Chcete se umět sami ubránit? Hodina tréninku týdně nestačí

2. 12. 2015 | | Rozhovory, Sport karatista Tomáš Vaněk

Tomáš Vaněk  je v současné době jediným instruktorem sebeobrany na naší škole. Několika násobný mistr republiky v karate vzpomínal na to, jak se dostal k vyučování tohoto kurzu na VŠE, přiblížil, jak kurz probíhá a jaké mají studenti možnosti, pokud by v sebeobraně chtěli dále pokračovat.

Kdy jste se začal zajímat o sport a o sebeobranu?

Ke sportu mě přivedli rodiče někdy v pěti letech, to jsem procházel tak různě gymnastikou, ledním hokejem. Co se týče sebeobrany, tak okolo dvanácti, třinácti let jsem začal trénovat sportovní karate.

Proč jste přestal s ledním hokejem?

Procházel jsem v mládežnických kategoriích vrcholovým sportem, takže člověk byl furt zavřený na zimním stadionu, v sobotu, neděli byly zápasy takže to bylo neustále dokola. Navíc to byl kolektivní sport, výkon jednotlivce tam sice dělá hodně, ale záleželo na kolektivu. S tím, jak jsem byl unavenej z těch všech zimních stadionů, to chtělo změnu, tak jsem začal dělat sportovní karate, které je čistě na jednotlivci.

Jaké máte dosavadní úspěchy v sebeobraně? Co se vám povedlo, na co jste nejvíce pyšný?

Sebeobrana je sama o sobě vždycky založena na nějakém sportu a já jsem vycházel z karate. Byl jsem několikrát mistr republiky a mám i dvě pátý místa z mistrovství Evropy.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodl vyučovat sebeobranu?

Já jsem na vysoký škole na fakultě tělesný výchovy a sportu studoval obor tělesná výchova a sport. Mohli jsme si zvolit sportovní specializace, který jsme vesměs chtěli, a já si zvolil právě karate. Takže jsem v rámci vysoký školy vystudoval specializaci na úpolový sporty (tělesná cvičení, při kterých se v přímém střetnutí s protivníkem usiluje o překonání jeho odporu nebo o jeho přemožení, pozn. redakce),

Kde jste po vystudování vysoké školy začal působit jako instruktor?

Působil jsem ještě ve svým mateřským klubu, kde jsem vedl mládež, no a pak, když jsem dostudoval, začal jsem nejdříve pracovat na katedře tělesný výchovy na Akademii múzických umění.  Tehdy hledali specialistu na úpolový sporty. Po nějakých letech, když se uvolnilo místo tady na VŠE, přišel jsem sem a začal učit sebeobranu taky.

Vyučujete tedy sebeobranu i mimo VŠE?

Mimo VŠE už nevyučuju, času je málo. Už mám rodinu, takže jsem rád, že zvládám vlastní děti.

Věnujete se sebeobraně nebo karate ještě nějak aktivně? Jezdíte na závody?

Ne, už se nevěnuju, už i toho závodního karate bylo hodně a zase po nějakých třeba deseti letech to u mě chtělo změnu. Začal jsem se věnovat sportu a přírodě, sebeobranu už cvičím jenom tak pro radost, už žádný soutěže a závody.

Na kurzy nejen kvůli sebeobraně

Jak probíhá výuka předmětu sebeobrana u nás na škole?

Tady na VŠE je několik možností. První jsou vyloženě kurzy sebeobrany, které jsou v rámci všech možných nabízených aktivit, který katedra nabízí. Jsou určeny pro začátečníky a vychází z technik aikida a karate. Ale v nabídce je taky Thai box a pak v rámci zájmový výuky je možné navštěvovat kurzy pro pokročilý Thai box a nebo kurzy Krav Magy. A v návaznosti na výuku je možný v rámci Vysokoškolské tělovýchovní jednoty Ekonom Praha navštěvovat oddíl karate.

Takže během hodin sebeobrany se probírají pouze základní techniky? Co je náplní hodiny?

Vesměs je to jako jakákoliv tělovýchovná hodina, to znamená nějaký rozcvičení adekvátní tomu, co se bude dělat, důležitý je strečink, protože sebeobrana vyžaduje i dost pohyblivost, no a pak se nacvičujou samotný jednoduchý techniky. Postupně až si to ty lidi trochu osvojí, tak se přechází k těžším technikám a kombinacím, ale tím, že studenti chodí jednou týdně během třinácti týdnů semestru, je to relativně málo. Pro ty, kteří navštěvují sebeobranu je to, když bych to dal hodně do uvozovek, takový seznámení, taková jakoby seznamovací forma.

Znamená to, že samotné kurzy sebeobrany na škole nestačí k tomu, aby si člověk zvládl něco osvojit?

No je to málo. Tak ono obecně, aby se člověk udržoval v některý aktivitě, je to jedno, jestli je to běhání nebo třeba tenis, jsou potřeba minimálně dva tréninky týdně, a aby se někam dostával, rozvíjel, tak to chce minimálně třikrát týdně cvičit. Samotná lekce, která je sice třináctkrát během semestru, je málo k tomu, aby si studenti osvojili reflexy a základy techniky. Taky záleží s čím ten člověk příjde. Většina lidí na výuku přijde s tím, že se chce naučit bránit, ale nemělo by to být to jediný, s čím by tam měli přijít. Měli by to brát i tak, že si tam zacvičí, spotí se a udělají něco pro tělo. Je to také hodně o psychice, kázni, vůli a sebeovládání.

Stal se během hodiny sebeobrany třeba nějaký vážnější úraz, nebo dochází často k nějaký úrazům?

Ne, musím zaklepat, na tu bezpečnost dbáme. Samozřejmě, že se může stát, třeba při rozcvičce někdo špatně došlápne, zvrtne si kotník, ale to se může stát při jakýmkoliv sportu. Ale aby si studenti sami navzájem něco udělali, aby si zlomili ruku a nebo si třeba vyrazili zuby, zlomili nos, to se zatím nestalo.

Co byste doporučil studentům, které sebeobrana oslovila, a chtěli by se v ní dále rozvíjet?

Pokud to myslejí vážně a chtěli by se tomu věnovat víc, samozřejmě chce to alespoň třikrát týdně cvičit a buď navštěvovat zájmový hodiny, nebo oddíl karate ekonomů, nebo si najít třeba v místě bydliště nějaký klub, kde by se mohli rozvíjet dál.

Jak dlouho to může trvat, než se člověk naučí se ubránit? Je vůbec možné se to naučit?

Když to tak řeknu, tak myslím, že i ti nejlepší mistři, kteří trénují denně, si určitě nedovolí říct, že by se stoprocentně ubránili v každý situaci. K tomu aby si člověk vytvořil nějaký reflexy a osvojil si dobře techniku, tak to určitě chce aspoň rok a říkám, minimálně třikrát týdně.

Jak vypadá takový trénink sebeobrany, když už to člověk nějakým způsobem ovládá?

Jsou techniky, který se dají nacvičovat samostatně se stínovým partnerem, to si člověk představuje, že tam má soupeře. Pak samozřejmě nácvik ve dvojicích, nácvik na různý boxovací pytle a na úderový lapy, úderový plochy. Způsobů jak si to osvojit je spousta.

ČTĚTE TAKÉ:

 

Mohlo by vás zajímat: