Fischerovu vládu loutek zastíní nový boj o moc

15. května 2009 – Karolína Šklebená, Jiří Sojka
Ekonomie a politika - Zpravodajství - Duben 2009

Druhé vládě Mirka Topolánka byla po čtrnácti měsících a patnácti dnech ve funkci dne 24. března vyslovena nedůvěra Poslaneckou sněmovnou. Stalo se tak poprvé v historii samostatné České republiky. Opozičním poslancům se s pomocí dvou „přeběhlíků“ z ODS a stejného počtu ze Strany zelených podařilo svrhnout vládnoucí kabinet doslova o jediný hlas.

Politická krize tak vygradovala ve chvíli, kdy Česká republika předsedá Radě Evropské unie (EU), těsně před návštěvou nového amerického prezidenta Baracka Obamy. Některá zahraniční média poté krizi na české politické scéně prezentovala jako krizi vedení EU. „Samotný akt pádu vlády by důvěrou investorů zřejmě neotřásl, nicméně neschopnost socialistů a komunistů přijít s řešením může vyvolat podezření. Na druhou stranu, nic by nebylo tolik vidět, kdyby se k nám zrovna neupíraly zraky prakticky celého světa v souvislosti s předsednictvím EU a s návštěvou amerického prezidenta,“ komentuje českou ostudu Miroslav Ševčík z katedry hospodářské a sociální politiky a ředitel Liberálního institutu.

Neschopnost domluvit se
„I když není nejlepší vizitkou o stavu naší politiky neschopnost politických špiček dosáhnout konsensu, jak je to zvykem v západních demokraciích, kde schopnost přijmout kompromis patří k nejvíce uznávaným hodnotám, daleko větší problém pro postavení Česka v EU znamená neratifikovaná Lisabonská smlouva,“ uvedla profesorka Vladimíra Dvořáková z katedry politologie na Fakultě mezinárodních vztahů. Nejen ratifikace Lisabonské smlouvy musela být díky politické krizi odložena. Nový „letní“ úřednický kabinet Jana Fischera, který složil slib do rukou prezidenta Václava Klause devátého dubna, bude mít dle slov nového premiéra za úkol dovést do konce předsednictví, zmenšit dopad krize na občany ČR a zachovat dobrý stav administrativy státu. „Nedá se očekávat, že by vláda přicházela s výraznější vlastní iniciativou a novou koncepcí, na to bude mít i velmi málo času,“ dodává významná politoložka.

Zmrazení ekonomických reforem
„Výraznější reformy můžeme případně očekávat až po volbách,“ vyjádřila se profesorka Dvořáková. Právě protikrizový balíček, který předložila minulá vláda, je jedním z otazníků, se kterými si bude muset premiér Fischer s novými ministry pohrát. „Zdůrazňuji, že úřednická vláda není vládou úředníků, ale loutek. Kdo je bude vodit, nechť si domyslí čtenáři sami. Spíše než protikrizová opatření by se měli politici zaměřit na snížení daňové a byrokratické zátěže, zbavení se pro podnikatele nesmyslných předpisů a zasazení se o odbourávání protekcionistických opatření, ať už ze strany zemí EU a dalších,“ míní Ševčík. V současné době má ekonomická krize největší dopad na české vývozce do zahraničí. V loňském roce, kdy byl kurz naší měny příliš nízký, se někteří vývozci museli zajistit proti silné koruně. „V současnosti všichni, kdo se proti ní zajistili, si musí připlatit za propad. Někteří přišli o svá odbytiště úplně,“ dodává Ševčík.

Projevy Ratha a Paroubka
Politická krize, která nabrala na obrátkách po krajských volbách na podzim, společně s krizí ekonomickou přivádí některé voliče ke stranám s větším důrazem na sociální jistoty. Silná pozice komunistů v některých krajích vyvolala negativní ohlasy části populace, mimo jiné i díky obavám z reakcí zahraničních investorů. „Pokud zahraniční investoři poslouchají projevy některých rádoby sociálně smýšlejících politiků, mohou si o politické stabilitě myslet své, nicméně větší rozruch by vyvolalo až vládní souručenství komunistů a socialistů,“ dodává Ševčík.

Preferenční hlasy jako nesouhlas s politiky
„Pokud dají voliči najevo, že nechtějí v politice hulváty, kteří se chovají arogantně, hrubě, mají ,vtipné’, ale bezobsažné bonmoty, donutí to politiky chovat se jinak. Ráda bych se někdy dočkala toho, že nějaká nevládní organizace v době volební kampaně přijde s heslem: ,Nevolte hulváty’ a bude vysvětlovat lidem, jak změnit například pořadí na kandidátních listinách kroužkováním,“ za nímž vidí Dvořáková právě možnost voličů dát najevo nespokojenost se současnými vrcholnými politiky. „Nejhorší je mlčet, o politiku se nezajímat a nejít k volbám,“ uzavírá debatu známá politoložka.