Honem s pádem
Nezařazené
Podle podtitulu by měl být Hřebejkův nejnovější film Horem Pádem „komedií, která vás rozpláče, a dramatem, které vás rozesměje“. Prvky obou žánrů snímek zcela jistě využívá, proto si také vysloužil škatulku „tragikomedie“, podle mého názoru nepřesně. Tvůrčí dvojici Hřebejk – Jarchovský se tuto žánrovou hranici podařilo překonat. Nečekejte tak ani srdcervoucí scény, ani dvě hodiny bránicového cvičení. Nudit se však rozhodně nebudete.
Horem pádem
režie Jan Hřebejk
30. listopadu, 20.00, Stará aula
Podle podtitulu by měl být Hřebejkův nejnovější film Horem Pádem „komedií, která vás rozpláče, a dramatem, které vás rozesměje“. Prvky obou žánrů snímek zcela jistě využívá, proto si také vysloužil škatulku „tragikomedie“, podle mého názoru nepřesně. Tvůrčí dvojici Hřebejk – Jarchovský se tuto žánrovou hranici podařilo překonat. Nečekejte tak ani srdcervoucí scény, ani dvě hodiny bránicového cvičení. Nudit se však rozhodně nebudete.
Horem pádem v zásadě vypráví dva příběhy, které až na malé výjimky žijí ve filmu odděleně. Jejich hrdinové – pracovník bezpečnostní služby a věčný smolař František (Jiří Macháček) a vysokoškolský profesor Otakar (Jan Tříska) – však dostávají a koneckonců i zasluhují jen o něco málo více pozornosti než ostatní postavy.
První příběh, v němž figuruje František, se točí kolem dítěte uprchlíků. Milan (Jan Budař) s Goranem (Zdeněk Suchý) kšeftují v bazaru s lecčíms, přivydělávají si i jako pašeráci běženců. Nakonec i to dítě, které zapomenou vyložit s ostatními, někomu udají. Na světě jsou totiž lidé jako Františkova družka Milča (Nataša Burger), kteří neváhají vydat celé úspory na to, aby dítě získali. František, skalní fanda Sparty, ještě barvu pleti děcka vzhledem ke své prosté lásce k partnerce překousne, zato jeho fotbalový guru, „plukovník“ (Jaroslav Dušek) jej rovnou vymaže ze svého života. Díky Františkově „šikovnosti“ však dítě nalezne policie a on se tak zase může vrátit mezi své.
Sled komických scén (stejně jako mých asociací) narušuje příběh rodiny Otakara. Ten se kvůli nemoci dostane na pokraj smrti a zjistí, že nastal čas vyřešit dvacet let odloučení od manželky, proto sezve celou rodinu na oběd. U stolu se tak setkávají jeho o mnoho let mladší družka Hana (Ingrid Timková), jejich dcera Lenka (Kristýna Liška Boková) s Otakarovou „manželkou“ Věrou (Emília Vášáryová) a jejich synem Martinem (Petr Forman), který kvůli tomu přiletěl až z Austrálie. Pokud máte rádi scény, kde se napětí udržuje trapností, budou se vám minuty, kdy Otakar přede všemi žádá Věru, aby se s ním rozvedla a ona to odmítne, líbit. Mně to však přišlo velmi laciné, ba co hůř, dost nezajímavé. Hodnotím-li herecké výkony Třísky i Vášáryové, musím uznat, že si zaslouží pozornost, nic to ale nemění na tom, že scéna u oběda vyzní značně samoúčelně. V jejím stínu tak zůstane mnohem zajímavější vztah mezi Hanou a Martinem. Před Otakarem byl partnerem Hany právě jeho syn a nelze tak vyloučit, že by Martin mohl být otcem Lenky. Toto napětí umocňuje fakt, že se už dále tato souvislost neřeší.
Závěr snímku, jenž sleduje prakticky všechny hrdiny, „dotváří“ dějovou roztříštěnost. Přes to, co jednotliví hrdinové prožili, se nakonec vlastně rádi vrátí do normálu, tedy do původního stavu. Snad jen Otakar se své nemoci těžko zbaví. Zato František může s partou holých lebek ve své oblíbené putyce vesele pokřikovat: „Pískej konec! Pískej konec!“
Hřebejk s Jarchovským se ve filmu rozhodli vyjádřit k většině společenských problémů (rasismus, uprchlíci), jízlivě lze dodat, že kromě homosexuality se dostalo na vše. Tím, že přestali spoléhat na nostalgii a začali se vyjadřovat k přítomnosti, jistě riskují ztrátu části diváků, kteří „čekali něco jiného“. Dost možná si ale nové diváky dokázali získat a to přesto, že svůj tvůrčí pohled změnily jen částečně. Nicméně posun to je, a proto se vyplatí na Horem pádem vyrazit. Třeba jen ze zvědavosti.
Nahrávání ...
