Honorabilis spectabiles. Economicus. Brutus. Amen

27. ledna 2010 – Tereza Holanová
Škola - Komentáře a názory - Říjen 2009

Vysoká škola ekonomická si vzala na bedra nelehký úkol. Rozhodla se o kombinaci moderny a tradice a vznikl hybrid, nad nímž se ti, kteří zažili předávání diplomů v Betlémské kapli, v uměřených aulách zlínské či pardubické univerzity, vzmohou jen na otázku, kam se poděl původní význam slova promoce.

Ti, kteří promoci na VŠE dosud nezažili, ať si vzpomenou na imatrikulaci. Květináče, díky nimž se předek Vencovského auly změnil ve skleník, a vykachličkované stěny na pozadí. Mnoha lidem fakt, že končí studium v nereprezentativní aule, která přes všechna cinkrlata vypadá studeně a cize, nevadí. Často argumentují, že ekonomka přece JE moderní škola. Ano, Masaryčka v Brně také, kromě toho řada univerzit z menších měst. Přesto se většina z nich snaží, aby promoci zůstala její důstojnost. Což se v kombinaci s prostorou á la operační sál plný květin příliš nedaří.

Celkový průběh obřadu a proslov děkana důstojné jsou. Slova působí upřímně, vyvolávají dojem, že jedna životní etapa končí a další, neméně důležitá, se otevírá dokořán. Prarodiče, rodiče a někdy i samotní studenti pociťují dojetí. Aby si plně uvědomili „vážnost situace“, však podle mne „něco“ chybí.

Tituly se udělují v hale, která křičí modernitou. Zároveň se škola rozhodla udržet středověkého ducha, tradici a atmosféru honosnosti. Jenže ona ta velevážná událost působí jinak v šest set let starém Karolinu či v profesní síni Matfyzu, kde to vypadá „alespoň“ jako na radnici. A jinak ve Vencovského aule.

Zatímco v prvním případě mají dlouhé latinské formule, chlupaté plyšové taláry a barokní hudba své kouzlo, na ekonomce v moderní aule působí směšně a nepatřičně. Včetně jedovatě zelených kancelářských židlí, na nichž sedí absolventi, a toho, že někteří členové akademického sboru potřebují mít před sebou lejstro s textem Gaudeamus Igitur. Ale bylo by modernější promování vůbec uskutečnitelné? Jak by vypadalo? Namísto hábitů sako a kravata?

Závěrem několik názorů studentů, kterých jsem se dotázala, jak vnímají atmosféru promocí na VŠE.
„Čekal jsem, že bude okázalejší a důstojnější.“
„I kdyby to předávali na chodbě, je mi to jedno. Na slavnostní situace si nepotrpím.“
„Předstírat středověk se zlatými vozembouchy a honosnými rouchy na škole, která je pár desítek let stará, je úsměvné.“
„Nová aula je podle mého dobrá místnost, dispozičně i vzhledem. Že to nebude jako v Karolinu, s tím se nedá nic dělat, máme se stavbou budov v tomhle směru pár století zpoždění.“
„Mohlo to být alespoň v RB101. Ta mi z našich aul přijde nejhezčí.“
„Co se týče organizace, moc se jim to nepovedlo. Aulu bych vyměnila za slavnostnější místo. Navíc nás promovalo asi 150, k tomu přišla spousta diváků a vůbec jsme se tam nevešli. Na UK mají promoce mnohem hezčí.“

Co z toho plyne? Najdou se tací, kterým status quo vyhovuje. Větší část oslovených studentů by však ocenila slavnostnější ráz a adekvátní prostředí. Protože, i kdyby na zemi přibyl chlupatý červený koberec, květinová výzdoba expandovala do prostoru pro diváky a účastníci obřadu znali studentskou hymnu, zůstane to „Nová“ aula s nefunkčními stolečky a veškerou svojí strohostí.