Evropská unie je špatný projekt, brání volnému trhu

9. září 2010 – Jiří Sojka
Ekonomie a politika - Zpravodajství - Prosinec 2009

Francouzský nobelista Allais Maurice zkritizoval v roce 1992 Maastrichtskou smlouvu, protože je podle něj velkým zásahem do volného trhu. Z jednotné evropské měny má obavy rovněž, jeho kritice se nevyhnula ani Evropská ústava, později Lisabonská smlouva. I přes svůj velmi vysoký věk si profesor ekonomie nebere servítky ani dnes.

Počátek kariéry Maurice Allaise poznamenalo několik zvratů. Když chtěl synek pocházející z dělnické rodiny, narozený v roce 1911, studovat historii, přednost dostala matematika, která ho provází celý životem. Vystudoval École Polytechnique a také Vysokou školu báňskou v Paříži. V roce 1936 pak začal pracovat jako technik ve veřejné správě dolů a o rok později měl na starosti doly a lomy v Nantes. Počátkem druhé světové války byl na krátkou dobu v armádě. Později se na své alma mater stal profesorem. Kromě Paříže vyučoval také v Nantes, Virgínii a v Ženevě.

I přes svou badatelskou činnost na poli aplikované ekonomie a ekonometrie se zajímal o fyziku. Konkrétně ho oslovil elektromagnetismus, speciální teorie relativity a gravitace. Svými výzkumy dokonce zpochybnil některé Einsteinovy závěry, což bylo tehdy málo obvyklé.

Díky teorii úroku a položení základů mnoha ekonomických pravidel se však zapsal do historie čitelněji. Byl zakládajícím členem významné Mont Pélérinské společnosti, která spojovala liberální ekonomy. Věnoval se francouzskému veřejnému sektoru a proslavil se takzvaným Allaisovým paradoxem, jehož smyslem bylo ukázat význam psychologického aspektu v rozhodování spojeném s rizikem.

Dalším přínosem byla jeho teorie úroku, která spojovala do té doby dvě již existující teorie. Jedna jej vykládala jako cenu, která vyrovnává nabídku úspor a poptávku po investicích, druhá jako hodnotu preference likvidity se zahrnutím množství peněz v oběhu. Allais obě teorie prohloubil a spojil v jednu.

Předložil novou teorii peněz, ve které použil proměnné jako „tempo zapomínání“ a „koeficient psychologické expanze“. Tyto proměnné jsou základem jeho teorie poptávky po penězích a úrokové míry. Zpochybňuje také teorii všeobecné rovnováhy a optima. Je to obecná teorie dynamického chování, kterou nahradil přijímané neoklasické paradigma.

Udělení Ceny Švédské banky na památku Alfreda Nobela v roce 1988 za přínos k teorii trhu a efektivního využívání zdrojů je považováno za opožděné. Hlavní příčinou je zřejmě Allaisovo celoživotní dílo, které vycházelo nejprve francouzsky a do angličtiny, a tudíž široké veřejnosti, bylo zpřístupněno vždy s časovým odstupem.