Křížová pouť Jeanna Baptista

28. prosince 2007 – Tereza Holanová
Kultura - Recenze a tipy

Představení: Molière
Divadlo: Divadlo v Dlouhé
Účinkující: Miroslav Táborský, Ilona Svobodová, Klára Sedláčková-Oltová, Fili Čapka, Tomáš Turek a další

Zavítali jste již do Divadla v Dlouhé? Pokud ne, návštěvu vřele doporučuji, neboť toto ač nevelké, velice útulné divadlo mne naprosto uchvátilo. Zhlédla jsem inscenaci ruského velikána, prozaika a dramatika, Michaila Afanasjeviče Bulgakova.

Hru Molière, původně nazvanou Bratrstvo svatoušků, Bulgakov dokončil v roce 1930. Poprvé ji sehrálo Moskevské umělecké divadlo (MCHAT). Po několika reprízách bylo však drama z politických důvodů zakázáno. Později bylo několikrát povoleno a opětovně staženo z repertoárů tehdejších divadelních scén. Kromě MCHATu byla hra inscenována například v  leningradském Velkém činoherním divadle.

Autor o hře kdysi prohlásil: „Rozhodl jsem se stvořit romantické drama, nikoliv historickou kroniku.“ Až na několik odchylek od skutečného Molièrova života (ve skutečnosti nezemřel na jevišti, ani jeho vztah s králem se nevyhrotil do tak zásadního konfliktu, jako tomu bylo u Bulgakova) se autorovi podařilo věrohodně zachytit osud, charakter a psychiku umělce.

Drama pojednává o posledních jedenácti letech významného francouzského dramatika Jeana-Baptista Poquelina. Zpočátku děj působí nekomplikovaně, až idylicky. Molière slaví umělecké úspěchy, těší se přízni veřejnosti i krále, jeho láska k mladičké Armandě je opětována. Jaké by to však bylo drama bez pořádné zápletky! Postupně se publikum dozvídá, že Madeleine Bejárt, která po dvacet let žila s Molièrem, podílela se na jeho divadelním vzestupu, tolerantně mu po celou dobu byla oporou, nesdělila Molièrovi osudnou informaci. Armanda, již Madeleine přivedla do Paříže, není její sestrou, nýbrž dcerou. S tou se její otec, Molière, v nevědomosti oženil a tím se dopustil hříchu. Tajemství znali kromě Madeleine pouze dva lidé. Přesto se Bratrstvu, které pravidelně „zasedalo“ v pařížských katakombách, podařilo skutečnou pravdu zjistit. Tito církevní fanatici, odpůrci Molièrovy hry Tartuffe, byli ochotní učinit cokoliv pro to, aby dramatika připravili o úspěšnou kariéru, oblibu krále a konečně, o Armandu. Jejich snažení dopadlo bohužel úspěšně. Vyčerpanému, nemocnému, pronásledovanému, všemi opuštěnému dramatikovi zůstalo věrných jen několik členů hereckého spolku. Jeho život končí stylově na divadelních prknech, kdy umírá při představení Zdravého nemocného.

V dramatu jsou velmi živě vykreslena tři rozdílná prostředí. Honosný královský dvůr s neomylným Ludvíkem Velikým v čele, jemuž všichni bezmezně pochlebují. Dále temné podsvětí reprezentované členy řádu Bratrstva písma svatého. Ti nesmlouvavě hájí zájmy církve a nelítostně drtí jakýkoliv projev odporu a individuality. A konečně bohémské divadelní prostředí, obětaví umělci ochotni přijmout jakékoliv ponížení jen proto, aby uživili divadlo a mohli hrát. Krom toho nám hra umožňuje nahlédnout do Paříže 17. století, nasát její atmosféru, tajemnost, romantičnost a bujarý život.
V hlavní roli se divákům představil talentovaný Miroslav Táborský, jenž dokonale ztvárnil všechny Molièrovy charakterové rysy, náladovost, výbušnost i nehranou euforii v okamžicích osobního i uměleckého úspěchu.

V dramatu lze nalézt také spoustu autobiografických rysů. Stejně jako francouzský umělec, i Bulgakov celý svůj život bojoval s „vyšší mocí“, jeho díla se setkávala s nepochopením či zákazy, nejednou byla vyškrtnuta z repertoáru významných ruských divadel.

Divadlo v Dlouhé uvádí velmi podařenou inscenaci Molièra od září 2007. Hru režíroval nejvýznamnější ruský divadelník v České republice, Sergej Fedotov., jehož tvorba je stejně jako cokoliv od Bulgakova zárukou kvalitního uměleckého prožitku.