Jan Mach: O plagiátorství rozhoduje osoba, ne stroj

11. 8. 2018 | | Rozhovory, Zprávy ze školy opisovani

Absolvent a současně zaměstnanec Vysoké školy ekonomické, Jan Mach, se věnuje problematice plagiátorství. Nedávno se vyjadřoval i k diplomovým pracím již bývalé ministryně Taťány Malé a bývalého ministra Petra Krčála, ve kterých se objevily celé stránky opsané z obdobných zdrojů. Studentům by proto doporučil, aby s ohledem na svojí budoucí kariéru, psali svoje práce poctivě a správně citovali.

Jak moc studenti VŠE své práce opisují? Kolik prací ročně? 

Během roku osobně zachytím nižší jednotky prací, u kterých mám podezření na porušení citační etiky. Většinou je to neuvedení přímé citace u několika převzatých vět nebo sepsání kapitoly jen podle jednoho zdroje, navíc bez dostatečného odkazu na originální práci. V případě mírného porušení je studentům snížena známka u obhajoby, v případě závažnějších problémů je práce vrácena k přepracování. Další prohřešky určitě zachytí sami vyučující, kteří dostávají zprávy o výsledku automatické kontroly. Určitě bych studentům doporučil, aby svoji bakalářskou či diplomovou práci průběžně konzultovali s vyučujícím a v případě nejasností se ptali. Tak mohou případné chyby v citování odstranit dříve, než je práce odevzdána jako finální a posuzována na originalitu. Důvodem tzv. nechtěného plagiátorství, tj. v případě lehčích prohřešků, může být například opomenutí uvedení citace u faktu, který student v práci prezentuje.

Setkal jste se někdy s tím, že jednoduše dva studenti psali ve stejný čas práci na stejné téma a stroj to označil za plagiát? Jak se takové skutečnosti posuzují?

Občas se stává, že dva či více studentů píší seminární práci na jedno téma společně. Pokud ji oba odevzdají, pak u později odevzdané práce je nalezena podobnost s předchozí. Naštěstí o plagiátorství nerozhoduje stroj, ale osoba – vyučující, vedoucí práce či oponent, takže tato situace se dá vždy lehce vysvětlit. Praxe psaní jedné práce více lidmi mi však přijde trochu nevhodná, neboť se pak těžko prokazuje přínos konkrétních studentů. V případě kvalifikačních závěrečných prací je spíše běžné, že téma prací je velmi obdobné, např. Finanční (strategická) analýza podniku XY. Potom je běžné, že teoretická část je velmi obdobná u všech prací, zde nejde moc zapojit vlastní kreativitu. Je na jednotlivých vyučujících, zda jim takovéto téma přijde přínosné pro posouzení znalostí studenta, důraz musí klást na část praktickou.

Poznáte práci, které je na objednávku? Mají nějaké společné znaky?

Na objednávku napsanou práci nepoznám, neboť nepracuji s daným studentem v průběhu přípravy textu ani nejsem odborníkem na všechna témata vyučovaná na VŠE v Praze. Větší šanci poznat takovýto podvod má vyučující, který studenta a jeho textové práce zná lépe. I když práce napsaná na objednávku může být na první pohled kvalitní, rozhodně bych se nikdy ani neodvážil takovouto pochybnou společnost oslovit. Poptávku možná podvádějící student zadá anonymně, ale po obhajobě si daná „firma“ práci podle textu snadno najde na internetu a bude moci podvádějícího studenta vydírat. Kompromitující materiály dokazující placený původ práce určitě není problém zajistit. A jak dokládají současné kauzy s dnes již bývalými ministry, ta doba může přijít třeba za deset let.

Myslíte, že studenti VŠE umějí dostatečně pracovat s citacemi?

Studenti na VŠE v době psaní závěrečných prací mohou mít dostatečné znalosti pro práce se zdroji. Kdo to myslí se studiem poctivě, má k dispozici řadu příležitostí, kde se o správné citační praxi dozvědět. Velmi dobrou práci odvádějí kolegyně v knihovně VŠE, které školí citační normu a podporují rozvoj informační gramotnosti. Studentům jsou k dispozici i webové stránky, kde jsou potřebné zásady důkladně popsány.
Kromě citování zdrojů je však potřeba umět s literaturou pracovat, což zatím studenti často neumějí. Například v rámci jedné kapitoly je potřeba pracovat s více zdroji a hledat, který z nich má pravdu a zjištěné informace ověřovat. Je otázkou, jak moc toto po studentech požadují samotní vyučující při psaní seminárních prací. Nestačí se spolehnout na první článek, který se objeví ve vyhledávači Google po zadání tématu práce. Prozatím se často setkávám s chybou, kdy jedna podkapitola je psána jen podle jednoho zdroje, aniž se student zamyslí, zda daná informace je pravdivá a kompletní.

Jak se dají řešit práce opsané formou překladu cizojazyčných textů?

Současné automatické algoritmy si s překladem cizího textu zatím moc nerozumí, i když takovéto programy se již začínají využívat a s nástupem umělé inteligence se budou rychle zlepšovat, tak jako se zlepšuje v překladech například Google Translator používající právě umělou inteligenci. Pokud ale práci neodhalí program, může ji odhalit vedoucí práce či oponent, neboť překlad cizího textu má často odlišnou charakteristiku než když text napíše sám student. Pokud by ani do obhajoby nebyl odhalen původní zdroj textu, opět hrozí, že se na plagiátorství přijde za pár let v době, kdy to může vážně ohrozit kariéru podvádějícího studenta. A upřímně, když už student bude číst zajímavý anglický článek, není nic jednoduššího než opsat vše vlastními slovy a uvést, odkud daná informace pochází – jedná se pak o korektní parafrázování zdroje, které je naopak vítané. Jen to nesmí být celá kapitola opsaná doslova.

Jak se postupuje u starších závěrečných prací?

Na VŠE v Praze se systematicky odevzdávají práce přes deset let. Starší práce, které nemáme v elektronické podobě, se do aplikací na kontrolu na plagiátorství již nedávají. Pokud vím, skenováním tištěných závěrečných prací se nezabývají ani na dalších univerzitách v ČR. Pro zajímavost, ve Velké Británii si můžete za úplatu na univerzitách objednat naskenování starší tištěné práce, která je pak ostatním zájemcům k dispozici zdarma online.

Jakou procentuální shodu lze tedy tolerovat?

Nelze říct žádné procento, které je akceptovatelné. V první řadě se musí vyloučit korektní doslovné citace v uvozovkách. Míra shody se může lišit i podle typu práce, např. všechny ekonomické analýzy podniku se budou shodovat v popisku rozvahy podniku, právní texty zase musí přebírat přesné fráze ze zákonů. A pokud vyjde např. 3 %, kde jsou zkopírovány celé dvě stránky, je to rozhodně větší problém než v případě, kdy je stejný počet slov v celém textu práce, ale vždy jen shodných pár frází z různých zdrojů – což může být i náhoda. Celý odstavec shodného textu ale náhodou být nemůže.

Jaké jsou postihy při dopadení plagiátorské práce před řádným ukončením studia?

V závislosti na míře provinění může být sníženo hodnocení závěrečné práce či může dojít k návrácení k přepracování. Závažnější případy plagiátorství řeší disciplinární komise, která může studenta i vyloučit ze studia. Kdo vydává cizí dílo za vlastní se kromě akademického postihu může vystavit trestněprávnímu postihu za porušení autorského práva.

A jaké postihy jsou možné po ukončení studia?

Vysokoškolský zákon umožňuje v případě získání státní zkoušky či obhájení závěrečné práce v důsledku trestného činu nebo v důsledku plagiátorství odebrat titul. Řízení o vyslovení neplatnosti zkoušky zahajuje rektor nejpozději do tří let ode dne nabytí právní moci rozsudku, kterým byla uvedená osoba odsouzena pro úmyslný trestný čin, nebo do tří let ode dne vykonání nebo zdánlivého vykonání státní zkoušky nebo její poslední součásti nebo obhajoby disertační práce, pokud se jedná o případ plagiátorství či obdobný podvod.

 

Mohlo by vás zajímat: