Dejte si pozor na Southwestern Company

16. 4. 2009 | | Kariéra, Názory

Americká společnost Southwestern Company láká rok co rok studenty VŠE na
letní pracovní pobyty. Z finančního hlediska se stáž většinou
nevyplatí. Slzy u kluků nejsou ojedinělé. Ne všichni vydrží náročný
program a raději odletí předčasně domů. Nejedná se o žádnou
idylku.

Rekrutování studentů na téměř čtyřměsíční pracovní pobyt v USA
jede na plné obrátky. Nashvillská společnost The Southwestern Company (SWC)
působící rovněž ve Velké Británii se každoročně snaží přilákat
kvalitní a nebojácné studenty. Hlavní pracovní náplní je pouliční
prodej knih a jiných vzdělávacích materiálů, takzvaný „door-to-door“.
Dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu vkuse po třináct týdnů.

Velmi rychlý začátek

Nábor nových nadšenců obstarávají zkušení lidé, kteří se tohoto
programu už alespoň jednou účastnili. Na počátku všeho může být
například vyplněný letáček rozdaný na počátku některé
z přednášek. Zde uvedete pouze základní informace o sobě. V případě
poskytnutí kontaktu na vás jde vše velmi rychle. Patnáctiminutové sezení
se studentem, který vás kontaktoval (student manager), prezentace se
zástupcem SWC pro Českou republiku Piersem Bambridgem, několik dalších
sezení a takzvaný „final meeting“, kde jste buď vybráni, nebo ne.

V případě kladného výsledku a vašeho zájmu odcestovat na více jak
čtvrt roku za velkou louži následuje počátek dílčích školení. Domácí
zdokonalování vrcholí právě v době zkouškového období. Je třeba se
naučit celý „sale’s talk“, což je prodejní řeč, již budete
v létě opakovat při každém zaklepání na dveře. I když je relativně
dlouhá, i méně zdatný angličtinář si ji dříve či později snadno
osvojí.

Odlet do Nashvillu (Tennessee) je naplánován zhruba na půlku června. Tam
se každý, ať už student manager nebo „first year“ (student, který jede
pracovat se SWC první rok) podrobí náročné týdenní přípravě.
Biflování sale’s talku a zkoušení si různých situací je zde na
každodenním pořádku. Až po konci týdne školení v hlavním městě
country se na jisto dozvíte, kde přesně budete pracovat. Čeští studenti
jsou zpravidla odveleni do slunné Kalifornie.

Připravte si hodně peněz

Každý student si veškeré záležitosti v podobě víz, letenek,
kapesného na prvních několik týdnů v USA a pracovního povolení musí
financovat z vlastní kapsy. Platí se pořád: taxi z letiště do hotelu,
ubytování samotné, veškeré jídlo a pití, posléze pokoj a strava
u rodin, nedělní meetingy, cesty na ně. Než si student poprvé něco
vydělá, může to trvat. Neexistuje zde hodinová mzda. Jste placeni od toho,
co prodáte. Když se nedaří, máte kromě finančního problému
i psychický. Celá akce je povětšinou ztrátová – pokud byste si chtěli
zaplatit vstupní náklady a náklady, které jste měli v průběhu léta,
potřebovali byste si vydělat okolo pěti tisíc dolarů. To se však podaří
asi čtvrtině českých „first years“. Tomáš Pucholt z Fakulty
mezinárodních vztahů (FMV) přitakává: „Na pobyt jsem si sice vydělal,
ale počáteční náklady se mi nevrátily.“

Není také pravidlem, že po přistání v Kalifornii budete mít
zajištěný nocleh na celé léto. První dny máte kde přespat, dál ale
studentům nezbývá než chodit dům od domu, klepat a žádat
o tříměsíční pronájem pokojíku, v němž budete bydlet s kamarády po
dvou až třech osobách. Ubytování se najde zpravidla do dvou dnů od
přistání. Nadšení vystřídá horká realita

Pracovat minimálně 74 hodin týdně při čtyřicetistupňových vedrech
není žádný med. Každý se adaptuje jinak rychle. Práce spočívá
v chození a klepání dům od domu. Město, kde prodáváte, je vám
přiděleno. Pokud se ocitnete v chudší části Kalifornie, ve městě
s významnou hispánskou menšinou, bez znalosti španělštiny, nedá se
s tím hnout. Jde o náhodu. Někomu je přiděleno bohatší město se
spoustou zeleně či přímořské letovisko, jinému vyprahlá pouštní oblast
s usychajícími kaktusy bez pouličního osvětlení a chodníků.

Většina studentů si opatří kolo, případně automobil. Pití a svačiny
si obstaráváte sami. Dodržování pitného režimu je zde absolutně
nezbytné. Někteří mladí dobrodruzi žádají o jídlo a pití přímo
klienty, na jejichž dveře zaklepou. Američané jsou v drtivé většině
případů velmi milí a pohostinní. Kdo má rád cestování, není zde na
něj téměř vůbec čas. Odlétá se ještě před koncem opravného
zkouškového období a přilétá většinou první týden zimního semestru.
Kdo chce navíc poznat krásy nového světa, musí si ukrojit část školní
výuky. Spokojená a úspěšná Olga Pčolová z Fakulty podnikohospodářské
dodává: „Příští rok nejedu proto, že bych jako student manažerka měla
vyšší náklady, které si momentálně nemůžu dovolit.“

Dobrá nálada na požádání

Prodej probíhá šest dní v týdnu. V neděli bývají takzvané
„Sunday meetingy“, kde se probírá uplynulý týden a řeší strategie
toho nadcházejícího. Mělo by se jednat spíše o odpočinkové dny spojené
například s návštěvou aquaparku, pláží, Hollywoodu, Los Angeles, San
Francisca nebo San Diega. Ne každému se daří. Jeden z našich kamarádů
měl celkem neúspěšné léto. Neměl peníze už ani na jídlo. Mohl kdykoliv
odjet a přestat prodávat, ale více jak deset dní se živil pouze různými
zbytky a především suchým toastovým chlebem. Když se několik studentů
obrátilo na hlavního manažera Marka Hýla, aby krizovou situaci nějak
řešil, odvětil: „Nejsem jeho matka, abych mu říkal, co má jíst.“

S kamarády se vídáte ráno při snídaních, po práci u večeře.
S těmi, s nimiž nebydlíte, právě na nedělních setkáních. Povinná je
dobrá nálada, respektive nedávání najevo vašich případných
neúspěchů. O nich můžete mluvit jen s manažery. To proto, abyste tím
psychicky „neublížili“ ostatním.

Stáž posílí sebevědomí

Celé léto je obrovskou životní zkušeností. Poznáte spoustu skvělých
kamarádů, nalétáte tisíce kilometrů v letadle, zlepšíte si angličtinu
či španělštinu, která Kalifornii vládne obzvláště v chudších
částech. Po létě se vyznáte v lidech, potkáte stovky a tisíce
hispánských, afroamerických i bělošských rodin, dokážete být
samostatní, krásně si opálíte končetiny. „Lhali mi a nejednali se mnou
fér. Když na to člověk není nátura, ať tam nejezdí. Český student si
chce vydělat a zdokonalit angličtinu, to se mi nepovedlo,“ zdůrazňuje
Kateřina Čížková z FMV, která odletěla domů hned po dvou týdnech. Olga
Pčolová kontruje: „Určitě doporučuji se zúčastnit. Kvalitní příprava
je nezbytná.“

Je potřeba si pořádně rozmyslet, co od léta očekáváte. Ptát se
manažerů na všechny možné věci je téměř povinnost. Jsou milí a rádi
pomohou, je na ně většinou spolehnutí. „I přesto, že se nesplnila má
očekávání, mělo by se to zkusit,“ dodává Tomáš Pucholt.

Mohlo by vás zajímat: