Manželský duel: Jak spolu účtují Janhubovi

17. 3. 2004 | | Rozhovory, Zprávy ze školy

Manžele Janhubovy potkala většina studentů na Základech účetnictví, a právě proto jsme si je vybrali jako první do naší nové rubriky Manželský duel. Separovali jsme je od sebe a ve stejnou chvíli jim položili stejné otázky, abychom prověřili, jak se znají navzájem.

Manžele Janhubovy potkala většina studentů na Základech účetnictví, a právě proto jsme si je vybrali jako první do naší nové rubriky Manželský duel. Separovali jsme je od sebe a ve stejnou chvíli jim položili stejné otázky, abychom prověřili, jak se znají navzájem.

Janhubovi jsou svoji již téměř sedmnáct let, mají čtrnáctiletou dcerku, kterou to na VŠE moc netáhne. Seznámili se na výměnné praxi v Rusku, kde on působil jako pedagogický dozor a ona v té době ještě studovala. Výročí svatby příliš neslaví, při větším jubileu si jdou sednout do restaurace, jindy si připraví pohoštění doma. Na VŠE sedí ve stejné kanceláři. Vzhledem k rozdílným rozvrhům se tam však příliš nesetkají.

Co vás zaujalo na vašem partnerovi, byla to láska na první pohled?

ONA: Láska na první pohled to určitě nebyla, já na to ani příliš nevěřím. Zaujalo mě na něm to, že je oporou, lze se na něj spolehnout a rozuměli jsme si.

ON: No, asi zdravý rozum a její zdravé názory. Na první pohled asi ne, ale postupně.

Jak často se doma bavíte na téma účetnictví, diskutujete účetní problémy?

ONA: Nevím, jestli vás to překvapí, ale často. Dcera už na to začíná být trochu háklivá, čímž jsem si uvědomila, že to možná někdy i trochu přeháníme. Neřešíme ale problémy, jak se co má účtovat, spíše různé organizační katedrální záležitosti. Můžeme si poradit, když je potřeba, teda spíš já si většinou nechám poradit od „pana docenta“.

ON: Týden má sedm dní, když to hodně zredukujeme, tak pět nebo šestkrát do týdne určitě. Diskutujeme spíš o výukovém procesu, jak to podat. V poslední době o něco víc, protože manželka začala vést diplomky na zajímavá témata.

Jak jsou u vás rozděleny domácí práce?

ONA: Manžel je vynikající kuchař. Všechny ostatní domácí práce dělám víceméně já, ale manžel dost často a hodně rád vaří i peče. Poslední dobou se také stará o automatickou pračku, která nám trochu zlobí, takže manžel hlídá čudlíky.

ON: Já obsluhuji pračku, utírám nádobí a o víkendech vařím. Kromě vánočního cukroví mám na starosti i pečení.

Kdo je u vás „hlava rodiny“?

ONA: To byste se asi měli zeptat dcery. Taková organizační páka budu asi já, ale žádné závažnější rozhodnutí bych bez manžela neudělala. Myslím si, že je to tak nějak napůl. Dcera se s drobnostmi obrací na mě, ale když potřebuje něco chytrého do češtiny či dějepisu, tak jde za manželem.

ON: My se snažíme rozhodovat společně.

Vedete si domácí účetnictví?

ONA: Když byl manžel mladý, tak si to prý zkoušel. Účetnictví si ale nevedeme.

ON: Tak to si nevedeme. To víte, kovářova kobyla chodí bosa.

Kdo u vás doma „drží kasu“?

ONA: Finance máme společné, peníze dáváme na jednu hromadu, a pak z nich bereme tak, aby rodina mohla fungovat.

ON: Nedá se říci, že by u nás někdo držel kasu, hospodaříme společně.

Jaký je váš oblíbený film, herec/herečka, hudba, kniha?

ONA: Moje oblíbené jsou psychologicky laděné filmy, někdy i romantické. Od mládí mám ráda herečku L. Šafránkovou a herce J. Abrháma. Mám ráda hudbu, která už dnes mladým příliš neříká, je to například Zagorová či zpěvák Vítězslav Vávra. Určitě snesu i Gotta nebo pěknější árie z muzikálů. Na rozdíl od manžela nejsem příliš velký čtenář Pokud mám čas, vezmu do ruky knížku třeba o homeopatii, grafologii či psychologii.

ON: Možná, že ho znáte, je to Modrá laguna. Viděl jsem to už desetkrát a možná i víckrát. Poslední dobou se na místo oblíbených filmů tlačí Společenstvo prstenu. Mám rád Jeana Maraise a Julii Roberts, z hudby jakoukoliv skladbu od Bohuslava Martinů. Kniha, ke které se strašně rád vracím, je vlastně pro děti, jmenuje se Daleká cesta za domovem. Rád čtu také historické knihy z období Habsburků.

A jak je na tom váš protějšek?

ONA: Manžel má rád všechny černobílé filmy s Oldřichem Novým, Vlastou Burianem. Oblíbeného herce či herečku ani snad nevím, možná ten Vlasta Burian. Knihy čte manžel buď odborné, někdy i v angličtině nebo latině, která je jeho koníčkem. Nejraději ze všeho ale má knihy o habsburské monarchii. V oblasti hudby vážná převažuje, z české klasiky je na prvním místě Bohuslav Martinů.

ON: Nevím přesně, ale má ráda filmy s psychologickou zápletkou. Z herců třeba Dustin Hoffmann a Demi Moore. Má ráda Nohavicovy písničky nebo Dalibora Jandu. Zajímají ji také knihy o grafologii, psychologii osobnosti, nedávno dočetla Madisonské mosty a jejich volné pokračování.

Máte nějakou věc, po které dlouhodobě toužíte?

ONA: Toužím po tom, abych ztratila strach a vrátila se k řízení automobilu. Mým dalším snem je cestovat.

ON: Já snad ani nic nechci. Není nic takového, co bych musel mít za každou cenu. Možná nějaké nové reprodukční zařízení na DVD.

A váš partner?

ONA: No já ani nevím, možná že už by chtěl mít za sebou profesuru. Nebo vlastnit dvacetileté portské víno. Možná dostat se do archívu, kde by ho nikdo neomezoval, kde by se mohl hrabat v listinách a prohlédnout si všechny ty dokumenty a staré účetní věci na vlastní oči.

ON: Tak to vám nepovím.

Jste spokojen/a na VŠE, měnili byste, pokud byste se mohli vrátit v čase?

ONA: Spokojená asi jsem. Mojí výhodou je, že učím celkem krátce a že mě to baví. Vychutnala bych si to ale víc, kdyby to nebyly takové masovky.

ON: Já už jsem sem vrostlý, po třiceti letech zde tvořím vlastně součást inventáře. Školu bych asi vystudoval stejnou, ale jako absolvent školy bych se moc rád pustil do obchodu. Dovážel bych do České republiky portské víno.

Chodíte rádi do společnosti? Je váš protějšek dobrý tanečník?

ONA: Na plesy již delší dobu nechodíme. Manžel je ale rozhodně dobrý tanečník, i když já jsem s ním ve svém životě tancovala jen velmi málo.

ON: Poslední dobou, což je asi tak osm let zpět, ani ne. Necítím se tam špatně, ale s postupujícími roky je to už mnohem pohodlnější doma mezi čtyřmi stěnami. Manželka tancovat umí.

Čím by vás manžel/manželka dokázal/a nejvíce překvapit?

ONA: Asi kdyby řekl, že koupil cestu kolem světa.

ON: Kdyby mi sama od sebe přinesla nějakou dobrou láhev portského, tak to bych asi zíral.

A čím byste svou druhou polovičku nejvíce překvapil/a vy?

ONA: Momentálně asi tím, že bych mu řekla, že nikam nechci jezdit a pořád budeme na chatě.

ON: Kdybych o víkendech odpoledne neusínal.

Mohlo by vás zajímat: