, tehdy už jako zaměstnanec České
národní banky, bylo spoustu věcí jinak. Začalo to jazykovým šokem.
I když jsem angličtinu studoval mnoho let, trvalo mi dlouho, než jsem
získal pocit, že se nemusím stydět komunikovat.

Mohl byste obě školy srovnat?
V Británii jsem měl méně předmětů, ale šlo se mnohem víc do hloubky.
Na VŠE se mi zdálo, že interakce byla velmi neosobní, a zkoušení
probíhalo testy. Kdežto v Anglii nás bylo třeba jen dvacet, měli jsme tři
až čtyři předměty. Hodiny byly osobní, diskutující, a když bylo
zkoušení písemné, tak esejové. Člověk musel ukázat, že načetl odbornou
literaturu a je schopen o ni uvažovat a vyjádřit svůj názor.

Vyhovoval vám britský systém více?
Nevím, jestli byla ta forma přínosnější, ale určitě mě donutila více
pracovat s odbornou literaturou a věnovat se jí do hloubky. Rozhodně je
přínosnější studovat v užším kruhu.

Proč jste se rozhodl pro studium ekonomky?
V sedmnácti jsem moc nevěděl, co chci dělat. Dostal jsem se i na
elektrotechniku do Brna, kde mi nabídli od prvního semestru stipendium.
Ačkoliv bych to měl domů blíž, nešel jsem tam. Nebyl jsem vždy jen
technický typ. V ekonomii jsem viděl, i když tehdy podvědomě, že je to
měkká věda, která není postavena jen na pravdě nebo nepravdě. I když se
zoufale snaží implementovat tvrdá data, je to podle mě stále
sociální věda.

Připravila vás studia pro vaši kariéru dostatečně?

Určitě ne, ale nevinil bych z toho školu. Ani britskou, a už vůbec
ne VŠE.

Poradíte, jak dál se má student tedy zlepšovat?
Měl by být vždy připraven na to, že praxe bude trochu jiná a nebát se
toho. Druhá věc, dělat věci poctivě, ať děláte cokoliv, dělejte to
rádi a do hloubky. Věk dvacet plus je ideální, nemáte rodinu a můžete do
toho investovat hodně času. A za třetí jazyky, umožní jít víc do
hloubky a za prameny. České zdroje jsou dobré jen na úvodní seznámení.
A za poslední, dejte do své práce vždy něco navíc. Strašně to pomáhá
a skoro nic to nestojí, tak se snažím dávat do práce své srdce a strhávat
s sebou lidi.

Hned po studiu jste pracoval v ČNB, v čele velké pojišťovny,
spolupracoval jste s Transparency International, pracoval jste pro vládu,
také jste obecním zastupitelem v Dobřichovicích. To je docela mnoho
povolání…

To nejsou povolání, ale koníčky. Třeba být zastupitelem je neplacená
práce. Krom dobrého pocitu, že občas člověk pomůže něčemu dobrému,
z toho vůbec nic nemám.

Proč jste se dal do komunální politiky?
Tato komunální úroveň není politika. Naštěstí. A dále je to možnost,
jak ovlivňovat věci kolem sebe v tom nejužším kruhu. Máme často tendenci
někde honit vzdušné zámky a zapomínáme na mikrosvět, který obýváme,
kam přivádíme své děti.

Které ze zaměstnání, která jsem vyjmenoval, pro vás bylo
stěžejní?

Samozřejmě to, co mě živí, takže byznys. Mám čtyři děti, visí na mě
šest krků, takže chtě-nechtě musím reflektovat tuhle povinnost. Ale
doufám, že mě to baví a snažím se, aby mi to nebralo všechnu sílu, abych
měl prostor i pro něco dalšího.

O vašem působení v AEGON jste pro časopis týden řekl, že to
byla „nejlepší etapa ve vašem dosavadním profesním životě.“ Proč
jste AEGON opustil?

Byl jsem tam tři a půl roku. Snažím se vždy dělat práci na 110 procent,
dělat na devadesát nemá smysl, dělat na sto je fajn, ale nemůžete se
zlepšovat. Poslední rok jsem odcházel do práce v osm ráno a vracel se
v deset večer. Když to začalo padat i na víkendy, řekl jsem si, že jsem
na hraně, abych buďto ztratil hodnoty, které ztratit nechci, nebo budu
práci šidit.

Na reformě se nikdy neshodnou všichni

Vaše komise vznikala v době rezignace premiéra Špidly. Mohl
byste přiblížit atmosféru, v jaké se vám tehdy pracovalo?

Na začátku bylo asi čtvrtleté období, kdy se věci nedařilo roztlačit
správným směrem. Nemohl jsem si vybrat lidi, se kterými jsem chtěl
spolupracovat, a nastavit rozdělení kompetencí, za které ještě odpovídá
můj tým a kde už začíná hranice politických stran. Nemohl za to ani tak
premiér Špidla. Tahle aktivita byla ve veřejné sféře zcela nová, a to
vždy plodí porodní bolesti.

Letos na jaře to tak už nebylo?
Ta nová komise byl jiná. Mohli jsme se opřít o aparát ministerstva práce
a sociálních věcí a ministerstva financí, bylo jednodušší navázat na
předchozí práci. Díky tomu jsme mohli být spíše usměrňovacím než
pracovním týmem. V letech 2004 až 2005 jsme byli jen technická
kalkulačka, která neměla mandát říkat, co si myslí. Naopak letos bylo
naším hlavním úkolem říci, jak si myslíme, že by systém měl
vypadat.

Konzultovala původní komise své závěry s premiérem
Paroubkem?

Jasně, snažil jsem se konzultovat se všemi premiéry. Vždy, když se změnil
premiér, chtěl jsem se mu představit a seznámit ho s tím, že se v této
věci něco děje a kam jsme se posunuli. Jiří Paroubek je ekonom, takže
podle mě naprosto přesně rozuměl tomu, o čem je řeč. Druhá věc je,
jaké jednání uplatňuje tam, kde svítí světla kamer. Ale to je
charakteristické pro všechny politiky. Vnitřně mohou mít nějaký názor,
ale prosazují často něco jiného.

Existuje varianta penzijní reformy, na kterou by mohly přistoupit
všechny parlamentní strany?

Myslím si, že ne. Je tam několik otázek, na které je potřeba odpovědět
buď ano, nebo ne. Například v rámci povinného důchodovému systému.
Chceme mít jenom průběžné financování nebo zejména průběžné a vedle
toho spořící komponentu? Část spektra bude vždy pro ano a část vždy pro
ne. Nelze se konsensuálně shodnout.

Zdá se, že od ukončení činnosti první komise se až do
letošního jara, kdy vznikla komise druhá, nic nedělo. Je to tak?


Není, za ty roky proběhla spousta parametrických úprav a některé téměř
nepozorovány, a to nejen médii, ale překvapivě i sociálními partnery.
Když byl například Petr Nečas ještě ministrem v Topolánkově vládě,
připravil poměrně hluboké změny ve výplatách invalidních důchodů. Je
to citlivá záležitost, protože někteří jej skutečně životně
potřebují a pro ně je ta dávka velmi nízká, protože vedle nich jsou
druzí, kteří na systému parazitují. Díky Nečasovi dnes ubývá
invalidních důchodů a snižují se částky, takže se zdá, že to zasáhlo
parazity. Nikde jsem kvůli tomu neviděl lidi v ulicích a zjevně to systému
pomáhá.

Ze všech variant, které komise vypracovala, prosazujete tu, ve
kterém v prvním pilíři klesnou odvody o pět procent a spoření
v druhém pilíři bude ze zákona povinné ve výši 3 procenta. Proč
právě tuto variantu?

Protože podle mého názoru i názoru většiny komise, v rámci fiskálních
možností, které jsou omezené, nejlépe naplňuje kombinaci cílů, které
jsme vytyčili: Za prvé diverzifikovat ten systém. Nyní stojí na jedné
noze, tím, že existuje pouze průběžný systém. Takže mi vlastně nutíme
lidi zákonem riskovat. Protože hospodářská politika by upřímně řečeno
neměla riskovat a už vůbec ne povinně riskovat. Za druhé fiskální
udržitelnost. Kdybychom ten systém nechali tak jak je dnes, bude se muset
skutečně řezat a vznikne obrovská generační nespravedlnost. Té se
v jisté míře vyhnout nelze, ale, a to je třetí cíl, lze ji více
rozprostřít v čase.

Můžete přiblížit udržitelnost současného
systému?

Když necháme systém v současných parametrech, za dvacet až třicet let se
dostaneme do tří až čtyř procentních deficitů HDP ročně, možná
i více. V tu chvíli by objem výdajů na důchody měl být 13 % rozpočtu.
To znamená, že jedna třetina financí systému je dlouhodobě nesolventní.
Když to převedeme na firmu, znamená to, že na aktivech chybí jedna třetina
pasiv. Ta firma by musela vyhlásit konkurz.

Tím, že stát sníží povinné odvody o pět procent, vytvoří
Váš návrh propad příjmů ve výši desítek miliard, podle propočtů HN by
mohlo jít až o 80 miliard.

Je to zhruba 50 miliard.

Tak řekněme padesát. Není nezodpovědné v době snah vlády
o seškrtání výdajů v rámci snižování deficitů takto razantně
snižovat příjmovou stranu?

Aby to nevyvolalo tento fiskální propad, vykompenzujeme jej vyrovnáním sazby
DPH na 19 %. Jde tedy o fiskálně neutrální záležitost měnící pouze
systém zdanění v ekonomice. Relativně jde o snížení zdanění práce za
cenu většího zdanění spotřeby, což s důchodovým systémem souvisí.
Díky tomu, že dnes máme sazbu 28 % na důchodové pojištění a nemáme
vlastně žádný strop, na trhu práce vznikají obrovské distorze. Když
zaměstnavatel musí k platu deset tisíc přihodit ještě čtyři tisíce na
pojištění, je to skoro polovina mzdových nákladů. Místo pěti pracovních
míst vytvoří jenom tři. Jde tedy o opaření, ze kterého budou výrazně
profitovat nízkopříjmoví jedinci, protože budou mít práci.

Žádný návrh neprosazuji

Jak by se zvýšení snížené sazby DPH odrazilo na inflaci a
životní úrovni obyvatel?

To si během prázdnin nechala údajně zpracovávat vláda. Dopad do inflace by
měl být údajně do 2 procentních bodů. Připomínám rok 2004, kdy ve dvou
krocích proběhly velké změny v DPH. Spousta položek byla z nižší sazby
převedena do vyšší, což mělo hodnotu 40–45 miliard dodatečného
příjmu z DPH. S ohledem na časovou hodnotu peněz jde o stejný efekt,
jako by šlo nyní. Já vím, že to se to jen takto posuzovat nedá, ale tehdy
to vytvořilo celkový dopad do inflace asi 1,9 %. A to tady byla
sociálnědemokra­tická vláda.

Smyslem původní komise bylo přinést návrhy, na kterých by se
shodlo všech pět tehdy zastoupených stran ve sněmovně, aby reforma
kontinuálně pokračovala, i kdyby se změnilo kormidlo vlády. Neobáváte se
toho, že když nyní vzhledem k výhodné konstelaci ve sněmovně prosazujete
jen jeden směr, mohlo by reformu zbrzdit budoucí možné vítězství opozice
ve volbách?

Já vůbec nic neprosazuji. Náš mandát nyní byl pouze zaktualizovat
výpočty a přijít s konkrétním návrhem. Mám nějaký názor, ale vše
musí prosazovat politická síla. Odborník má pouze předat argumenty. Pokud
někdo chce něco učinit, má se dát do politiky.

Nicméně Váš návrh je poměrně radikální…
Já tvrdím, že radikální je náš současný status quo. Máme jednu
z nejvyšších pojistných sazeb na světě, prakticky neexistují stropy,
máme celkově extrémní zdanění práce, máme důchodový systém, který
nás povinně nutí vsadit na jednu kartu. Navrhuju rozložit mezigenerační
břemeno a zajistit fiskální udržitelnost. Co je na tom radikálního? Jsem
přesvědčen, že zastánce tohoto nálepkování by férovou argumentační
soutěž nemohl vyhrát.

Váš návrh počítá s přesunem druhého pilíře do soukromého
sektoru. Světová banka však ČR doporučuje ponechání těchto prostředků
ve veřejné správě, což je i požadavkem opozice. Neobáváte se, že
premiér Nečas riskuje? Pokud opozice v příštích volbách zvítězí,
může současné pojetí druhého pilíře zcela smést ze stolu.


Druhý pilíř je v návrhu zcela pod správou ČSSZ, tedy veřejným sektorem,
pouze s jedinou výjimkou – investiční správa peněz, tedy faktické
investování na finančních trzích. To má dělat soukromý sektor, protože
stát neumí riskovat. Děsil bych se situace, kdy stát rok co rok emituje
dluhopisy a současně ten samý stát by měl rozhodovat o umístění
prostředků na důchodových účtech.

Proč?
To je ohromný konflikt zájmů. Stát na jedné straně bude usilovat o co
nejnižší úrok ze svých dluhopisů a současně by měl zhodnocovat
investice? To by potom stát nutně dlouhodobě nakupoval podhodnocené
dluhopisy.

Ale soukromá správa vyjde dráž.
Aby to bylo za rozumné peníze, navrhli jsme opřít se o instituce, které na
tom trhu už jsou. Podílové fondy, investiční společnosti, banky a
reformované penzijní fondy… Ti už operují na trhu a své náklady už
saturují do existujících obchodů. Tím pádem mohou tento dodatečný asset
management dělat low-costově.

To není úplná pravda. Pokud penzijní připojištění uzákoníme
jako povinné, vznikne obrovská poptávka po tomto produktu a tedy i vysoce
konkurenční prostředí, které povede k výdajům na marketingové
aktivity.

Návrh je, aby asset manažer, tedy například banka, neznal identitu svých
klientů. Banka si nikdy nebude moci ověřit, zda je ten a ten konkrétní
člověk klientem ještě půl roku po uzavření smlouvy. Proč by tedy měla
někomu platit provizi? A navíc stát určí, že asset manažer si smí za
své služby účtovat jen jeden typ poplatku, čímž se ten systém
zpřehlední, a stanovený strop poplatku omezí konkurenční boj. Tento
inteligentní systém z jedné strany tlačí na efektivitu systému a
z druhé strany dává asset manažerům prostor pro přiměřenou míru zisku.
Proč by tedy banky vydávaly peníze na marketing, když si nebudou moci
reklamu v televizi dovolit a nebudou si moci ověřit její efektivitu, když
nebudou znát identitu svých klientů.

Naznačil jste, že soukromý sektor je v investičních aktivitách
efektivnější, než veřejný. Jaká je záruka, že penzijní fond skutečně
dokáže investovat tak dobře, aby si nejen vydělal sám na sebe, ale ještě
dokázal dostatečně zhodnotit peníze svých klientů?

Ten výnos je nízký. Je to ale prostředím, které vytváří stát.
Penzijní fond musí zákonem garantovat, že jeho peníze nezáporně
zhodnotí. Když je to takhle, žádný asset manažer si nedovolí investovat
do akcií více než dvě až tři procenta portfolia. Tudíž bude investovat
především do dluhopisů, kde je kreditní riziko téměř nulové. Pokud bude
systém takto nastavený, budou podle toho výnosy také vypadat.

V nedávné době mnoho penzijních fondů si nedokázalo vydělat
ani na vlastní provoz. AEGON, v jehož čele jste stál, dotoval výnos
z kapitálu akcionářů.

V našem případě to bylo dáno také tím, že jsme začínali na zelené
louce. Než se byznys dostane do dostatečné velikosti, aby mohl začít
realizovat úspory z rozsahu, musíte počítat s tím, že vás to bude
něco stát.

Nicméně výnosy musí být dostatečné, aby vůbec pokryly míru
znehodnocení měny. Nač investovat někam, odkud se mi po čtyřiceti letech
inflace vrátí zpátky v lepším případě to, co jsem tam kdysi
vložil.

Souhlasím. Ale pokud nevěříme na apokalypsu a že v recesi budeme věčně,
ale věříme cyklickému vývoji, který jde v čase nahoru, tak já říkám,
že v dlouhém období je výnos dán kvalitou nastavení regulatorního
prostředí. Byli jsme často konfrontováni otázkou, zda stát může
zaručit, že klient o své peníze nepřijde. Odpovídám: ‚A vám nevadí,
že vás teď stát nutí nespořit?‘ V návrhu je také možnost umožnit
lidem, kteří chtějí mít jistotu, aby si vyžádali, že všechny jejich
prostředky budou investovány pouze do dluhopisů české vlády.

Stále však nechápu, proč musí podle vás být druhý pilíř
povinný. Na stole je totiž také varianta, že by byl dobrovolný, s tím,
že by stát motivoval daňové poplatníky ke spoření vlastní 3% dotací,
jako to bylo dosud u stavebního spoření.

Protože tím nejlépe dosáhnete diverzifikace napříč populací. Pokud to
bude dobrovolné, byť zajímavé, tak z kategorie nízkopříjmových lidí
tam nebude nikdo. Diverzifikaci budou však potřebovat právě tito lidé
s podprůměrnou mzdou. To je 60 % lidí v ekonomice. U nich je největší
pravděpodobnost, že se dobrovolně nezúčastní pojištění vůbec nebo jen
velmi malou částkou.

Bylo by možné tlumit dopady reformy v čase uvolněním
imigračních podmínek? V budoucnosti bude nedostatek málo kvalifikované
pracovní síly…

Dělali jsme si citlivostní analýzu, jaká by musela být dodatečná
imigrace, aby velikost práceschopné síly neklesala. Za současné situace
naše pracovní síla za příštích třicet let klesne asi o milion lidí.
Muselo by tedy v nejhorších letech mezi lety 2020 až 2035 dodatečně
přicházet 80 až 120 tisíc imigrantů ročně navíc. To je myslím
dostatečná odpověď.

Zdá se, že mladí lidé již chápou, že se budou muset
v důchodu postarat sami o sebe. Mohl byste doporučit ideální způsob
přípravy na stáří?

Je důležité mít rodinu. To s důchodem nesouvisí, ale já věřím na
jadernou funkci rodiny.

To se každému nepodaří…
Každému ne, ale většině ano a já říkám, mějme děti. Je to dobře pro
nás i pro společnost. A dále, nespoléhejme příliš na stát, ať už
politici najdou odvahu nebo ne, musíme vědět, že jisté věci mají
neodvratitelnou tendenci s jasnými konsekvencemi. Nemusíme si spořit hned
z prvního zaměstnání. Vyřešení bydlení je také přípravou na důchod.
Až mi děti vyrostou, nebudu potřebovat dvoupatrový dům. V pětašedesáti
je docela možné, že budu chtít dva plus jedna v centru, kde to budu mít
blízko k službám a hlavně k doktorovi.

A co třeba já? Bude mi dvaadvacet, studuju, pracuju na
částečný úvazek. Mám si začít spořit?

Určitě by to bylo fajn. Ne že byste z té stovky nebo pětistovky bokem měl
za čtyřicet let nějaký zázrak, ale vypěstujete si určitý návyk, který
je strašně důležitý. Až skončíte školu, bude pro Vás už normální
v tom pokračovat a budete v pohodě, i když už budete spořit už třeba
v řádech tisíců.

A vy se na důchod připravujete?
No jasně.

Spoříte u AEGON?
Taky. Mám připojištění u AEGON a žena taky. Mám ještě nějakou
životní pojistku a program pravidelných investic do podílových fondů. No a
mám čtyři děti. Když je dobře vychovám…

Láká vás vrátit se ke vědě nebo na akademickou
půdu?

Já si myslím, že už mi ujel vlak. To už by bylo jen takové hostování,
kde bych byl exotem z praxe. Ne, že bych mohl zvednout vědeckou prestiž
nějaké katedry. Já jsem už z prostředí výzkumu fiskálu vypadl.

Mohlo by vás zajímat: