Co je ekonomie? Y=C+I+G+NX

18. 3. 2004 | | Názory

Neříká vám to něco? No asi by mělo. Ale popravdě – říká vám to vůbec něco? V případě, že tomuto formalizovanému zápisu „rozumíte“, vyjádříte jej slovně následovně: Produkt se skládá (je tvořen) spotřebou domácností, investicemi firem, vládními nákupy a čistým exportem (saldem exportu a importu). Řeknete, jaký smysl má nad něčím takovým se zamýšlet. Základní identita, nic víc.

Neříká vám to něco? No asi by mělo. Ale popravdě – říká vám to vůbec něco? V případě, že tomuto formalizovanému zápisu „rozumíte“, vyjádříte jej slovně následovně: Produkt se skládá (je tvořen) spotřebou domácností, investicemi firem, vládními nákupy a čistým exportem (saldem exportu a importu).

Řeknete, jaký smysl má nad něčím takovým se zamýšlet. Základní identita, nic víc. Použiji oblíbenou větu docenta Straky: „Souhlasíte se mnou, že…“. Souhlasíte se mnou, že základ každé stavby je pro tuto zcela elementární? Stojí-li mrakodrap na špatných základech nutně se musí zřítit. Souhlasíte se mnou, že vycházíte-li při jakékoli činnosti z mylných základů, (špatné informace, špatně zvolené nástroje atd.) nutně se musí činnost pokazit? „…zdá se to logické, že?“

Navštěvovat kurzy ekonomie (MIE/MAE) na VŠE je skutečně niterným zážitkem. Během výuky se v učebně zjevuje cosi, co lze nazvat snad mlžným závojem. Zdá se, jako by byla přednášejícím odhalována jakási doposud netušená mystéria. Jako by přednášející hovořil o něčem, co neznalý nemůže pochopit. A to je velmi zajímavé. „Nejprve zvládni techniku, a pak pochopíš,“ chtělo by se říct. Zdá se to logické, že? Souhlasíte však se mnou, že pokud technika, ať už se jedná o cokoli od stavění domu po fyzické cvičení, stojí na chybných základech, je nutně celá technika chybná? Jestliže při stavění domu předpokládám, že zem, na které stavím, je vždy pevná jako skála a rovná jako silnice, nutně musí dojít k tomu, že značná část domů, které postavím, se zřítí ze skály, utopí v jezeře, zabublá do bažin, propadne do písku… To je jasné – špatný výchozí předpoklad pokazil celou techniku a ta plodí chybné výsledky. Souhlasíte také s tím, že mnou zmíněná chybná technika stavění domů, nemůže být opravena přidáním doplňujících předpokladů? Nebo si myslíte, že je možný následující postup: Vycházím dále z toho, že zem je rovná a pevná, nicméně vylučuji pro stavbu jezera, šikmé skály, bažiny, písky. Pokud však tento postup aplikujete, nutně musí dojít k dalším přehmatům (pobořeninám). Jistě jste totiž nevyloučili všechna nevhodná místa. Není tedy jednodušší zcela zavrhnout výchozí předpoklad a stanovit jiný, ne tak exaktní, zato však kompletní? V prosincovém čísle Studentského listu vyšel v části „ekonomika“ vtip: „Proč bůh stvořil ekonomii? Aby se nezdálo, že předpověď počasí nevychází tak často.“ Ve vztahu k výše uvedenému – co myslíte, jaký je to případ?

Říkáte si, že ekonomie je suchá věda? Jenže já se ptám, co je to ekonomie? Položte tuto otázku svému přednášejícímu. Co vám odpoví? O čem je ekonomie? Zkuste přemýšlet. Ekonomie je věda o lidech a jejich jednání. Ekonomie není o domácnostech a investicích. Za domácností i investicí stojí vždy lidé. Tito lidé „hospodářsky jednají“ sledujíce své cíle. Mají omezený intelekt a omezené informace. Každý jedinec vnímá svět subjektivně. Každý jedinec má jiné preference. Každý je jiný. Člověk je tvor společenský a rád se různými formami sdružuje. Motorem hospodářského jednání lidí je fakt vzácnosti zdrojů. Nikdo nikdy nemaluje nějaké čmáranice, aby se rozhodl mezi kávou a zmrzlinou. Pociťovali jste někdy indiferentnost? Dostali jste se někdy do situace, že „dvě kávy vám přinesou naprosto stejný užitek jako zmrzlina a káva?“ Jedna věc je nerozhodnost. Nemohu se rozhodnout – Mám letět do Brazílie nebo do Chile? Druhá věc je indiference: Je mi úplně jedno, jestli dám 100 000 za dovolenou v Chile nebo v Brazílii. Bylo vám někdy něco takhle úplně jedno? A pokud bylo, mohli byste tvrdit, že obě možnosti, nad kterými jste mávli rukou, by vás uspokojily naprosto stejně? Přijdete na návštěvu a hostitel se zeptá: „Kafe nebo čaj?“ A vy odpovíte: „To je fuk.“ Co tím říkáte? Říkáte tím snad, že obojí vás uspokojí stejně? Nebo prostě jen nechcete činit volbu? Ve skutečnosti totiž nedemonstrujete indiferenci, ale neochotu volit mezi možnostmi. Něco jako: nechám to na náhodě, co to se mnou udělá. Ale jistojistě se nebudete cítit stejně v případě, že hostitel naservíruje čaj, jako by naservíroval kávu. Je to dokonce fyziologicky nemožné. „Chleba nebo rohlík?“ „To je jedno, jsem indiferentní.“ Je to jedno, ale nemůžete být indiferentní. Maximálně za tento „vědecký“ pojem skrýváte svou neochotu rozhodnout se. Nemůžete být totiž indiferentní z fyziologického hlediska. Chleba a rohlík mají jiná složení, což dozajista ovlivní váš pocit po konzumaci čili užitek. „Vezmeš si červené nebo modré tričko?“ „To je jedno, jsem indiferentní.“ Nejste. Světlo, které proniká skrze barevné tričko se jeho barvou zbarvuje, takto zbarvené světlo absorbuje vaše pokožka. Různé barvy vyvolají různé chemické reakce a jako výsledek: Jiný dopad na váš pocit, a tedy užitek. Říkáte si: „No dobrá, nemůžu být indiferentní ex post, ale bývám ex ante.“ Tím však pouze maskujete zmíněnou neochotu sám učinit rozhodnutí za termín „indiferentní ex ante“. Ona neochota činit rozhodnutí mnohdy pochází právě z nedostatečných informací. „Nejsem schopen postihnout rozdíl. Zvolím náhodně.“ Nelze ovšem předpokládat, že rozdíl neexistuje a je vskutku chybné nazvat mezeru v informacích a následnou neochotu volit indiferentností.

Pokládejte svým přednášejícím elementární otázky. A bedlivě poslouchejte, co odpoví. Nenechte se odbýt poukazem na „modelovou realitu“. Jednání lidí nelze zkoumat pomocí modelů. Modely se hodí pro přírodní vědy. Do jednání lidí vstupuje to, co je někdy označováno jako lidský faktor. Jednání lidí nelze derivovat a integrovat. Není spojité, ani nespojité. Nachází se mimo tyto techniky. Nenechte se odbýt ani tvrzením, že pak tedy nelze zkoumat vůbec. Lze. Lidé jednají sledujíce své cíle. To je základní axiom, ze kterého lze vycházet. Není exaktní a říká vše. Nelze jej sčítat a derivovat, ale lze s ním pracovat. Lidé jednají účelově a svým jednáním demonstrují své preference. To je ekonomie.

Jakub Věk, 4. ročník FNH

Mohlo by vás zajímat: