Jsme prakticky bezmocní

4. 2. 2002 | | Rozhovory

Kolejní rady na VŠE trpí nedostatkem spolupráce s vedením kolejí. Rozhovor s Kateřinou Sedláčkovou, členkou kolejní rady na koleji VŠE Jarov III – F.

Kateřina Sedláčková je členkou kolejní rady na koleji VŠE Jarov III – F. Stala se jí na podzim roku 2000 spolu s Jaromírem Kijonkem, Zdeňkem Prchlíkem, Filipem Holbou a svou spolubydlící Zuzanou Novotnou.

Jak u vás vznikl nápad stát se členkami kolejní rady?

To je jednoduché. V červnu roku 2000 jsme se Zuzkou marně sháněly klíče od letního skladu, které má na starosti kolejní rada. Tou dobou se ale hrál fotbal a nikdo z jejích členů nebyl k zastižení. A tak jsme na chodbě stály spolu s patnácti dalšími lidmi asi pět hodin. Ten člověk, který nakonec přišel, se tvářil velice neochotně a za svou službu chtěl peníze. Řekly jsme si, že nemá cenu nadávat, když máme možnost situaci změnit.

Byl zážitek s letním skladem jediným impulsem k vaší kandidatuře?

Jednoznačně byl ten hlavní, nebyl ale jediný. V okamžiku, kdy jsme se rozhodli kandidovat, jsme si začali více všímat dění na kolejích a do doby, než přišly volby, jsme už měli tolik nápadů, že nekandidovat nepřicházelo v úvahu.

O jaké nápady konkrétně šlo a jak se vám je podařilo realizovat?

Jedním z našich velkých snů bylo rozjet na kolejích internetové rádio. V letním semestru 2000 chvíli fungovalo rádio „po drátě“ a tak jsme jej chtěli udržet při životě. Lidé, kteří s ním začínali, odcházeli totiž ze školy a nemohli se o něj dál starat. Mysleli jsme si, že to nebude tak těžké, pak se ale objevily problémy, se kterými jsme nepočítali. Bylo nutné získat spoustu povolení a potvrzení, byrokracii na VŠE asi znáte, a ani se nevědělo, jestli škola dá na tento projekt peníze. Stejný úřednický šiml zafungoval i v případě projektu třídění odpadů. Díky Antonínu Pavlíčkovi, členu studentského senátu na VŠE, se podařilo jej zrealizovat na koleji A, B, C a D, na F-ko už ale podle ředitele Správy účelových zařízení (SÚZ), pana Zerzáně, nezbyly peníze. Prý chybí peníze na držáky odpadkových košů.

Vedení SÚZ vám tedy nevychází radostně vstříc. Přesto je však znát jisté zlepšení v porovnání s bývalým vedením. Podařilo se vám například prosadit instalování bezpečnostního zámku na vstupních dveřích koleje. Každý, kdo bydlí na kolejích, od něj má klíče, takže odpadla potřeba při každém vstupu na kolej ukazovat kolejenku.

To je pravda, podařilo se to hlavně kvůli tomu, že v poslední době se množily případy, kdy na kolej někdo vnikl a obtěžoval studenty. Několikrát musela zasáhnout i policie, s bezpečností na kolejích se tedy nutně muselo něco udělat. Vedle toho se nám také podařilo schválit ustanovení o zrušení poplatků za přespání například příbuzných nebo kamarádů, samozřejmě se souhlasem spolubydlících. Toto ustanovení bude zavedeno do kolejního řádu od 1. ledna příštího roku.

Jak se projevila výměna vedoucí koleje, paní Macurové, za bývalou vedoucí Rooseveltovy koleje, paní Zatloukalovou?

Současná paní vedoucí byla zvyklá na absolutní spolupráci ze strany členů kolejní rady v tom smyslu, že za ni dělali veškeré administrativní úkony, má totiž problémy s obsluhou počítače. Takhle si my spolupráci nepředstavujeme. Komunikace s paní Zatloukalovou tedy vázne, naše požadavky a nápady ignoruje, o dění ve vedení kolejí nás neinformuje. Jsme prakticky bezmocní.

To nezní moc optimisticky, jsou vaše práva a povinnosti vůbec předmětem nějaké právní úpravy?

Ano, jsou obsahem kolejního řádu a statutu kolejní rady. Oba dokumenty jsou zveřejněny a internetové adrese www.kumbal.vse.cz/kr. Ale před byrokratickým přístupem nás stejně neuchrání.

Co je vlastně náplní vaší práce jakožto kolejní rady?

Vymezení naší práce je komplikovanější. Kolejní rada může dělat mnoho, nemusí ale dělat skoro nic, do značné míry to záleží na iniciativě. Může například domluvit koupení nového zařízení na kolej; před několika lety takto například Petr Jelínek obohatil koleje o dva nové televizory a řadu sportovního nářadí. Kolejní rada by také měla tlumočit problémy ubytovaných vedoucí koleje a snažit se je nějak řešit. Hlavní náplní naší práce je však spolupráce na ubytovávání studentů, přidělování pokojů, otvírání dveří, když si student zabouchne klíče a správa letního skladu.

Co je odměnou za vaši práci?

Jedinou hmatatelnou odměnou je letní ubytování na kolejích zdarma, a to od počátku července do poloviny září. V žádném případě se tedy nejedná o ubytování zdarma po celý rok, jak se někteří studenti mylně domnívají. Za jistou výhodu také považuji to, že lidi, kteří jsou za správu kolejí odpovědní, znám osobně a tedy vím, na koho se obrátit s problémy.

Jak dlouhé je volební období?

Přesně jeden rok, od prosince do listopadu. Je povinností kolejní rady každý rok vypsat nové volby, které musí proběhnout do konce listopadu.

A jak je to s vaší popularitou mezi studenty? Obrací se na vás při problémech s ubytováním?

Myslím si, že jsme se Zuzkou docela populární. Zda je to výhoda nebo nevýhoda, je ovšem diskutabilní. Zpočátku jsem z ní měla radost, teď je to však čím dál horší. Zejména ti, co si myslí, že za členství v kolejní radě máme nějaké výhody, totiž často bývají velmi nepříjemní a žádají nás o řešení věcí, které by si mohli zařídit sami.

Jenže vy jste se zviditelnili ještě před nástupem své funkce. Mám na mysli tzv. „gulášovou akci“, při níž jste každému ubytovanému nabídli talíř guláše a posléze volební lístek. Proč to?

Studenti na VŠE se tradičně neúčastní žádných aktivit, které se týkají dění na škole, ani na kolejích. Většina z nich nemá ponětí o konání voleb do studentského Senátu a předpokládali jsme, že volbu do kolejní rady by také ignorovali jako něco, co se jich netýká.

A uspěli jste ve své snaze přimět studenty ke spoluúčasti na dění na kolejích?

Myslíme si, že úspěch naší akce zajím nemá na kolejích VŠE obdoby. Zatímco většinou stačí ke zvolení pět až deset hlasů, v našich volbách dosáhl jeden člen počtu 260 hlasů na kolejích, kde je ubytováno 480 studentů.

To jste byla vy?

Ano.

Z kolejní rady se poslední dobou vytratilo jméno Filipa Holby, co se s ním stalo?

Filip byl členem kolejní rady již dříve a proto šel do voleb i minulý rok. Aktivně však působil jen do konce prosince. Pak odjel do Austrálie a přerušil studium. Teď je zase v Americe a vrátí se až v únoru 2002. Myslím si, že je ho škoda, jako člen kolejní rady neměl chybu. Je altruista, nemyslí jen na svůj vlastní prospěch, a takových lidí je obecně potřeba.

Co dělají ostatní členové kolejní rady pro dobro studenstva?

Jaromír Kijonko i Zdeněk Prchlík v podstatě nedělají vůbec nic. Kandidovali jen proto, aby se o nich mluvilo, ale iniciativu nevyvíjí žádnou. Na všechno jsme tím pádem se Zuzkou zůstaly samy. listopadu. Je povinností kolejní rady každý rok vypsat nové volby, které musí proběhnout do konce listopadu.

Budete letos znovu kandidovat?

Zatím to vypadá tak, že asi ne. Cítíme, že naše snažení postrádá smysl. S volbami letos však zřejmě budou problémy, protože není dostatek kandidátů. Je tedy také možné, že v kolejní radě budeme muset zůstat.

Mohlo by vás zajímat: