Když není Bůh, je vše dovoleno

8. 6. 2003 | | Nezařazené

Studenti čtvrtého ročníku činoherního herectví na Divadelní akademii múzických umění vedení režisérem Michalem Langem se pustili do dramatického příběhu Fjodora Michailoviče Dostojevského Zločin a trest. Jak je v představeních divadla Disk zvykem, posunuli jej do dalších, snad neočekávaných rovin.

Studenti čtvrtého ročníku činoherního herectví na Divadelní akademii múzických umění vedení režisérem Michalem Langem se pustili do dramatického příběhu Fjodora Michailoviče Dostojevského Zločin a trest. Jak je v představeních divadla Disk zvykem, posunuli jej do dalších, snad neočekávaných rovin.

Sám Dostojevský o svém díle napsal: „Je to psychologický záznam zločinu. Mladý člověk z maloměšťácké rodiny, vyloučený z řad posluchačů univerzity, žijící v krajní bídě, podlehne z lehkomyslnosti a názorové rozkolísanosti některým podivným „nedonošeným“ idejím. Rozhodne se jedním rázem zbavit své hanebné situace a zabije jednu stařenu. Ta je zlá, hanebná a ničí život jiným. Není k ničemu! Rozhodne se tedy lichvářku zabít a okrást… a potom vést čestný život a tímto způsobem „smýt zločin“. Před vrahem však vyvstávají nečekané pocity trýznící jeho srdce. Boží pravda a pozemský zákon vyžadují, co jejich jest, a vrah končí tím, že je nucen se sám jít udat.“

Zpracování příběhu v Disku se odehrává ve dvou rovinách. Pokud je Raskolnikov při smyslech, je vše čisté a průhledné, pokud blouzní, přikryje scénu průsvitná černá opona a Raskolnikov jí prostupuje sem a tam. Režisér využívá rozporů mezi moralitou bývalého studenta a jeho činem, mezi Sonjinou bezmeznou vírou v Boha a její prací prostitutky. Ostré jsou protiklady postav – bodrý kumpán Razumikin a proti němu nevyrovnaný, bledý Raskolnikov; přísný až bigotní policista Zametov a proti němu vychytralý, místy podlý vyšetřovatel Porfirij Petrovič.

Potenciálu své postavy skvěle využila Tereza Hofová. Její Sonja střídá bojácnost, naivitu, neprůbojnost za rozhodnost a sílu, kterou jí dává její víra v Boha. Morálně Raskolnikova očistí, donutí jej se přiznat a snad ho i přivede k víře. Mocně působí její slova: „Jdi na nejrušnější ulici ve městě, tam poklekni a polib zem, pak vstaň a nahlas všem řekni: Já zabil!“ Všeodnášející déšť pak smývá Raskolnikovovu vinu.

Silnou scénou je slovní souboj mezi vyšetřovatelem Porfiriem Petrovičem a Raskolnikovem. Vrah kličkuje mezi umně kladenými otázkami a stává se tak štvanou zvěří. Kvůli své narušené psychice není schopen zcela chladně komunikovat s protřelým kriminalistou. Avšak v nejvypjatější chvíli, kdy už se lovec domnívá, že svou oběť drží v hrsti, vpadne do místnosti malíř Nikolka, původní podezřelý, který nevydržel nátlak a chce se přiznat. Zejména díky postavě Porfiria Petroviče, v podání výborného Dana Špinara, se dramatický příběh odlehčuje a posouvá do roviny frašky. Jeho Porfirij není nepodobný Moliérovu Harpagonovi, střídá masky dobroty a tvrdosti, vysoké inteligence a předstírané hlouposti jako herec v klasickém řeckém divadle.

Kromě skvělých hereckých výkonů přispívá kvalitě představení také hudba Martina Horáčka, která přibližuje dění na scéně více do současnosti a může působit snad až skličujícím dojmem, že na vás padají kulisy.

Představení Zločin a trest opravdu stojí za vidění, jen si s sebou vezměte polštářek navíc – trvá přece jen tři hodiny.

Mohlo by vás zajímat: