Jazykové schopnosti upadají do kómatu

21. září 2010 – Lucie Marková

Před rokem jsem byla v pozici naivního středoškoláka, který si podával přihlášku na Fakultu mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Proč naivního? Myslela jsem, že tu v první řadě půjde o výuku cizích řečí.

Fakulta se sice ohání širokou škálou jazyků, ale naproti tomu má člověk pouze hodinu a půl angličtiny týdně. Druhý jazyk nemá hodinovou dotaci o nic větší, a tak jsem chtěla pro zmírnění své bolesti absolvovat ještě třetí. Bohužel, na cvičeních s kapacitou kolem dvaceti lidí se nás přihlásilo přes čtyřicet. Volné byly pouze páteční hodiny. Do rozvrhu končícího čtvrtečním ránem se mi tak hodina španělštiny v pátek odpoledne přinejmenším nehodila. Navíc nejsem Pražák.

S nedostatkem jazykových hodin jsem se po nějaké době smířila. Další šok se ovšem dostavil na prvním cvičení. Věděla jsem předem, že se ho účastní ještě dvacet dalších kolegů, ale pohled na ten dav v lavicích mě přesto zaskočil. Na střední škole nás tam bývala asi polovina. Navíc mi po pár týdnech došlo, že jsem se zatím téměř nedostala ke slovu a má angličtina, lehce oživená dvěma měsíci strávenými v Anglii, pomalu upadá zpět do kómatu.

Na rozdíl od střední školy jsem od vysoké očekávala rozdělení studentů do skupin. Vybírání hodiny, která nám vyhovuje, je sice úžasná věc, ale v jedné třídě se pak setkávají různé jazykové úrovně. Studenti, kteří se daný jazyk učí pouze čtyři roky, jsou promícháni s těmi, co jsou již držiteli různých certifikátů nebo za sebou mají měsíce strávené v cizině. To může demotivovat obě strany. Pokročilejší se nudí a méně zdatní mají obavy vůbec promluvit.

Naposledy jsem byla ohromena, když mi na ISIS přišla zpráva, že se jazykové předměty od příštího semestru mohou „přeskakovat“. Sice se ulehčí studentům, kterým povinné absolvování zápočtových hodin nevyhovovalo, a zároveň se uvolní místa těm, co po těchto nedostatkových hodinách prahnou. Na druhou stranu ale nabývám pocit, že se tímto naše mezinárodní fakulta odmezinárodňuje.

Styl výuky cizích řečí na VŠE mě překvapil nejspíš proto, že jsem si o ní před nástupem do školy zjistila málo informací a také se nechala ovlivnit prvním dojmem. Ze strany fakulty se však také dá leccos zlepšovat, i když to je běh na dlouhou trať. Počet studentů je obrovský a nároky na kvalitu výuky klesají. Jenže studenti jsou zároveň nejdůležitějším článkem školy a dle mého názoru je přednější jejich kvalita, ne kvantita. Škola by se měla rozhodnout, co z toho upřednostňuje.