Kdo koluje v žilách Studentského listu aneb Takoví jsme my

19. 6. 2002 | | Nezařazené

Na závěr semestru vám přinášíme stručné představení redakce Studentského listu – těch, kteří pro vás náš měsíčník celý rok připravovali.

Mylan Duda úspěšně buduje kariéru drůbežáře, když pro Studentský list každý měsíc připravuje vypečené kachny. Osvědčil se ale i jako fiktivní rozhlasový moderátor. Je totiž schopný pod záminkou atraktivní rádiové soutěže přesvědčit téměř kohokoliv, aby do telefonu zazpíval třeba Včelku Máju. Dokáže přesvědčit dokonce i průvodčího ve vlaku, že je vlastně naprosto v pořádku, že cestuje bez jízdenky. Podle e-mailů, kterými oblažuje členy redakce, lze usuzovat, že si rád hraje s jazykem.

Rudolf Dymák má všech pět znaků poškozených vlasů. Naučil se s tím ale žít a v současnosti vede plnohodnotný život grafika Studentského listu. Členy naší redakce po nocích vodí na prohlídku šuplíku plného modrých prezervativů, aby jim pak mohl uvařit mrkvičku a ubytovat je na kolejní chodbě. Pravidelné návštěvy filmového klubu ho inspirovaly k natočení autobiografického snímku Hair, ve kterém se definitivně vyrovnal se svými vlasovými komplexy.

Jana Erbáková dokáže rozproudit krev návštěvníků pochybných podniků, když v nich bravurně jamuje na zběsilé techno variace. Při korespondenci s ní by se člověk neměl nechat zmást tím, že se občas podepíše třeba jako Modrá Motyka. Noční Prahou jezdí zásadně opilá přeplněnými tramvajemi a na své spolucestující přitom hovoří lámanou španělštinou.

Romana Frkalová ráda porovnává svou krásu s adeptkami na Miss České republiky přes internet. Letos ale už přihlášku podat nestihla a tak se alespoň nechává fotit od některých členů naší redakce. Romana je vyhlášená labužnice a její oblíbenou pochoutkou jsou například palačinky s hrachovou polévkou. Takové speciality zřejmě objevila na svých četných zahraničních stážích, ze kterých ji zpět domů láká jen stesk po Studentském listu.

Hanka Chmelíková nám svěřuje většinou své výtvarné schopnosti – většinu povedených obrázků ve Studentském listu má na svědomí právě ona. Za nenápadnou dívkou, která dění našeho periodika sleduje spíše z povzdálí se podle důvěryhodného zdroje skrývá nespoutaná a živelná bohémka, kterou její nejdůvěrnější okolí smí oslovovat vše vystihujícím LADY CARNEVAL.

Redakce Studentského listu

Vladimír James Jech je intelektuál, který svým duchem dokáže přesvědčit i automat na sušenky, aby ze svých spárů vydal polomáčený zázrak úplně zadarmo. Je miláčkem naší paní rektorky, která mu nedávno dokonce nabídla místo ve svém sekretariátu. Mezi jeho koníčky patří zahrádkaření, což se projevuje i na vzhledu naší kanceláře. Nedávno totiž z našeho postaršího počítače vybudoval avantgardní stojan na květiny.

Martina Konecká je šéfredaktorkou tohoto bulvárního plátku a je z Třebíča. Její práce ve Studentském listu ji občas zmáhá natolik, že omdlévá v tramvajích a starší osoby ji pouštějí sednout. To jí ovšem nebrání v tom, aby na internetu flirtovala s mladšími osobami, kterým pak předčasně otevírá svět nás, dospělých. Je také zkušenou chatařkou i četařkou, kolem postele si z bezpečnostních důvodů klade pastičky na myši a jejím hobby je neplatit kolejné.

Bořivoj Koště se stal maskotem naší redakce. Maskuje se totiž před ní již od počátku jejího fungování. Víme o něm jen tolik, kolik nám o sobě sám sdělí ve svém populárním komiksu. V současné době se na čas odmlčel, ale všichni tajně doufáme, že se k nám zase vrátí.

David Koubek trvale vyhrožuje opuštěním redakce našeho časopisu. Od brzkého mládí trpí mnoha traumaty například proto, že kdysi zašlápl babičce papouška nebo proto, že byl jako dítě vyfocen na bobku za kládou, když vykonával běžnou potřebu. Snaží se svým vlastním přičiněním zvýšit efektivitu provozu kolejí, když si na nich sám tapetuje pokoje. Na maškarním plese v Jindřichově Hradci před pár dny přesvědčil valnou část hostů, že je mentálně postižený.

Ondřej Legner se rozhodl, že bude Studentský list prodávat doslova za hubičku. Je obdivuhodné, že za těchto podmínek některé slečny ještě připlatí běžně účtovanou pětikorunu. Ondra má ambice pozvednout pokleslou kvalitu našeho plátku. Doufejme tedy, že se mu to podaří a že se místo nic neříkajících výplní jako je tato budete setkávat se skutečně pozoruhodným periodikem.

Honza Louda před časem infiltroval mezi vyučující našeho ústavu. Prý zatím patří mezi ty populárnější. Je vynikajícím fotografem a jeho nejoblíbenějším objektem jsou pražští bezdomovci, které tak zneužívá i k propagaci našich novin. Tu ale provádí i celou řadou dalších způsobů, jelikož je nekonečnou studnicí skvělých nápadů. Je jen škoda, že si poměrně často kazí charakter při recenzích osvěžovacích zařízení na Žižkově.

Pavlína Nevlidová má otce, který snědl padesát metrů klobásy naráz a pak se s tím ještě chlubil v televizi. Pavlína ale nic podobného nedělá, protože má veskrze sportovního ducha. Při nedávném nevydařeném hokejovém klání ČR – Rusko na olympijských hrách dokonce v zápalu boje nechtěně rozmlátila obří obrazovku na Staroměstském náměstí. Od té doby nevychází z naší redakce a sype si popel na hlavu.

Studentský list na kolejích

Kamil Patrman je naším fotografem. Jsme na to pyšní, protože jeho fotky vycházejí i v novinách typu Blesk. Populární jsou však především jeho školní akty. Má dojem, že jeho kariéře prospějí konexe s důležitými osobami školního života. Tráví proto prázdniny s ambiciózními senátory uprostřed divočiny. Kamil přebral po Jamesovi redakční štafetu v lovu dívčích skalpů. Na plese ekonomů dokonce balil jednu slečnu tak intenzivně, až mu z toho totálně praskly kalhoty.

Aňa Skubková v současnosti spravuje ruskou část školního čajovodu. Při svých návratech z domova vždy pašuje přes hranice několik bochníků skvělého ruského chleba, za což jí v její vlasti hrozí hrdelní trest. Jako Češce je jí teprve jeden a půl roku, ale náš jazyk již ovládá naprosto perfektně. Jen občas ještě zaváhá například nad tím, jaké je množné číslo od slova panelák (paneláci?) nebo co že to vlastně ochraňuje pánská ochrana.

Marta Šmídová je kleptomanka, ale nemůže za to. Nedokázala si pomoci ani v Jindřichově Hradci, kde si z menzy odnesla jistě zajímavý červený nůž. Před časem zklamala i svého bratra, když nechtěně utrápila jeho leguána, který jí odmítal jíst z ruky. Marta občas nevidí úplně ideálně, obzvláště tehdy, když si do jednoho oka vloží obě kontaktní čočky. Na účetnictví, o které se v redakci stará, ale vidí vždycky. Je velmi kreativní, například když zavádí nové účty typu „dóza“.

Honza Tichý spravuje internetovou podobu našeho listu a občas se zabavuje tím, že si ji i sám hackuje. A mimo to stíhá ještě tisíce dalších věcí. Například rád osahává kdejaký hudební nástroj, trpí dementofilií (zbožňuje školní úchyly) a nestará se o své objemné kadeře. Ty prý téměř vůbec nemyje a češe se jen dvakrát týdně. Jako redaktor se zapojuje teprve krátce, ale jeho články stejně nikomu neprospívají.

Lenka Zralá píše necitlivé články a nikdo vlastně neví, komu slouží. Díky svým vynikajícím organizačním schopnostem dokázala zapojit do distribuce Studentského listu i část své naivní rodiny. Nedávno se Lence podařilo hacknout systém internetového bankovnictví GE Capital, takže dnes může financovat takové akce, jako jsou nesmyslné výlety listu za krásami šesté fakulty. A při tom všem se ještě usmívá způsobem, který byl vyhodnocen jako nejkrásnější z celé redakce.

Mohlo by vás zajímat: