Ekonomické mýty mají tuhý kořínek

30. 11. 2006 | | Názory

Určitě už jste o tom někdy slyšeli: „černé úterý“ 29. října 1929. Ceny akcií na Wall Street, které předtím vyšroubovali nahoru chamtiví spekulanti, prudce propadly a zahájily tak největší hospodářskou krizi v dějinách. Milióny lidí v USA přišly o práci a krize se rozšířila i do zbytku světa.

Aleš Tůma

(Centrum pro studium hosp. cyklu)

Určitě už jste o tom někdy slyšeli: „černé úterý“ 29. října 1929. Ceny akcií na Wall Street, které předtím vyšroubovali nahoru chamtiví spekulanti, prudce propadly a zahájily tak největší hospodářskou krizi v dějinách. Milióny lidí v USA přišly o práci a krize se rozšířila i do zbytku světa.

Dost povrchní vysvětlení, že? Na VŠE bohužel někdy slyšíme jen o málo uspokojivější vysvětlení. Například v předmětu SE_510 se dozvíme zhruba to, že hlavním problémem americké ekonomiky ve 30. letech byla „nedostatečná poptávka“.

Když krize začala nabírat na síle, tehdejší prezident Herbert C. Hoover, velký zastánce politiky laissez faire, se prý spoléhal na trh, ale ekonomická situace se dále zhoršovala. Až jeho nástupce Franklin D. Roosevelt v roce 1933 zahájil ambiciózní program New Deal. Ten měl podpořit agregátní poptávku ochablou v důsledku pesimismu spotřebitelů, rozhýbat ekonomiku a zatočit s nezaměstnaností.

New Deal předznamenal některé principy rozpracované později Keynesem, přinesl cenné zkušenosti a „sblížil ekonomickou teorii a praxi“. Sice se mu příliš nepodařilo nastartovat hospodářský růst a nevymýtil ani nezaměstnanost, ale aspoň snížil „nadprodukci“. O pár let později pak ekonomiku rozhýbala válečná výroba.

A všichni žili šťastně, dokud nezemřeli. Nebo to bylo úplně jinak?

Příčiny krize

Jak je možné, že se celkem prosperující ekonomika jakoby mávnutím kouzelného proutku dostala do takových problémů? Vysvětlení existuje. A co víc, dokonce dává smysl. Podává ho škola ekonomie známá pod přívlastkem „rakouská“. Najdete ho třeba v knize America‘s Great Depression od Murraye Rothbarda nebo stručně shrnuté v publikaci Trh v čase a prostoru od Josefa Šímy, vedoucího Katedry hospodářské politiky.

Rakouská škola vysvětluje hospodářské cykly expanzivní měnovou politikou. Systém nekrytých papírových peněz a bankovnictví s částečnými rezervami umožňuje výrazný růst množství peněz v oběhu. Díky růstu peněžní zásoby klesají úrokové míry, podnikatelé podléhají iluzi boomu, berou si úvěry a zahajují investice, které by jinak nezahájili. Zahájili by je, pouze pokud klesla míra časových preferencí – pokud by lidé více spořili a méně spotřebovávali. Úvěrová expanze vyvolává dojem, že tomu tak je, přestože se časové preference ve skutečnosti třeba vůbec nezměnily.

Situace, kdy se více spotřebová a zároveň více investuje, je neudržitelná. Časem se ukáže, že řada investic neodpovídá přáním spotřebitelů. Tehdy to „praskne“. Špatné investice se likvidují, přichází pokles mezd a cen. Jak vidíme, klesající mzdy nejsou příčinou krize, ale naopak projevem přizpůsobení trhu.

Na Velkou Depresi bylo „zaděláno“ už v roce 1913, kdy vznikla americká centrální banka. Počátkem 20. let bankovní systém včele s FEDem povolil kohoutky a do roku 1929 zvýšil zásobu peněz nekrytých zlatem o bezmála dvě třetiny. To znamená průměrně o deset procent ročně. Když už byla krize na spadnutí, FED ještě více šlápl na plyn a oddálil jí zhruba o dva roky.
Odvětví vyrábějící kapitálové statky zaznamenávala boom, přesně v souladu s tradiční rakouskou teorií. Výroba statků dlouhodobé spotřeby vzrostla během uvedených osmi let o 160 procent, mzdy v ocelářství vzrostly o čtvrtinu. Výroba i mzdy v odvětvích bližších konečné spotřebě rostly podstatně pomaleji. Ceny akcií vzrostly čtyřnásobně.
Že je něco špatně, se ukázalo v polovině roku 1929. Inflační boom skončil. Krach na burze v říjnu pak byl pouze odrazem této skutečnosti. Příčinou krize nebyla „nedostatečná poptávka“, ale deformovaná investiční aktivita.

A řešení?

Velkou Depresi tedy nezpůsobila neviditelná ruka trhu, ale zcela viditelná ruka státu. Co hůř, stát se Depresi pokusil i „vyřešit“. Už prezident Hoover, označovaný za velkého liberála, zavedl řadu opatření hraničících s ekonomickým šílenstvím. Mimo jiné byl velkým zastáncem veřejných prací. Jakým způsobem může vláda podpořit ekonomiku tím, že někoho zdaní, a poté za utržené peníze nechá postavit hladovou zeď, věděl patrně pouze on.

Vládním ekonomům v té době také unikl jednoduchý poznatek, že cena uměle zafixovaná nad cenou rovnovážnou způsobí převis nabídky. Situaci tak ještě zhoršily mzdové regulace, které přispěly k masové nezaměstnanosti (25 % v roce 1933).

Další absurditou (která přetrvala dodnes) bylo, že stát začal vykupovat zemědělskou produkci a uměle tak zvyšovat její ceny. Prezident Hoover také prosadil Smooth-Hawleyho zákon, kterým zavedl nejvyšší cla v historii. Taková několikanásobná krádež byla skutečně inovativním opatřením, jak „pomoci“ vlastnímu obyvatelstvu. Krádeží bylo i zestátnění zlata v držení amerických občanů, které prezident Roosevelt provedl hned v roce 1933.

New Deal prezidenta Roosevelta pak v započatých intervencích pokračoval. Roosevelt zavedl opatření, která Rothbard neváhá označit za přímo fašistická. Stvořil desítky nových úřadů, z nichž mezi nejdůležitějšími byla National Recover Administration, která měla regulovat ceny a množství prakticky v celé ekonomice.

Literatura tak uvádí příklad krejčího Jacka Magida z New Jersey, který byl zatčen a uvězněn za zločin, kterého se dopustil vyžehlením obleku za cenu 35 centů, zatímco cena stanovená NRA byla 40 centů. V roce 1935 Nejvyšší soud prohlásil NRA za protiústavní.
Stručně řečeno: New Deal byl kolosálním ekonomickým omylem, který Velkou Depresi prodloužil prakticky na celé desetiletí.

Starý úděl studentů ekonomie

Tento článek je samozřejmě hodně zjednodušující, ostatně Rothbardova kniha má něco přes 300 stran. I samotná rakouská teorie cyklu je podstatně komplikovanější téma, ale tím se tu nebudeme zabývat, protože byste nemuseli stihnout dočíst tuto stať do konce přednášky, na které se možná právě teď nudíte.

A možná tam slyšíte další z pouček, které ekonomové jako byli Mises nebo Rothbard vyvrátili už před desítkami let, ale které z nějakého důvodu v ekonomické teorii přetrvávají. Ekonomie se kvůli nim bohužel stává jen snůškou nesrozumitelných a nerealistických modelů, jejichž studium je třeba prostě přetrpět, abychom se probojovali k vytouženému ocásku před jménem. A to je škoda.

Mohlo by vás zajímat: