Knihovna pro běžného studenta VŠE

24. 11. 1999 | | Zprávy ze školy

Každoroční problém běžného studenta VŠE – málo peněz a spousty potřebné literatury, kterou pochopitelně zatím nevlastní. A každý semestr se nabízejí tři možnosti, jak žádanou studijní literaturu získat. První a nejjednodušší možností je vypůjčit si ji z knihovny. Hned první týden výuky tedy, i když s jistými pochybnostmi, běžný student VŠE vyráží do knihovny.

Každoroční problém běžného studenta VŠE – málo peněz a spousty potřebné literatury, kterou pochopitelně zatím nevlastní. A každý semestr se nabízejí tři možnosti, jak žádanou studijní literaturu získat.

První a nejjednodušší možností je vypůjčit si ji z knihovny. Hned první týden výuky tedy, i když s jistými pochybnostmi, běžný student VŠE vyráží do knihovny. Ne že by mu snad nevyhovoval zjednodušený systém výpůjček s využitím školních identifikačních karet na čárový kód, ale dost často je většina knih, které potřebuje, již dávno rozpůjčovaná. Onehdy se domníval, že čím dříve do knihovny přijde, tím spíše knihy sežene. Posléze však zjistil, že to zde bohužel neplatí, protože počet exemplářů k dispozici je závratně nižší než počet zájemců o ně.

Druhou možností, jak knihu vzít alespoň několikrát za semestr do ruky, je chodit ji průběžně studovat do studovny. Studovna VŠE otevírá v 8,00 hodin ráno. Do dvaceti minut po otvírací době ve studovně není problém sehnat místo k sezení. Ale běda, když přijdete později. Nejprve si ještě trpělivý student vystojí dvacet minut frontu na klíček od skříňky, do které si musí uložit všechny své věci, aby ho do studovny vůbec pustili. Dále si již méně trpělivý student vystojí dalších patnáct minut frontu na počítač, aby mohl zjistit, kde literaturu vůbec hledat. Potom již netrpělivý student dalších zhruba dvacet minut obchází regály knih s množstvím vypsaných signatur v ruce, aby přišel na to, že kýženou knihu buď zrovna někdo studuje a nebo že ji prostě nemůže najít, protože si z počítače vypsal jiná čísla. Nezbývá mu tedy než vystát další patnáctiminutovou frontu na počítač, aby získal správná čísla signatur. Když potom knihu konečně drží v ruce, zjišťuje, že si nemá kam sednout, jelikož všechna místa ve studovně jsou již dávno obsazena. Pochopitelně nebude studovat ve stoje, nehledě na to, že ke studiu vyhrazený čas již strávil ve frontách. Smutně tedy knihu vrací do vozíku a odchází.

Vzhledem k předchozím neúspěchům studentovi už zbývá jen třetí možnost, a sice literaturu si zakoupit. I když většina běžných studentů by ráda peníze za knihy ušetřila, jiná možnost již neexistuje.

A tak mé kroky, podobně jako kroky dalších běžných studentů VŠE, vedou po začátku semestru raději přímo do školní prodejny skript a literatury. Ne nadarmo se říká: kdo šetří, má za tři.

Mohlo by vás zajímat: