Kvůli soutěži jsem odmítla natáčení Jamese Bonda

19. 5. 2006 | | Rozhovory, Studentský život

Rodačka z Uherského Hradiště Eva Čerešňáková studuje prvním rokem mezinárodní obchod na VŠE. V dubnu 2006 zvítězila v soutěži Miss Academia a stala se tak nejkrásnější vysokoškolačkou ČR. Modeling je podle ní hodně tenký led, a proto by do budoucna raději pracovala v automobilce nebo pro některého mobilního operátora. Na poličce má jedenáct korunek krásy a brousí si zuby na další.

Rodačka z Uherského Hradiště Eva Čerešňáková studuje prvním rokem mezinárodní obchod na VŠE. V dubnu 2006 zvítězila v soutěži Miss Academia a stala se tak nejkrásnější vysokoškolačkou ČR. Modeling je podle ní hodně tenký led, a proto by do budoucna raději pracovala v automobilce nebo pro některého mobilního operátora. Na poličce má jedenáct korunek krásy a brousí si zuby na další. Miluje Španělsko a všechno s ním spojené, na požádání vám zatančí orientální tance a promluví s vámi čtyřmi světovými jazyky. Nepopírá, že jde za kariérou.

Jak tě napadlo přihlásit se na Miss Academia?

Modeling dělám asi od patnácti a kromě toho jsem se věnovala soutěžím krásy. Každá tato miss má tak trochu svůj nádech, jednou se hledá Miss blond, jindy Miss squash. A Miss Academia mě právě nadchla tím, že tu nejde jen o vnější krásu, ale i o inteligenci. Vstupenkou do této soutěže byly i znalostní testy z češtiny, matematiky a všeobecných předpokladů.

Kdy ses dozvěděla o Miss Academia?

Tuto soutěž pořádá Baťova univerzita ve Zlíně a já jsem z Uherského Hradiště, tak jsem o ní moc dobře věděla už v době, kdy jsem soutěžila v Miss středních škol. A protože hlavním předpokladem k účasti na Miss Academia bylo navštěvovat vysokou školu, bylo jen otázka času, kdy se i já budu moct přihlásit. Je pravda, že jsem trochu uvažovala o tom, jestli nepůjdu na Českou Miss, kterou má podle mého názoru paní Maláčová výborně koncipovanou, tím bych se ale smluvně hodně uvázala. Proto jsem zvolila cestu Miss vysokých škol, kde jsou moje „povinnosti“ minimální.

Eva Čerešňáková
Miss Academia

Do Luhačovic se s přítelem těšíme

To znamená, že za rok tě uvidíme v České Miss?

V té soutěži vážně nejde jen o krásu. Holky musí být schopné vést pětiminutový rozhovor a ne jen tak plácat. Jsou taky zkoušené z jazyků a na závěr musí projít psychotesty. Tímto mě soutěž neskutečné láká. A pamatuju si na svou první větu, když mě vyhlásili Miss Academia. Řekla jsem mamce, že ještě zkusím Českou Miss a potom půjdu do důchodu. Takže Českou Miss budu brát jako takovou třešničku na dortu.

S jakými ambicemi jsi šla do této soutěže?

V momentě, kdy je člověk na začátku, přeje si postupovat výš a výš. Takže jsem nejdřív chtěla být v semifinále, potom ve finále a nakonec jsem si říkala, že jedno z těch nejvyšších míst by nebylo vůbec špatné. Hlavně nemůžeš jít do soutěže jenom s tím, že se někde předvedeš a pak zase pojedeš domů. Musíš za něčím jít, musíš mít cíl, protože když ho nemáš, tak ani nevíš, za čím v životě jdeš.

Co byla vlastně první cena?

Zájezd do Chorvatska, lázeňský pobyt pro dvě osoby v Luhačovicích a spousta věcných cen. Ty jsem hned po soutěži naložila mamce do auta a sama ještě ve Zlíně zůstala na after party. Měla jsem tam své povinnosti. Pro mě má ale největší cenu ta korunka. I když je už jedenáctá, je to takové milé připomenutí toho večera. Samozřejmě mám radost i z těch lázní, tam se s přítelem těšíme.

Jak se řekne italsky „státní rozpočet“?

Jaké byly vztahy s ostatními finalistkami? Převažovala tam rivalita, nebo jste to braly spíš jako zábavu?

Našla jsem si tam kamarádku, se kterou jsem si mohla normálně pokecat o všem. Ale celkově jsem si tam rozuměla s každým od soutěžících až po organizátory. Řekla bych, že my soutěžící jsme byly dobrá parta, ze které vyčnívala jen jedna slečna. Ta byla moc velká suverénka a svoje sebevědomí dávala až moc najevo. Nesnažila se ani mezi nás zapadnout, prostě si šla svou cestičkou. Která jí ovšem nevyšla.

Kolik bylo soutěžních disciplín?

Měly jsme všeobecný vstupní test, ve finále nás čekala módní přehlídka, rozhovor s moderátorem, který byl spojený s volnou disciplínou a samozřejmě promenáda v plavkách, bez které by to asi nešlo. Moderátor večera Tomáš Krejčíř nám dával hodně zabrat. Mě se třeba ptal, jak se řekne italsky státní rozpočet.

A věděla jsi to?

V tu chvíli jsem měla problémy vzpomenout si na svoje příjmení. Člověk může být otrkaný všemi různými soutěžemi, ale kousek nervozity v sobě prostě nezapře ani neschová.

Eva Čerešňáková
Miss Academia

Do solárka jsem zašla, to ano

Měla jsi už během soutěže pocit, že se ti daří?

Za volnou disciplínu jsem si vybrala tanec, dřív jsem se věnovala orientálním tancům, přišlo mi to jako dobrý nápad. Sice jsem s tancem už přestala, ale pořád mám na to, abych dokázala udělat pořádnou show. A promenáda pro mě začala výborně. Měla jsem soutěžní číslo jedna, které mi vlastně vydrželo i po vyhlášení výsledků.

Třepala se ti při vyhlášení kolena?

Já jsem byla sama se sebou hrozně spokojená, vážně. Otázkou bylo, jestli ze mě stejný pocit měli i porotci. Takže když na třetím a druhém místě vyhlásili holky, které byly mé favoritky, začala jsem uvažovat, jestli bych reálně mohla být první. Možná v ten moment se mi nohy trochu podlomily. Ale ještě chvilku po vyhlášení mi nedocházelo, co se dělo. Teprve když jsem o dva dny později otevřela noviny a v příloze uviděla přes celý list svůj obličej, došlo mi, co se děje.

Jak dlouho ses připravovala na soutěž?

Začala jsem asi týden před finále, do té doby jsem měla spoustu jiných povinností, takže tohle šlo trochu stanou. Jestli se počítá do přípravy solárium, tak jsem několikrát zajít musela. Ačkoli to vážně neuznávám, nemohla jsem být bílá jako stěna.

Zapochybovala jsi někdy, jestli máš do soutěže jít?

Jednou ano. Asi dva týdny před finále mi volali, jestli nemám zájem o menší roličku v novém filmu o Jamesu Bondovi, který se částečně točil v Praze. Byla jsem hodně na vážkách. Podmínky smlouvy pro mě ale nakonec nebyly optimální. Takže James Bond mi sice nevyšel, ale za to vyšla miss.

Eva Čerešňáková
Miss Academia

Začarované kolo – krása, rozum a pláč

Měla jsi někdy tendence držet drastické diety?

I takovým obdobím jsem si prošla. To bylo někdy na začátku, když jsem ještě neměla věci v hlavě srovnané. Hodně jsem zhubla a byla jsem taky schopná probrečet celé dny, když mě agentura nevybrala na nějakou zakázku. Ale rodiče včas zasáhli. Dnes vím, že jde o to, ukazovat to, v čem jsi dobrá a pořád se v této oblasti zlepšovat.

Spousta lidí je ale zarytě přesvědčená o tom, že krása a inteligence nejdou moc dohromady.

To je pravda, v nás všech pořád přetrvává tento mýtus. Blondýna je zákonitě hloupá a konec řečí. U mě to ale neplatí, většinou nedám na první dojem. Člověka potřebuju poznat daleko víc, než na co stačí prvních pár sekund.

Mění se pro tebe nějak priority, když máš titul Miss Academia? Jde teď modeling do popředí?

Mé priority se nemění, modeling je hezká věc, ale mezi ty největší priority u mě nepatří. Jde mi hlavně o to být spokojená sama se sebou, jít za svým cílem. Když samozřejmě nepočítám zdraví a dobrý vztah s rodiči a přáteli. Mít titul krásy je pěkná věc, ale další den už neznamená nic, je to hodně pomíjivé. Zkrátka další korunka do mé sbírky. Vždycky pro mě byla hodně důležitá kariéra a to se nemění. Nemám sice ještě přesně vyhraněnou oblast, ale modeling to není. Pod tím slovem si představím slušný přivýdělek, někdy i legraci, ale v prvé řadě je to hodně tenký led, na kterém nechci bruslit dlouho.

Máš představu o tom, co bys chtěla dělat za deset let?

Tak daleko se nedívám, je možné, že budu žít úplně něčím jiným. Možná vůbec nebudu v Praze a možná se budu spokojeně starat o velkou rodinu. Chci být prostě spokojená sama se sebou.

Miss Academia je soutěž krásy, kterou pořádají studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Posláním všech ročníků soutěže Miss Academia je ukázat, že i inteligentní a vzdělaná dívka může být krásná. Soutěž v té dnešní podobě probíhá od roku 2001. Do té doby se totiž ta „nej“ vysokoškolačka vybírala jen z řad studentek zlínských fakult. Dnes je tato soutěž celorepubliková a k účasti byly pozvány i dívky ze Slovenska.

Pátého dubna 2006 se konal ve Velkém kině ve Zlíně už desátý ročník. Do finále postoupilo deset dívek, z nichž dvě byly z VŠE. Kromě vítězky Evy Čerešňákové to byla i Vladimíra Kopecká z Fakulty mezinárodních vztahů. Dívky postupně prošly několika výběrovými koly a vstupním znalostním testem. První vicemiss se stala Jana Baťková z pardubické univerzity, druhou vicemiss byla Barbora Mošová z Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě těchto titulů, byla zvolena i Miss online, kterou se stala Sylva Burianová a Miss press opět Barbora Mošová.

Eva Čerešňáková se narodila před necelými dvaceti let do lékařské rodiny. K medicíně ji to ale netáhlo. Od patnácti let se věnuje modelingu, přestože doma z toho nejsou právě nadšení. Zúčastnila se několika soutěží krásy jako je třeba Miss Eurosport nebo Miss Beerfest. V začátcích jezdila po soutěžích sama klidně třeba na druhý konec republiky, lístek na vlak si platila z vlastního kapesného. Sama říká, že právě tím se hodně osamostatnila. Loni odmaturovala na Gymnáziu v Uherském Hradišti s jedinou dvojkou. Vysoká škola v Praze pro ni byla jasnou volbou, Hradiště jako město jí bylo těsné a závist se promítala nejen ve škole. Dnes jí ke štěstí nic nechybí. „Jenom občas si trochu vyčítám, že nic nestíhám. Kromě školy mám prakticky tři povolání. Modeling, finanční poradenství a taky učím na jazykové škole,“ říká nejkrásnější česká vysokoškolačka.

Mohlo by vás zajímat: