Co čekat na doktorském studiu? Pohled čerstvého absolventa – část 1

31. 8. 2015 | | Kariéra, Názory, Studentský život ilustrace trh práce

Někteří z vás, co končí magisterské studium, uvažují o pokračování ve studiu. Já jsem nedávno dokončil externí doktorské studium na Fakultě podnikohospodářské v oboru Podniková ekonomika a management. V sérii tří článku chci popsat důvody, proč se do tohoto studia pouštět nebo nepouštět. Vytýkám jen před závorku, že v jiných oborech může být leccos jinak a především interní doktorandi to budou mít nejspíš úplně jiné. V zásadě je to ale článek, který bych si chtěl sám přečíst před tím, než jsem s doktorským studiem začal.

Co vlastně doktorské studium obnáší? Především je třeba napsat dizertaci a obhájit ji. Kromě toho je ale také nutné složit přibližně pět zkoušek z různých povinných předmětů a jednu státnici, prezentovat na konferencích a publikovat ve vědeckých časopisech.

Předměty a zkoušky

Zkoušky u mě proběhly většinou tak, že jsem napsal seminární práci na téma, kde se předmět překrýval s mým zaměřením studia, a seminárku obhájil nebo prodiskutoval se zkoušejícím. Obecně není tak těžké zkoušku udělat – těžší je najít si čas a napsat slušnou seminárku. Proto také na povinných předmětech hodně doktorandů, alespoň z těch co znám, vyhoří. Prostě zkoušky včas nesloží, protože to časově nestíhají.

Některé předměty obsahují kromě zkoušky i přednášky, na které je možné chodit. Nemohl jsem na ně kvůli zaměstnání docházet pravidelně, což je trochu škoda. Ty, které jsem navštívil, byly většinou hodně zajímavé.

Obhajoby dizertace

Zhruba po dvou nebo třech letech studia přestanou doktoranda stresovat předměty a začne ho stresovat dizertace. Tu je třeba postupně obhajovat, nejprve úvodní strukturu práce při státní zkoušce, pak rozpracovanou verzi při takzvaném kolokviu a malé obhajobě a nakonec při samotné velké obhajobě, kterou se ukončuje studium.

Kolokvium a malá obhajoba jsou prezentace, kde doktorand prezentuje aktuální verzi práce před členy katedry. Na jednu stranu je to velmi dobrá zpětná vazba, na druhou je to poměrně tvrdá záležitost. Publikum obvykle netrpí k doktorandovi přehnaným sentimentem a nemá problém práci kritizovat.

Studium končí velkou obhajobou. V té rozhoduje komise složená kvůli objektivitě z velké části z lidí mimo školu. Ti v tajném hlasování, i na základě oponentských posudků, rozhodnou o úspěšném nebo neúspěšném zakončení studia.

Tohle všechno je tedy třeba splnit. Má cenu se do toho pouštět? V příštím článku vám přiblížím ty stinné stránky.

Pokračování článku čekejte v pátek 4. září.

ČTETE TAKÉ:

Mohlo by vás zajímat: