Kambodža: Zničená země zapomenuté krásy

20. června 2007 – Jiří Crha
Cestování - Reportáže - Březen 2007

Sevřeno ze západu Thajskem, z východu Vietnamem a ze severu Laosem, krčí se kdesi v jihovýchodní Asii malé království jménem Kambodža. A právě do této Bohem zapomenuté země se se svým kolegou z VŠE vydávám na sklonku našeho semestrálního výměnného pobytu na hongkongské univerzitě.

Město pohlcené džunglí

Tím, co nás do Kambodži tak neodolatelně táhne, je Angkor – centrum starodávné a mocné kmérské říše. Angkor je ohromný komplex chrámů a nejrůznějších náboženských a obřadních budov, rozkládající se na ploše o rozloze cca 200 km2. Jeho dominantou je impozantní chrám Angkor Wat – největší náboženská stavba, kterou kdy lidstvo postavilo. Angkor byl vybudován národem Kmérů v 9. – 13. století jako centrum rozvinuté civilizace, jejíž severní hranice sahala až do oblasti jihočínské provincie Yunnan. Na počátku 15. století, po sérii porážek od Thajců, byl Angkor opuštěn a centrum upadající kmérské říše bylo přemístěno na jihovýchod směrem k hranicím s Vietnamem, kde se dnes nachází hlavní město Kambodži – Phnom Penh.

Poté zarůstal historický komplex Angkor celá staletí džunglí a bujná vegetace proměnila bývalé vzkvétající centrum v zapomenuté město. Až ve druhé polovině 19. století jej pro západní svět objevil jistý francouzský cestovatel, a dal tak světu vzpomenout na někdejší slávu kmérského národa. Dnes je Angkor hlavní, a také jednou z nemnoha turistických atrakcí kambodžského království, a proto také třídenní vstupenka stojí ne zrovna lidových 40 USD. Je ovšem pravda, že celý komplex je perfektně zpřístupněn turistům a další a další chrámy jsou očišťovány od bujných porostů džungle, takže za své peníze dostanete odpovídající hodnotu. Naštěstí se zatím z Angkoru nestal „Disneyland Cambodia“ a jednotlivé chrámy nejsou zrestaurovány ani kýčovitě zkrášleny, ale ponechány tak, jak je Kmérové před staletími postavili.

Černá kapitola historie

Dějiny Kambodži nejsou bohužel psány jen zlatým inkoustem dávných Kmérů, ale i krví z pera Pol Potova. Pol Pot – mnohými historiky označován za nejzrůdnějšího a nejukrutnějšho diktátora všech dob, nastolil ve druhé polovině 20. století hrůzovládu tzv. „Rudých Kmérů“. Pol Pot a jeho ultrakomunisté (často v teenegerovském věku) chtěli v Kambodži realizovat svoji zvrácenou vizi ryzí zemědělské společnosti. Chtěli zrušit veškeré instituce, miliony obyvatel vyhnali z měst na venkov, dokonce chtěli rozvrátit i rodinu jakožto základní jednotku společnosti. Během několika let Pol Potova teroru byly popraveny, zvrhlými Rudými Kméry umučeny, nebo hladomorem zkoseny téměř dva miliony lidí.

Pol Pot byl svržen koncem 70. let, avšak občanská válka v Kambodží definitivně utichla až v roce 1998. Jak zemřel Pol Pot nikdo přesně neví – jeho mrtvolu našli Kambodžané pohozenou na hromadě zapáchajících odpadků. Lepší místo odpočinku si ten netvor stejně nezasloužil.

Kambodža dnes

Pol Potův režim a desetiletí občanských válek proměnily ještě před půl stoletím vzkvétající království v rozvrácenou zemi. Zanechaly v ní až šest milionů nevybuchlých nášlapných min, jejichž funkčnost a kruté následky dokazují spousty zmrzačených Kambodžanů s utrženými končetinami. Je to nesmírně smutný pohled.

Den před odletem z Kambodži se jdeme ve městě Siem Reap, přiléhajícím k Angkoru, podívat na popraviště, kde vyhasl život desetitisícům nevinných lidí. Dnes je tam akorát planina, v jejímž středu se pochmurně tyčí malý prosklený altánek naplněný téměř až po strop úlomky lidských kostí a lebek. Vedle je velká tabule s vybledlými černobílými fotkami. Jsou na nich tváře obětí těsně před smrtí, mučící nástroje a nechybí ani fotky zvěrstev páchaných Rudými Kméry. Je hrobové ticho. Dlouhé minuty mlčky procházíme popraviště, aniž by kdokoliv z nás řekl byť jen jediné slovo. Na kraji planiny seká mnich v oranžovém rouchu sekerou do pařezu a opodál doutná hromada popela. Oněmělí částečně hrůzou vyzařující z očí popravených a částečně celkovou atmosférou toho neveselého místa, nasedáme zpět na naši drožku a odjíždíme směrem k té světlejší části kambodžské historie – chrámu Angkor Wat.

Dnes se Kambodža poměrně rychle zvelebuje, jsou stavěny nové silnice, po jejichž stranách rostou krásné hotely. Osmileté děti vnucující turistům suvenýry umí anglicky na takové úrovni, za níž by se nemusel stydět leckterý český maturant. Příliv západních turistů houfně směřujících do Angkoru dává jedné z nejchudších zemí jihovýchodní Asie naději na lepší zítřky. Ačkoliv je Kambodža relativně bezpečnou zemí, stín nevybuchlých nášlapných min, které se zákeřně skrývají někdy jen pár metrů od silnice, turistiku rozhodně nestimuluje.
Až budete mít někdy cestu Jihovýchodní Asií, zastavte se v Kambodži. Jistě vás okouzlí pohled na Angkor Wat a chudí Kambodžané zase nesmírně ocení tvrdé americké valuty z vašich peněženek.