Každý je hrdinou, zrádcem i Římanem

26. května 2009 – Tereza Holanová
Kultura - Recenze a tipy - Duben 2009

Noční scénou přechází utrápený muž. Nestojí o další návštěvy, přeje si pozbýt svůj vliv i moudrost. Nemá potřebu něco měnit, trestat a zabíjet. Zároveň však cítí odpovědnost vůči těm, kteří v něj věří. Ať je to naivní sluha nebo vychytralý Gaius Cassius. Nemá sílu odporovat všem, kteří po něm žádají, aby pozvedl upadající Řím.

Uzavírá se do sebe, svoji ženu zle odhání. „Prosím, pověz mi, z čeho jsi tak nešťastný? Jsi nemocný? Tak proč se procházíš rozhalený a do plic vdechuješ škodlivé páry? Když jsi nemocný, tak proč utíkáš z prohřáté postele do noci prosycené nákazou ? Aby sis přitížil? Ne, Brute, ne! Tvá nemoc ukrývá se v tvojí mysli,“ prosí jej Portie o vysvětlení. Stal se Brutus nástrojem lidí, kteří se chtěli zbavit Caesara, nebo uvěřil myšlence, že koná pro dobro Říma? Měli ti, kteří se rozhodli Caesarovu smrt pomstít, pouze šlechetný cíl nebo toužili po osobním vyúčtování? Odpověď musí divák najít sám.

U Shakespearova Julia Caesara, který se v Česku hraje po čtyřiceti letech, si s černobílým výkladem historie nevystačíte. Hra nabízí pohled z druhé strany, odhaluje povahové rysy postav, nutí vás přemýšlet jejich způsobem. Brutus nebyl vrah ani oběť. Stejně tak neplatí, že Cassius se choval pouze úkladně, Caesar pyšně, Antonius falešně, Octavius bezohledně. Každý z nich řeší lásku a závist, má svůj strach, lidskost a svědomí. V každém se skrývá bojovník a Říman.

Hra je bohatá na psychologické momenty i historické motivy. Nechybí ani paralely s dneškem, protože se režisérka Eva Bergerová rozhodla pojmout svého Caesara jako nadčasové sdělení. Namísto vznešených mužů s tunikou a vavřínovým věncem se po scéně prohánějí uspěchaní byznysmeni v kvádru. Děj se odehrává svižně, dialogy vám namísto filosofických debat připomínají pracovní jednání. Několik scén působí nečekaně humorně a přestože se okolo vás odehrává tragédie, zasmějete se.

Kromě Jana Novotného, který propůjčil lidskou tvář Brutovi, předvedli kvalitní výkon i ostatní herci. Mají-li řečnit, promění publikum v Římany a vyzývají je k uctívání památky milovaného Caesara. Pokud je třeba válčit, ocitnete se uprostřed bojiště, kde vám ze všech stran hrozí smrt. A ve chvíli, kdy Brutus vyhání starostlivou ženu, poznáte tíhu samoty a budete jí chtít říct za něj: „Jak rád bych to břímě předal někomu jinému, jak rád bych ti všechno řekl.“