Kristina Šůsová: Kdybychom v Česku neměli vodu, taky tu nebudeme zůstávat

30. 11. 2021 | | Tuesday Talks Kristina Šůsová, Zuzana Čaputová

V dalším díle Tuesday Talks vám přinášíme rozhovor s Kristinou Šůsovou, studentkou prestižní francouzské univerzity Sciences Po a delegátkou mládeže České republiky (ČR) na nedávné klimatické konferenci COP26 v Glasgow. Rozhovor bude rozdělený do dvou částí, na tu další se můžete těšit příští úterý. V této první části se dozvíte, kdy stáž přestává mít smysl, proč Češi přistupují k zelené politice skepticky či jak se stát delegátem mládeže organizace Spojených národů.

Studuješ Sciences Po, jednu z nejprestižnějších humanitních vysokých škol na světě, jsi delegátkou mládeže České republiky v rámci organizace Spojených národů, píšeš do deníku E15, jsi hlavní koordinátorkou rozvojové organizace mládeže Yoda Mentorship, byla jsi na stáži u budoucího ministra vnitra Víta Rakušana a s výčtem bych mohl dále pokračovat. Jak to vše zvládáš a co je tvou základní motivací?

Moje základní motivace je to, že mě to všechno hrozně baví. Pokud by mě to nebavilo, nedělala bych to. Vidím, jak mě všechny aktivity posouvají, umožňují mi setkávat se s lidmi, se kterými ráda trávím čas a jak mi rozšiřují obzory. Tím pádem jsem pak ochotná a schopná tomu přizpůsobit svůj časový režim. Zvládám to hlavně díky tomu, že plánuji jeden, dva týdny dopředu a jsem tak schopna rozdělit si své aktivity do realizovatelného časového obzoru. Na druhou stranu, jak jsi vyjmenovával ty aktivity, tak to nedělám všechno najednou a jsem teď ve třeťáku (bakalářského studia), takže už tak funguji poslední tři roky. Zároveň například Yoda Mentorship už nyní v podstatě vedu se svým nástupcem, což je obrovská pomoc, protože jsme na všechno dva.

Měla bys nějaké rady a doporučení pro studenty, kteří by se chtěli také stát delegáty mládeže organizace Spojených národů?

Letos na jaře v květnu budeme otevírat výběrové řízení a pokud se na to studenti chtějí nějak připravit, tak je určitě dobrý základ vymyslet, proč chtějí být mladými delegáty, čemu by se chtěli věnovat a jaké je jejich stěžejní téma. Když jsem se do programu mladých delegátů hlásila já, tak jsem věděla, že mě zajímá vzdělávání, konkrétně možnosti pro studenty středních a vysokých škol a neformální vzdělávání. S tím jsem do programu šla a mohla se tomu věnovat. Pro výběrovou komisi, která studenty do toho programu vybírá, je důležité vidět, že studenti mají v hlavě plán, který jejich dosavadní aktivity nějakým způsobem reflektují. Ne že se hlásí kvůli tomu, že jim to prostě „zní fajn“. To si myslím, že pomohlo mně i mé spolu delegátce (Simoně Petrů, pozn. red.), protože jsme se práci s mladými lidmi věnovali už předtím. Já přes Yoda Mentorship a činnost ve spolku Mladí občané, má spolu delegátka zase vedla Český model amerického kongresu (ČMAK) a angažovala se v organizačním týmu Pražského studentského summitu. Tím pádem jsem za sebou měly trajektorii, která nám pomohla uspět ve výběrovém řízení.

Absolvovala jsi stáže, na kterých jsi nestrávila víc než 3 měsíce. Jak poznat, kdy stáž/projekt přestává být přínosný a je čas odejít?

Na stážích jsem byla často kratší dobu hlavně kvůli tomu, že jsem je dělala přes léto a nemohla jsem se jim tak intenzivně věnovat během školního roku. To mi pomohlo zamyslet se nad skutečným přínosem. Vzhledem k tomu, že většina stáží v Česku je neplacených, tak by přínos měl být hlavním zvážením, jestli zůstat, nebo odejít. Přes stáže jsem se vždycky hodně naučila. Na druhou stranu na většině stáží, které jsem v Česku absolvovala, se po čtyřech týdnech člověk začne dost opakovat. Ty úkony z hlediska formy jsou velmi podobné, takže potom, co člověk absolvuje už čtvrtou či pátou stáž, mu to nedá tolik jako ta první či druhá. Tím pádem je logické, že se zkracuje časové období, které jedné stáži člověk věnuje.

Kromě sociálních věd studuješ i Blízkovýchodní studia. Propůjčilo ti to pro účast na klimatické konferenci COP26 v Glasgow jiný úhel pohledu, než by zastával „běžný Čech“?

Možná trochu víc vidím to, jak klimatická změna ovlivňuje jiné státy. My máme to privilegium, že ke klimatické změně můžeme přistupovat skeptičtěji, protože nás tak hodně nezasahuje. Tohle privilegium ale bohužel spousta jiných států nemá. Na Blízkém východě je spousta míst, kde do pár let nebude žádná voda a je od nás trochu naivní myslet si, že tam ti lidé zůstanou. Myslím, že kdybychom v Česku neměli vodu, taky tu nebudeme zůstávat, ale naopak se přesuneme do částí světa, kde ta voda dostupná je. Čistě z racionálního pohledu se mi zdá trošku naivní myslet si, že my nemusíme podporovat zelenou tranzici a zároveň můžeme být extrémně anti-imigrační. Ta migrační vlna přijde stoprocentně a my její následky určitě pocítíme, protože ČR bude v tom pásmu zemí, které budou i v budoucnu relativně obyvatelné.

Ve druhé části našeho rozhovoru, která vyjde příští týden, se s Kristinou pobavíme o klimatické konferenci COP26 z většího detailu. Dostane se i na Andreje Babiše a budoucí českou vládu, roli protestujících během klimatické konference i vysvětlení, v čem spočívá práce mládežnických organizací na konferenci.

Foto: Archiv Kristiny Šůsové

Mohlo by vás zajímat: