Karolína sní o Americe

1. 5. 1999 | | Rozhovory, Studentský život

Karolína Chudá (21) se na podzim roku 1998 stala první držitelkou titulu Miss Economia. Je studentkou třetího ročníku Fakulty mezinárodních vztahů, narodila se a žije v Praze.

Karolína Chudá (21) se na podzim roku 1998 stala první držitelkou titulu Miss Economia. Je studentkou třetího ročníku Fakulty mezinárodních vztahů, narodila se a žije v Praze.

Jak probíhala soutěž Miss Economia ´98?

Soutěži předcházelo kolo, ve kterým pořádající agentura vybírala na základě fotografií osmnáct finalistek. Samotná soutěž měla tři kola. V prvním vypadlo šest finalistek. Měly jsme říct vtip na téma „jak bych sváděla ekonoma“. Tohle kolo bylo nejdelší, protože tam bylo ještě osmnáct holek a každá měla tři minuty na ten vtip a pak ještě rozhovor, takže to bylo dost dlouhý a lidi vnímali jen prvních pár holek a pak pokud nějaká vyloženě nezaujala…

Trvalo to skoro dvě hodiny a lidi usínali. Další dvě kola už šla rychle. V druhý části se cvičil aerobic a dělaly se sportovní soutěže. Měly jsme třeba tahat lano, skákat panáka nebo si dát páku. Já jsem hrála fotbal. Takovej minifotbálek. Pak vypadlo zase šest holek. Do posledního kola šlo teda šest holek. Tam každá dostala ochutnat nějaký drink a měla poznat, co to je. Mezitím než to poznala, měla minutu vyprávět nějaký příběh. Třeba ze života nebo tak.

A cos vyprávěla ty?

Já jsem svoje soukromí nechala stranou a to bylo jedině dobře, protože všechny holky vyprávěly o svejch přítelích, jak se seznámili. A to je taková osobní věc, do který nikomu pořádně nic není. I porota jim pak řekla, ať už jim, samejm chlapům, nevyprávěj proboha pořád o těch svejch přítelích. Já jsem vyprávěla jak jsem jela s mámou do Turecka a jak mě tam chtěli vyměnit za velbloudy.

Za kolik?

Za hodně.

O řevnivosti na soutěžích krásy kolují nejrůznější fámy, jaký byly vztahy mezi účastnicemi tohohle finále?

Docela dobrý. I když neshody tam byly taky. Na pár holkách bylo vidět, že jim fakt záleží na tom, aby vyhrály. A třeba na konci jsme dostaly na finále všechny stejný plavky a lodičky. Velikost jsme sice nahlásily předem, ale to nikdy neodhadneš. Takže polovině holek ty boty tak úplně nesedly. Ale ty holky, kterejm padly, trvaly na tom, že musíme mít všechny stejný boty.

A tobě ty lodičky sedly?

Ne. Stejně jsme si nakonec všechny vzaly svoje lodičky, když jsou černý, tak je to vlastně jedno. Takže takovýhle nuance tam byly, ale jinak se žádný soupeření nekonalo.

Jak jsi prožívala konce kol, ve kterejch se rozhodovalo, kdo vypadne?

Já jsem v listopadu měla nějaký těžší období, takže tu soutěž jsem nebrala jako prioritu. Rozhodně jsem nechodila spát s tím, že bych snila o tom, že jí vyhraju. Až vlastně ten rozhodující večer jsem začala bejt nervózní, třeba jsem měla strach, že upadnu. To první finále, to jsem si věřila. V tom druhým jsem si říkala, že mám šanci a že uvidíme. Nejhorší byl ten závěr. Mezi šest posledních se dostali dvě tmavovlásky a čtyři blondýnky. A když začali vyhlašovat, tak druhá vicemiss–Lenka Tichá, mimochodem čtvrtá na Miss Český republiky–typická blondýnka. Pak vicemiss, zase blondýnka.. To jsem přestala doufat, protože to se na takovejchhle soutěžích dělá, že se to kombinuje, blondýnky a tmavovlásky. A pak řekli mě a to už jsem nečekala, takže mě to o to víc potěšilo. Byla jsem hrozně ráda a navíc mi pak pan rektor, kterej byl taky členem poroty, řekl, že jsem vyhrála naprosto jednoznačně, že už se víceméně rozhodli po druhým kole.

Kdo byl vlastně v porotě?

Byli tam generální manažeři největších sponzorů a pan rektor, jak už jsem říkala.

Nazvala bys porotce starými dědky?

Rozhodně ne, byli to tak čtyřicátníci. Pánové v nejlepších letech, jak se říká.

Ovlivnilo vítězství v soutěži nějak tvůj život?

Zas tolik ne. Člověk má určitou publicitu, ale ta není tak velká. Vyhrála jsem krásný ceny, když tě lidi potkaj, tak tě třeba poznaj. Hlavně se mi líbí ten titul Miss Economia, to není žádná Miss žába nebo něco podobnýho.

Co jsi vlastně vyhrála?

Strašně moc skla, celou obrovskou soupravu. A repliky skleněných pohárů ze šestnáctýho století, šest skleniček, který maj hodnotu asi dvaceti tisíc. Zájezd dle vlastního výběru, kosmetiku, můžu chodit rok zdarma ke kadeřníkovi, víkend v Písku v interhotelu Amerika, dárkovej koš, parfém, bezdrátovej telefon. Bylo toho hodně.

Kam jsi jela na zájezd dle vlastního výběru?

Vzala jsem maminku v zimě na Kanáry.

V jiným rozhovoru jsi už o sobě řekla, že jsi společenský typ. Kam vyrážíš do společnosti?

Určitě jsem společenský typ v tom smyslu, že mě nebaví večer sedět doma. Ráda potkávám lidi, posedím si se známejma. Často chodím do Radosti, kde taky pracuju jako barmanka. A můj přítel teď otevřel restauraci, tak samozřejmě bývám i tam.. Taky do kina chodím strašně ráda. Většinou na americký filmy, protože ani nic jinýho nedávaj. A jakmile je nějakej film v italštině, tak jdu rozhodně. Nemám ráda žádný sci-fi, nebo bojový filmy. Můj přítel není moc na románky, takže na „svý“ filmy chodím spíš s kamarádkama.

Kam bys naopak nevkročila?

Nechodím příliš často do podniků jako je Letná nebo Musicpark.

Prý ráda také cestuješ. Kdes kromě Kanárů byla, kam se chystáš, co je tvoje vysněná cesta?

Už jsem procestovala skoro celou Evropu. Miluju Itálii. Dělal jsem totiž italskej gympl, takže mluvím italsky velice dobře, mám tam hrozně moc přátel. Miluju Řím, to je priorita. V létě se chystám do Států a to je i moje vysněná cesta. Chtěla bych na Hawaj a do Kalifornie, odkud je můj přítel. Ale nějaký exotický ostrovy, Seychely nebo tak, to bych nikdy neodmítla. Rozhodně mám ráda teplo.

Vraťme se do Prahy. Co si myslíš o naší škole?

Myslím, že je to docela dobrá škola. Určitě je prestižní. Ale nevyhovuje mi ten systém. Na všechno se přihlašovat, stát frontu na počítače…

A často diskutovaná anonymita?

Ta mi nevadí, už jsem si zvykla. Já se vídám s lidma, který znám v baru nebo tak.

Když už jsme u toho, kterýmu ze školních barů fandíš?

Dřív jsem chodila k Natovi, teď dávám přednost Áčku, hrozně mi tam totiž chutná.

Co tě ve škole zatím nejvíc chytlo?

Hrozně mě bavil americkej politickej systém. Navíc ho Dvořáková učila výborným způsobem. A taky angličtina s Hickmannem. Bez něho bych možná bakalářku neudělala. Naopak matematika a statistika, to nejsou zrovna moje předměty. Já jsem spíš na ty praktický věci. Spočítám si průměr, ale takový ty složitější věci, nějaký koeficienty, to teda ne.

A co takhle budoucnost, co bys chtěla dělat po škole?

Dělám mezinárodní obchod, učím se jazyky. Takže bych chtěla pracovat v nějaký firmě specializující se na zahraniční obchod. Ale je mi teprve jednadvacet a já si nikdy nedělám nějaký velký plány do budoucna, protože když si něco plánuješ, tak to pak stejně nevyjde.

Když sečteš všechno dohromady, doporučila bys dalším holkám, aby se do soutěže Miss Economia taky přihlásily?

Jasně. Nebyl to žádnej stres. Rozhodně se nemusej stydět. Tu holku to určitě zviditelní. Je to docela zábava a můžou vyhrát fakt pěkný ceny. Jediný co bylo takový divný, že v hledišti bylo strašně málo studentů. Asi je odradila cena vstupenky, čtyři stovky, což je celkem pochopitelný.

Mohlo by vás zajímat: