Chci dělat něco, co má smysl, a ne se zaprodávat, říká youtuber Jirka Král

19. 10. 2016 | | Rozhovory Jirka Král

Když se řekne slovo youtuber, tak většina lidí stále netuší, oč běží. Neslavnější český youtuber Jirka Král má na svém kanále přes tři čtvrtě milionu odběratelů a jeho vliv a popularita neustále stoupá.

Co si myslíš, že stojí za tvým dosavadním úspěchem?

YouTube není úplně klasické médium jako třeba televize. Je to upřímný, přirozený, na nic si většina z nás nehraje. To co mě osobně posunulo nahoru, byly živé let‘s play streamy (herní videa – pozn. redakce), které jsem začal dělat v době, kdy si to ještě nikdo v naší zemi netroufl. Měl jsem s lidmi přímou interakci v reálném čase a to si myslím, že mi pomohlo nejvíc. V první fázi jsem točil jen hry, pak se lidé začali zajímat o mě jako o osobu, tak jsem začal točit cestovní vlogy (video blogy – pozn. redakce) a videa o sobě.

Žádné dechberoucí či šokující video jsi nikdy nenatočil. Kde si tedy myslíš, že byl ten největší zlom v tvé kariéře?

Ne, žádné takové video jsem nenatočil a doufám, že ani nikdy nenatočím. (smích) Největší zlom nastal, když jsem měl asi 20 000 odběratelů a natočil jsem 24hodinový live stream. Skalní fanoušci video hodně sdíleli a měl jsem tam v tu chvíli opravdu hodně diváků. A druhý přelom byl, když jsem natočil speciál za rok 2014 s názvem „Nejlepší rok mého života“, které zahrnovalo události z celého roku a také třeba statistiky sledovanosti, které v té době byly něco mimořádného. Teď už jsou ta čísla poměrně legrační, protože je mám v tuhle chvíli třeba za den.

Kdo tedy tvá videa přesně sleduje?

Jednou skupinou jsou moji skalní diváci, kteří se mnou za těch pár let vyrostli na herních videích. Pak jsou tady takový ti „nerdi“ jako jsem já. Tím, jak jsem začal postupně přidávat cestovní videa nebo vlogy z nejrůznějších událostí jako je předávání Slavíka nebo Českého lva, jsem přilákal i starší diváky. Všichni totiž chtějí vidět, jak to vypadá v zákulisí, ale nikdy to nikoho nenapadlo natočit.

V Česku a na Slovensku máš vzhledem k počtu obyvatel poměrně omezený počet diváků. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že posuneš svou tvorbu třeba do USA, kam teď poslední dobou často cestuješ?

Amerika má hodně velký a nevyzpytatelný trh. Nedělám to kvůli tomu, abych si vydělal obrovský peníze, to bych pak o Americe uvažoval. Navíc já ani neumím tak dobře anglicky. Na druhou stranu už jsem si v Česku vybudoval jméno a mám na své diváky nějaký vliv, který se dá využít pro dobrou věc. S firmami, se kterými spolupracuji, můžu dělat super věci jako třeba dneska tady Ultimátního hráče s RedBullem. A já chci aby nám bylo dobře tady a ne někde jinde ve světe. Líbí se mi, že tady nejsem umělá celebrita, ale lidi mě potkají na ulici pozdraví, zeptají, jak se mám a jestli si se mnou můžou někdy zahrát. Je to všechno strašně hezký, hlavně upřímný a přirozený.

Elitních vlogerů jako jsi ty je v České republice přibližně desítka. Necítíš od firem a potenciálních zadavatelů tlak, protože si začínají postupně uvědomovat, že tahle forma marketingu má neuvěřitelnou sílu?

Ten tlak bys asi největší v roce 2014, kdy mi chodily i tři nabídky denně. Před tím, než jsem začal dělat youtubera na plný úvazek, jsem pracoval v marketingu. Věděl jsem cenu reklamy. To byla moje výhoda oproti ostatním youtuberům, kteří často kývnou na cokoliv, co jim firmy nabídnou. Youtube jsem dělal nejprve při práci a až když mi začal vydělávat to co práce samotná, tak jsem se tomu začal věnovat na plno. Tím pádem jsem neměl potřebu uspěchat jakoukoliv spolupráci s firmami.

Jak to tedy probíhá?

Pro mě je osobně důležité, aby spolupráce měla smysl. Abych se s tou firmou dokázal ztotožnit a vymyslet společně něco dál. Není to o tom, že mi jednorázově zaplatí, abych ukázal jejich produkt ve videu. To je přesně to, co dělat nechci. Aktuálně mám tři firmy, se kterými dlouhodobě spolupracuji, a přes ně se snažím dělat úplně všechno.

Na starších videích ale můžeme vidět více reklamy…

Dřív jsem to dělal. Když jsem začínal, potřeboval jsem dohnat peníze, který nebyly ze zhlédnutí. Musel jsem se na tuhle úroveň vypracovat. Potřeboval jsem si zaplatit nájem, techniku a další věci k natáčení. Dneska už mi peníze generují i jiné věci než samotné video. Mám svůj merchandising, vlastní komiks a to mi pomáhá k tomu, abych se nemusel už tolik zaprodávat a mohl dělat svou tvorbu.

Nevadí ti, že ti práce leze do soukromí?

Je to taková velká reality show. Díky vlogům lidé vidí, kde jsem a co dělám. Na druhou stranu musím říct, že se mi to ještě nevymstilo. Je pravda, že už se mi ale stalo, že mě lidé potkali na ulici a ptali se, proč jsem si vyměnil povlečení na posteli. (smích)

Majstrovstvá ÈR v hraní poèítaèových hier

Nápady problémem nejsou. Problémem je čas

Jak spojit práci s tím co tě baví?

To je těžký. Když si vezmu sebe, tak já jsem měl vždycky rád hraní her. A pořád to mám rád, ale už si k počítači nesednu a nehraju jen tak, aniž bych nenatáčel. Prostě už na to nemám čas. I když cestuju, tak pořád musím přemýšlet a uzpůsobovat to, kam na daném místě jdu, samotnému natáčení.

Na YouTube natáčíš přes čtyři roky. Změnila se za tu dobu tvoje cílová skupina diváků?

Moji diváci se mnou stárnou, ale samozřejmě přicházejí i stále noví. Herní videa jsou cílený spíš na ty mladší – 10 až 15 let, naopak cestovací videa zajímají nejčastěji lidi ve věku 18 až 25 let. Dokonce se mi stává, že za mnou chodí rodiče mých diváků s tím, že je hry nezajímají, ale moje videa z cestování viděli všechny.

Kde bereš nápady na svou další tvorbu?

Nápady nejsou takový problém. V hlavě mám teď deset až patnáct různých nápadů na videa. U mě je problém čas, kterého mám pořád míň a míň.

Díváš se někdy na svoje videa zpětně?

Dívám. A musím uznat, že se mi nelíbí takhle zpětně. Ale to je paradoxně dobře, protože mě to posouvá a snažím se být lepší a lepší. Odvíjí se s tím i technika, kterou postupem času měním.

S YouTubem chceš předpokládam pokračovat? Není to tak, že by sis řekl – mám nějaký talent a zkušenosti před kamerou, tak můžu jít do televize.

No to určitě ne. Bylo mi to několikrát nabízeno a hodně youtuberů by to i chtělo. Je to jejich sen. Navíc zkušenosti z televize mám, ale vidím ji jako pozlátko, kde tě všichni znají jen z obrazovky, ale už se pak dál o tebe nikdo nezajímá. Navíc kvůli mému YouTube kanálu za mnou nepřijde scénárista a neřekne mi: „Hele klesá ti sledovanost, takže musíš tohle a tamto udělat jinak.“ To si nedokážu představit a nikdy bych to nechtěl. A já nemám svázané ruce, můžu se ubírat jakým směrem chci a to na své práci miluju.

Vidíš se na YouTube i za dvacet let?

Za dvacet let nevim, ale určitě bych chtěl dělat něco, co mě bude naplňovat. Myslím si ale, že to, že mě lidi budou znát z YouTube, tak na moje budoucí činnosti bude navazovat.

Foto: Filip Kubus, Facebook Jirka Král 

ČTĚTE TAKÉ:

Michal Malátný: Časem jsem pochopil, že je umění vědět, kdy co hrát

Michal Malátný: Nechápu, že Hlavolam je nejhranější českou písní

Tenista Kodeš: Když vyhrajete Grand Slam, každý si to zapamatuje

 

Mohlo by vás zajímat: