Je chystaná reforma správná?

4. 11. 2003 | | Názory

Vláda ČR nyní pečlivě připravuje reformu veřejných financí, kterou chystá schválit ještě letos na podzim. Jednotlivé kroky reformy vyvolávají velký ohlas nejen u opozice, ale také u odborů. Největší opoziční strana ODS jí kritizuje pro její povrchnost, nedůslednost a hlavně dlouhodobou neúnosnost, odbory naopak vládě vyčítají radikální škrty ve výdajích na platy státních zaměstnanců a přílišné snižování daňové zátěže bohatých.

Vláda ČR nyní pečlivě připravuje reformu veřejných financí, kterou chystá schválit ještě letos na podzim. Jednotlivé kroky reformy vyvolávají velký ohlas nejen u opozice, ale také u odborů. Největší opoziční strana ODS jí kritizuje pro její povrchnost, nedůslednost a hlavně dlouhodobou neúnosnost, odbory naopak vládě vyčítají radikální škrty ve výdajích na platy státních zaměstnanců a přílišné snižování daňové zátěže bohatých. ODS se v této souvislosti nechala slyšet, že při schvalování zákonů reformy vyvolá hlasování o důvěře vládě. Má připravenu svou vlastní koncepci reformy, kterou nastínila ve své „Modré šanci“. Jde vesměs o tradiční hesla ODS, která slýcháváme před volbami, ale přesto je zde jedna zásadní změna. Jedná se o tzv. negativní daň, známou také jako rovná sociální dávka. Vláda se však těmito návrhy zprava nezabývá, pouze ustupuje požadavkům odborů zleva.

O neúnosnosti reformy, jak ji nyní chystá Špidlův kabinet, svědčí již střednědobý fiskální výhled. Do roku 2006 se odhaduje schodek státního rozpočtu ve výši čtyř procent HDP, což je o jedno procento více než požadují maastrichtská kriteria pro vstup do Evropské měnové unie. Pokud ovšem chceme dosáhnout lepších ekonomických výsledků než země eurozóny, je třeba tato kriteria spíše předčit než za nimi zaostávat. Při tom vláda při svých propočtech vychází z prognóz vývoje HDP, podle kterých odhaduje své celkové příjmy. Odhady vývoje HDP bývají ovšem zřídkakdy přesné a tradičně jsou nadhodnoceny oproti budoucí realitě. Je proto velmi pravděpodobné, že cyklický schodek bude v roce 2006 větší než nyní plánované čtyři procenta nebo že bude muset vláda opět škrtat. Při těchto deficitech narůstá veřejný dluh, který se samozřejmě dále úročí. Jeho následné splácení bude působit protirůstově, tedy naopak než vláda prezentuje záměr reformy. Na konci roku 2002 činil tento dluh na jednoho občana 44000 Kč, na konec roku 2003 je odhadován na 63000 Kč. To znamená, že stát bude na každého aktivního občana dlužit na konci roku 2003 přibližně 144000 Kč. Tato čísla jasně ukazují hrozivou situaci českých veřejných financí. Premiér Vladimír Špidla má pravdu, když říká, že reforma je nutná a neodvratitelná, protože za několik let nebude ani na důchody, ani na platy státních zaměstnanců. V tíživé situaci je i sociální síť, která je také dlouhodobě neudržitelná. Bohužel dnes nastoupená „argentinská cesta“ se ani po reformě nehodlá příliš změnit. Česká republika trpí předčasným státem blahobytu, financovaným státními dluhopisy. A přesto, že přichází reforma, je pro sociální demokracii politicky nepřijatelné okleštit mandatorní výdaje natolik, abychom opět žili přiměřeně na naše poměry a dále se nezadlužovali. Vláda již uvažuje na příští rok prodávat své cenné papíry na zahraničních kapitálových trzích, což jen dokládá neúměrné předlužení naší země. Český trh, jenž vláda dosud preferovala, je již doslova zahlcen státními cennými papíry a je to citelně znát. Od roku 1998 se z celkových aktiv bankovního sektoru přesunulo 15 % ze soukromé sféry do rukou státu právě prostřednictvím emise dluhopisů, které jsou pro banky nejjistější investicí. Tento nepříznivý vývoj, označován jako efekt vytlačování investic (crowdig-out efect) opět působí proti růstu HDP.

Je jistě v pořádku, že se vláda sociální demokracie snaží zachránit potápějící se veřejné finance i přesto že tím mnohdy jde proti svým voličům, ale řešení vzniklé situace nespočívá v částečných úpravách stávajícího systému. Proto je potřeba změnit systém jako celek, tak aby se se snižujícím zadlužením zvyšoval produkt. Tento zdánlivě nemožný úkol je možno splnit pouze pokud bude tahounem růstu soukromý sektor. Dokud se bude vláda snažit podporovat růst HDP svými výdaji, povede to pouze k dalšímu zadlužovaní. Dnes je tento růst tažen zejména díky vysoké spotřebě domácností, proto je zbytečné se dále orientovat na stimulaci poptávky. Potenciál české ekonomiky spočívá hlavně v nevyužité pracovní síle a ve zvyšování její produktivity. Reforma se proto musí soustředit zejména na podporu investic – domácích i zahraničních.

Po vstupu 10 kandidátských zemí do EU postupně přijdeme o naše konkurenční výhody a zahraniční investoři budou hledat příznivější podmínky pro své aktivity než je ČR. Naleznou je u našich sousedů v podobě nižších daní, nižších nákladů na práci a ve výhodnější sociální a zdravotní politice. Jsou to také české subjekty, které mohou být nedůslednou reformou demotivovány u nás podnikat, případně zde své aktivity rozšiřovat. Právě tyto důvody hovoří pro zavedení rovné daňe, fondového systému penzijního pojištění a pro omezení výplat nemocenských v prvních třech dnech nemoci. Bez těchto a mnoha dalších úprav se bude česká ekonomika brzy potýkat s tím, čemu ekonomové říkají britská nemoc – vysoká nezaměstnanost, slabý růst a obrovské zadlužení.

Mohlo by vás zajímat: