Jeden z otců zakladatelů ekonometrie přišel z Norska

11. srpna 2010 – Jiří Sojka
Ekonomika a politika - Zpravodajství - Únor 2010

Teorie investice, teorie hospodářského rozvoje, položení základů ekonometrie. Ekonom ze země polární záře Trygve Magnus Haavelmo zasvětil svůj život nejen pravděpodobnostnímu přístupu v ekonometrii; vědy, která aplikuje metody matematické statistiky na ekonomická data s cílem ověřit vědecké teorie. Za objasnění pravděpodobnostních základů ekonometrie a za analýzu simultánních ekonomických struktur byl v roce 1989 oceněn Nobelovou cenou za ekonomii. Před Vánoci 1911 se v norském Shedsmu narodil Trygve Haavelmo. Byl velmi inteligentní, neboť vystudoval University of Oslo a v roce 1939 dostal Fulbrightovo stipendium, s pomocí něhož odjel sbírat poznatky do Spojených států amerických. Zde nalezl útočiště před válečným běsněním v Evropě. Po skončení války se vrátil na svou alma mater do Osla, kde se stal profesorem a působil zde až do své smrti v roce 1999.

Přelom v karieře Svou disertační práci obhajoval na Harvardu v roce 1941. V jeho kariéře představovala výrazný přelom, protože okamžitě získala široké uznání mezi předními ekonomy. Kořeny jeho výzkumu lze najít ve třicátých letech minulého století, kdy vznikl požadavek na empirické testování ekonomických teorií. S tím se však vyskytly i problémy metodologického charakteru. Jedním z nich byl problém modelování ekonomických vztahů. Další záludností byla nemožnost provádět v oboru ekonomie kontrolované experimenty a skutečnost, že výsledky tržních procesů, které v realitě pozorujeme, jsou výsledkem působení značného počtu vzájemně propojených faktorů. Právě ve své disertační práci dokázal, že obě skupiny těchto problémů lze úspěšně vyřešit. Klíčem k jejich vyřešení bylo formulování ekonomických teorií na pravděpodobnostních základech, s jejichž pomocí lze dospět k přesným závěrům o vztazích z náhodného vzorku pozorování.

Chybná interpretace vztahů Metoda simultánního odhadu byla dalším významným Haavelmovým přínosem. Umožňovala řešit druhý z uvedených problémů, totiž vyhnout se chybné interpretaci jednotlivých vztahů způsobené vzájemnou závislostí spolupůsobících faktorů. Teorie investic a teorie hospodářského rozvoje rovněž nezůstaly pro norského ekonoma neznámými. Haavelmo se ve svém výzkumu dále věnoval analýze multiplikátoru vyrovnaného rozpočtu, makroekonomického kolísání, teorii cen a historii vývoje ekonomického myšlení. Měl rozhodující vliv na ekonomii v Norsku nejen jako badatel, ale rovněž jako pedagog. Jeho studenti mnohdy své první publikace vydali na základě zápisků z Haavelmových přednášek na univerzitě. Jeden z otců zakladatelů ekonometrie zemřel v nedožitých 80 letech.