Boj jachtařů z VŠE v Marseille – den druhý a třetí

2. 10. 2009 | | Nezařazené

Tým jachtařů reprezentuje VŠE na závodu Student Yachting Wolrd Cup
v Marseille. Uspějí v konkurenci deseti týmů z univerzit z celého
světa? Sledujte zde během následujících deseti dnů zprávy o tom, jak
si vedou.

Den druhý

Venku fouká 25 uzlů. Přístav je od větru skryt, tak jsme toho
u přebírání lodě ušetřeni. Prošli jsme formalitami, užili si další
úžasný transfer alá okružní jízdu Marseille autobusem, jehož trasu
speciálně upravili pro nás, tak abychom jeli nejdéle ze všech a vychutnali
si rozmanitost místních čtvrtí.

Přebrání lodě problěhlo v pořádku až na menší komplikace, které
byly většinou důsledkem neochoty Francouzů mluvit jinak než francouzsky.
Navíc Japonci dostali loď před námi a to přijeli včera večer! Nicméně
loď jsme dostali v pořádku připravenou. Jmenuje se Pindouf, sami si asi
představíte jak ji přezdíváme.

Na vodu vyjíždíme v osmi osobách, přestože nás díky váhovému
limitu při závodech smí být jen sedm. Je pěkně slunečno, někteří tak
vyjíždějí pouze v jachtařském tričku a trenkách. Těsně před
výjezdem na opravdovou vodu nejeden z nás na prázdno polyká. Pořádné
vlny a velký vítr si pohrávají s našimi soupeři. Letím se obléknout,
ale tentokrát pořádně, bundu a kalhoty, jak do bouřky. Ani to nestačí.
Jako vepředu sedící bowman dostávám několik zásahů od vln jejichž voda
se k mému podivu dostala na mou kůži okamžitě. Po celou dobu tréningu tak
zůstávám totálně mokrý. Zbytek na tom není o moc lépe. Po jednom
hloupém dotazu, na co je ten popruh podél celé lodi, mi při jedné vlně na
špičce zachránil kůži, když jsem doslova vystoupil.

Pár obratů a pár halz a za chvíli tu máme tréningovou rozjížďku.
Spinnakry jsou zakázány – naštěstí! Díky včerejšímu odepřenému
tréningu jsme rádi, že jsme rádi. Špička lodi se až příliš často
ocitá pod vodou a s ní i my. Perfektní start a letíme vpřed, máme
rychlost, za chvíli jsme zničili Amíky. Držíme se a děláme obrat,
ujíždí nám jen Irové, kteří zrefovali hlavní plachtu. Točíme těsně
druzí a v patách máme další soupeře. Jede se po větru. Jako jediný
jedeme na motýla a spinakrovým pněm držíme kosatku. Jede nám to a za
chvíli se přibližujeme k vedoucí lodi, která musí díky nastavení
plachet jet více vpravo. Za námi ve větru nestíhají a po chvíli zkouší,
po našem vzoru, jízdu na motýla s pněm v kosatce. Dostáváme se na první
místo! Vlnu po vlně jdeme vpřed. U bójky máme již náskok a s klidem
otáčíme. Nemůžeme tomu uvěřit, v těchto podmínkách první proti
týmům z celého světa.. Krátký úsek do cíle se již jen kocháme.
Některé týmy zde trénují i týden s profesionálním trenérem a hlavně
většina zemí má moře. Oslavujeme! Tohle nám dává příslib do budoucna.
Outsideři z východu jak jsme byli pojmenováni organizátory dávají světu,
co proto!

Po prologu trénujeme ještě spinnakr, v silném větru a vlnách je to
síla, ale postupně zjišťujeme, že to není až takový problém, jak se na
první pohled zdálo i když nám bude trvat ještě spoustu halz, vytahování
a stahování než budeme dělat všechno v pohodě. Do přístavu
přijíždíme těsně po smluvené 17. hodině. Máme problémy s hlavní
plachtou, protože výtah se rozdrbnul a stažení nepovoluje. Po krátké
diskuzi s opraváři, jsme se rozhodli nenechat se oškubat, jako se tu snad
pokaždé snaží. Po našem nekompromisním postoji byla tak příštího dne
ráno závada opravdu odstraněna.

Večer proběhlo slavnostní zahájení závodu s občerstvením v podobě
různých minikelíšků s polévkami a minizákusků. Ráno se má ale podle
organizátorů odjíždět od hotelu již v 7:30. Za to jsme je trochu
proklínali, o to víc, když jej v 7:30 posunuli až na 8:30 :)

Na večírku se nás soupeři ptali, kde trénujeme. Nebylo hezčí odpovědi
než: Dnes na tom sedíme poprvé…

Den třetí

Závod, dnes to začne.Vstáváme již brzy ráno. Po šesté ranní již
někteří členové týmu obcházeli pokoj a rušili spánek ostatním.
Vstávat takhle brzo by mělo být jachtařům zakázáno. Samozřejmě
snídaně přišla až na poslední chvíli, patnáct minut před odjezdem. Při
snídani nám ale bylo řečeno, že bus jede až v 8:15. Naštvaní, že jsme
museli stávat tak brzo, jsme vyjeli radši autem. Vyplatilo se to. Vyrazili
jsme okamžitě po briefingu a rozhodli se potrénovat naši největší
slabinu – spinnakr.

Na to jak jsme po příjezdu do města bědovali nad místními paneláky a
nevábným okolím je třeba uznat, že přístav je opravdu krásný. Vjezd
hlídá staré opevnění a budovy kolem jsou opravdu skvosty.

Jakmile jsme vypluli, čekalo nás překvapení – no wind (žádný
vítr). Přesto jsme se rozhodli trénink nezrušit a zkusit si pár cvičných
halz při zařazené zpátečce. Ostatní týmy nás brzy následovaly. Najednou
jsme byli pro některé tým, od kterého se mohou něco naučit. Po pár
hodinách se vítr nakonec umoudřil a tak rozhodčí postavili trať a dali
vyzývací znamení. Slabý vítr do tří metrů a dvanáct posádek
s odhodláním vyhrát! Daří se nám držet pozici a startujeme středem
s plnou rychlostí. Američani pod námi byli ale rychlejší. Levá strana se
ukazuje jako výhodnější, ale musíme točit. Přestoupali nás! Začínáme
se motat polem okolo 5. pozice. Máme dobré obraty, ale rychlost při rovné
jízdě by mohla být vyšší. U první bojky jsme si vybrali první kus
smůly. Amíci daleko před námi a my jsme byli v malém prostoru doslova
zabiti třemi tými při cestě na vymezovací bójku. Pokračujeme doleva pod
ostrov. Nejedeme, nefouká, tými vpředu mají více větru, protože funguje
termika. My umíráme pod ostrovem a snažíme se marně. Nejedeme. Jsme asi
poslední, pole je najednou hrozně rozjeté.

Konečně chytáme trochu větru, jedeme dva uzle a jsme rádi. Komise hlasí
zkrácení – jsme naštvaní, teď to už nedoženeme. Spinnakr se bortí,
všichni pryč, ale nic nevzdáváme. Kurz větru se konečně lepší. Kdo to
vzal na zaďák doleva to má vyhrané, my bojujeme středem a pomalu se nám
daří dojíždět soupeře na rychlost a v cíli těsně předjíždíme
Francouze a zanecháváme za sebou i se spřátelenou posádkou Welšanů,
které přezdíváme Walaši. Za námi tedy pět lodí.

Večer se ukazuje, že při startu byli Američani se Švýcary přes čárů
a dojeli jsme tak na celkovém 5. místě. Ani nechci myslet na to, jak by to
bylo, kdyby nás tak díky tomu americký tým po startu nezkazil…

Po asi půl hodině projetí cílem se vítr zase ukázal, a tak se jela
další rozjížďka. Vítr opět do tří metrů a nejdeme do ní
s nadšením, protože flauta (bezvětří) se tu zas co nevidět ukáže.
Minuta do startu a držíme pozici, jsme první u motoráku, kde je start
nejvýhodnější, pod námi prostor. Neprotli jsme sice čáru hned po startu,
ale rozhodně jsme na tom nejlépe. Jede se dlouhý šlág a máme zase smůlu!
Vítr se točí a fyzikální zákony převrací. Ze zadu nás dojíždějí
díky změnám, do kterých jsme nemohli zasáhnout ač jsme na tom byli
podstatně lépe.

Stále trochu ztrácíme ale držíme se vpředu. Na první bojce točíme
pátí, ale přestává foukat! Jak jsme předpokládali a pro nás v tom
nejhorším místě. Bojujeme a jedeme rychlostí šneka. Američani se za námi
tlačí a jedou pod nás. Kdo byl vepředu je najednou vzadu i toto je
jachting. Zkoušíme pár halz, ale výsledek žádný. Až těsně před cílem
se nám daří držet některé lodě za námi a končíme šestí. Kde je to
štěstíčko, ptáme se?

Vítr se opět zvedl a komise se opět připravila na další rozjížďku.
Některé teamy probírají taktiku se svými trenéry na doprovodných
člunech. My to řešíme akorát tak sami mezi sebou. Uvolnění nám poskytuje
překřtění účastníků závodu podle zkratek zemí na lodích a hanění
komise a Francouzů. Nakonec máme jasno, obě rozjížďky zkazil Jirka
(imaginární člen našeho týmu).

Máme start, startujeme ze středu a na rozdíl od ostatních využíváme
toho, že máme změřený tranzit. Povedlo se, jsme na špičce. Teď to
udržet, Amíci pod námi nezvládají, ale Italové záhadně stoupají.
Dopředu se derou také DEF – obhájci loňského titulu z Irska. Ztrácíme
se. Chybí nám rychlost. První bojku točíme čtvrtí s Welšany, které
předjíždíme na kurzu k vymezovací bojce. Jedeme vlevo, tentokrát už to
sakra musí vyjít. Půlka pole sleduje nás, druhá pokračuje na opačné
straně. Věříme našemu kurzu směr břeh a jedeme dál. Postupně
i nejotrlejší pronásledovatelé halzují a směřují blíže k cíli. My
nepolevujeme, na rozdíl od druhého křídla máme pocit, že alespoň trochu
jedeme, rychlost lodi se pohybuje kolem 2,4 uzlů.

Halza, jedeme na druhý bok, konečně trochu větru, každý vánek se
počítá! Druhé křídlo nejede a nás táhne termika! Nekonečný zadobok,
ale vypadá to dobře. Postupně se dostáváme do předu a 100 metrů před
bojkou je jasno – Vedeme! DEF musí halzovat nad námi a nemá dostatečnou
rychlost. Taháme úspěšně spinnakr dolů a dojíždíme na bočák do cíle.
Vítězství! Obhájci nám gratulují, ale musí být trochu zaskočení, před
rozjížďkou jsme od nich zjišťovali, co je DEF za zemi :) Vlna eufory a
jedeme na břeh!

Cesta domů autem nám trvala klasickou „třičtvrtěhodinku“. Známe
novou cestu, ale fotbaloví chuligáni vládli městu (zápas Paříž vs.
Marseille byl zrušen pro chřipku hráčů). Na internetu jsou večer již
výsledky, počítáme body a zjišťujeme, že všichni dneska něco zařízli.
S údivem tak zjišťujeme, že jsme první! To je bomba! Snad nám to vydrží
i do budoucna! Držte nám palce! Děkujeme za přízeň!!!

Mohlo by vás zajímat: