Sportovní aerobik je dvouminutovej velkej záhul

9. června 2004 – Radka Kučerová
Studentský život - Rozhovory - Duben 2004

Ve čtyřech letech začala s gymnastikou. Ve čtrnácti sběhla ke sportovnímu aerobiku. V sedmnácti poprvé vyhrála mistrovství České republiky v kategorii párů. V osmnácti se stala mistryní Evropy. V devatenácti mistryní světa. Jmenuje se Jana Kavříková a studuje první ročník VŠE, obor Mezinárodní obchod.

„S gymnastikou jsem začínala ve čtyřech letech díky rodičům. Vozili mě na tréninky a čekali tam na mě,“ vzpomíná na své sportovní začátky Jana. K aerobiku ji přetáhla dcera její trenérky. „Aerobik mě bavil víc. Gymnastika byla vždycky s klavírem, taková pomalá, aerobik to byla „bušárna“, trochu disko. Byl dynamický, tím mi byl bližší. S gymnastikou jsem pak skončila.“

Síla a flexibilita ve dvouminutové sestavě

Pod pojmem aerobik si většina lidí představí tělocvičnu plnou zpocených děvčat, výjimečně chlapců, v přiléhavých dresech, rytmickou hudbu a cvičitelku. To je ale jen jedna forma aerobiku – komerční. Kromě něj existuje ještě sportovní aerobik a to je právě ten, ve kterém Jana vyniká. „Je podobnější gymnastice, někdo i říká, že je to tancování. Každý ho bere trošku jinak. Ve dvouminutové sestavě musí člověk prokázat určitou sílu a flexibilitu. Zkrátka je to dvouminutovej velkej záhul na hudbu. Ke všemu je to estetický sport, ve kterém to mají rozhodčí těžké,“ říká Jana. Ve sportovním aerobiku existují tři kategorie – jednotlivci (tzv. singly), páry a týmy. Nejhojněji zastoupené jsou podle Jany singly – ženy. Týmy jsou tříčlenné a mohou být buď smíšené nebo čistě ženské nebo mužské. „U nás nejsou mixované týmy. V týmech je těžké rozhodování: když se mají porovnávat tři kluci a tři holky, tak kluci mají sestavu víc nabouchanou, mají jakoby trošku větší šance. Holky můžou zase zaujmout něčím jiným,“ vysvětluje Jana aerobik v týmu. Sama patří do kategorie párů spolu s Petrem Jánským, který se momentálně připravuje na přijímací zkoušky na vysokou školu. „Když je člověk s druhým denně na tréninku, je třeba spousta tolerance. Hodně párů končí tak, že si nerozumí. My spolu zatím závodíme tři roky a vždycky jsme se nějak dohodli. Minulý rok byl ale hodně náročný a měli jsme nějaké problémy jak v klubu, tak s Petrem. Teď potřebujeme trochu vysadit. Proto letos nezávodíme,“ popisuje Jana „partnerský“ aerobik.

Konkurence není až tak velká

V porovnání s gymnastikou není ve sportovním aerobiku příliš velká konkurence. Aerobik je u nás mladý sport, ale má čím dál víc příznivců. Na mezinárodní úrovni už je konkurence veliká. Jana říká, že hodně závodníků je z Evropy. Dobří jsou podle ní Maďaři a Finové, dále Francouzi, Italové a mimo Evropu hlavně Australané a Brazilci. Jana do sedmnácti let cvičila singla za juniory. Na závodech je potom jejich trenéři dali dohromady s Petrem. O srovnání singlů s páry Jana říká: „Singl je jednodušší, protože člověk cvičí sám za sebe. I tréninky má jen podle sebe, nikomu se nepřizpůsobuje. Na druhou stranu v páru se nervozita, problém nebo i vymýšlení choreografie rozloží mezi ty dva. My jsme letos měli choreografii od španělské choreografky, předtím jsme ji měli od trenérů. Někteří závodníci na to mají hlavu a vymýšlejí si choreografii sami. Já kdybych si měla vymyslet sestavu, tak by to nebylo to pravý. Petr je na to ale moc šikovný. Minulou sestavu nám dělal on a moc se mu povedla.“

Prázdniny maximálně na čtrnáct dní

Trénink zabírá Janě hodně času: „Obvykle při přípravě na závody, která trvá asi měsíc a půl, trénujeme šestkrát týdně dvě hodiny.“ Sezóna sportovního aerobiku je dvouvrcholová, závody se konají většinou v březnu a na podzim v říjnu nebo v listopadu. „Mimo sezónu trénujeme tak čtyřikrát týdně,“ dodává Jana. Letní prázdniny mívají sportovci volnější. „Ale nemůžeme vypadnout na dva měsíce. Většinou máme prázdniny tak týden, čtrnáct dní, jinak normálně trénujeme,“ popisuje Jana své léto. S Petrem trénují pod vedením Radky a Davida Hufových. „Vzory moc nemáme. Možná naše trenéry, byli mistři světa 2000. Vzorem jsou spíš proto, abychom dosáhli toho, čeho oni, abychom využili jejich zkušeností. Je lepší, aby byl člověk svůj, než aby někoho kopíroval. Rozhodčí a lidi to stejně vždycky poznaj.“

Hodina jak má být

Jana se teď věnuje více komerčnímu aerobiku, chtěla by být instruktorkou. K tomu je třeba absolvovat třístupňové školení, na základě kterého je možné získat živnostenský list. „V prvním stupni se učí anatomie, jak fungují svaly, něco o výživě, aby cvičitel dokázal poradit, když chce někdo zhubnout nebo dát typy na posílení určitých částí těla. Druhý stupeň je o choreografii, jak učit sestavu, aby nebyla moc těžká, aby cviky navazovaly, plynuly a aby hodina byla zábavná. Jde víc o praxi. Třetí stupeň je specializace podle formy aerobiku: stepy, posilování, mix,... Specializací může mít člověk víc. Já mám za sebou dva stupně, poslední mě čeká. Na konci prvního i druhého jsou zkoušky, ty mám hotové. Třetí stačí jen absolvovat. Při zkouškách je důležité prokázat, že člověk aerobik umí, rozumí mu a lidem neublíží. Že bude hodina taková, jaká má být,“ vysvětluje Jana.

Lidi na ekonomce jsou normální

Zdá se, že na další zájmy už Janě nezbývá čas. „Snažím se hrát squash, ale ten mi fakt nejde. Jinak plavu, jezdím na kole, ráda lyžuji. Jsem úplně levá na míčové hry. Ráda zkouším nové věci. Ježíšek mi přinesl snowboard, tak se mám zase co učit.“ Jak jde tohle všechno skloubit se školou? „Ve škole je super, že si člověk může udělat rozvrh podle svého. Přesto musím přiznat, že jsem teď trochu polevila. V prvním semestru jsem měla před mistrovstvím světa, to bylo hodně náročné. Vždycky ráno jsem měla školu, přes poledne trénink a večer zase školu.“ A proč si Jana vůbec vybrala VŠE? „Školu studovali oba rodiče, ale mamka chtěla, abych šla na medicínu. Ale už v prváku na gymplu jsem řekla, že ne. Neměla bych na to žaludek. Chtěla jsem na FTVS na fyzioterapii, ale na ekonomku jsem chtěla víc. Sportu jsem měla vždycky hodně, tak jsem chtěla něco jiného. Ekonomka mi přijde taková polyfunkční, vím, že to zní hrozně, ale člověk má hodně moc možností, když ji úspěšně dodělá. A lidi mi tu přijdou normální.“