Dolomitenmann – závod plný extrémů

1. 4. 1999 | | Sport

Dolomity. Vysoké kopce, ostře nabroušené vysokohorské štíty, dravá ledová řeka. Odvaha a odhodlání, fůra dřiny, slzy štěstí i zklamání, radost, smůla, pot a krev. Spousta diváků, filmových štábů i peněz. Ale hlavně hromada sportovních nadšenců ze všech koutů Evropy. To všechno je Dolomitenmann – nejtěžší, nejtvrdší a nejextrémnější štafetový závod v Evropě a dost možná i pod sluncem.

Dolomity. Vysoké kopce, ostře nabroušené vysokohorské štíty, dravá ledová řeka. Odvaha a odhodlání, fůra dřiny, slzy štěstí i zklamání, radost, smůla, pot a krev. Spousta diváků, filmových štábů i peněz. Ale hlavně hromada sportovních nadšenců ze všech koutů Evropy. To všechno je Dolomitenmann – nejtěžší, nejtvrdší a nejextrémnější štafetový závod v Evropě a dost možná i pod sluncem. Kam se hrabou všichni železní muži. S Dolomitenmannem se jednoduše nedají srovnávat. Přesto, nebo spíše právě proto, se na sklonku léta již dvanáct let sjíždějí do nevelkého východotyrolského městečka Lienz na pomezí Rakouska a Itálie desítky čtyřčlenných družstev, aby se poprali nejen se soupeři, ale hlavně sami se sebou. V tomto čistě mužském závodě totiž vyhrává každý.

Dolomitenmann se skládá ze čtyř disciplín: běhu, paraglidingu, divoké vody a horských kol–všech pojatých tak extrémně, že i ti nejlepší si mohou snadno vylámat zuby. Přesvědčit se v minulých ročnících přijeli již desítky mistrů světa či Evropy v nejrůznějších druzích sportu, včetně olympijského vítěze Vladimíra Smirnova.

V čem je tedy Dolomitenmann tak náročný? Posuďte sami:

Běh: 13 km s převýšením 1600 metrů. Závodníci startují z náměstí v Lienz (678 m n.m.) a přes horskou stanici lanové dráhy na Zettersfeld musí po značené cestě doběhnout až na vrch Schober Köpfel (2278 m n.m.).

Paragliding: 8 km s jedním mezipřistáním. Po předávce od běžce startuje “letec” přímo ze Schober Köpfel a po 5 km přistává v nadmořské výšce 1000 m n.m. na louce Taxer Moos. Následuje kilometrový výšlap po sjezdovce (samozřejmě s “plnou polní”) a dolet na fotbalový stadión v Leisachu (714 m n.m.), kde předává štafetu kajakáři.

Divoká voda: Na počátku musí kajakář přeplavat na druhý břeh dravé řeky Drávy, kde se nachází stanoviště s loděmi. Zde nasedne do svého kajaku a po úvodním šestimetrovém skoku ze skaliska absolvuje pětikilometrovou plavbu střídavě po i proti proudu. Při tom všem musí navíc dávat pozor, aby tělem i lodí projel všemi brankami. Na závěr následuje běh s lodí na předávku.

Horská kola: Skládá se z třináctikilometrového obtížného stoupání z Tyrolského mostu (670 m n.m.) na Hochsteinkreuz (2057 m n.m.) a následného jedenáctikilometrového sjezdu přes obávanou sjezdovku H2000 zpět na náměstí do Lienz (678 m n.m.). Průměrné převýšení činí 27%.Všechny tratě jsou závodníkům dostupné pouze k prohlédnutí. Trénovat musí jinde a to výhradně na vlastní riziko, kterak zdůrazňují pravidla závodu.

Rozmary Sv. Petra

Kapitolu samu pro sebe tvoří počasí. Za dobu existence Dolomitenmanna zažili pořadatelé a závodníci už tolik klimatických “výjevů” a proměn, že by před nimi zbledl i Rey Koranteng. Čtyřicetistupňová vedra, vše ubíjející lijáky, vichřice, kruté mrazy, nekonečné sněhové bouře – to vše bývá v Dolomitech na denním pořádku. Poslední dva ročníky se nesly ve znamení dlouhotrvajícího deště, onehdá napadl přes noc čtvrtmetr sněhu, v roce 1996 zase musel být kvůli sněhové bouři zrušen paragliding.Počasí se zde mění z minuty na minutu. I to však neodmyslitelně patří k závodu o “extrémního dolomitského muže”. I to každým rokem láká do Lienz stále více a více družstev.

Článek jsme převzali ze spřáteleného časopisu Obšťastník.

Mohlo by tě zajímat: