Marshall-Lernerova podmínka
NezařazenéV roce 1922, kdy se světová ekonomika pomalu vzpamatovávala z hrůz první světové války, čelily Spojené státy rostoucímu deficitu běžného účtu, který byl tažen poválečnou americkou konjunkturou. V té době přicházejí tehdy již osmdesátiletý ekonom Alfred Marshall a jeho sotva dvacetiletý ruský žák Abba Lerner s novou převratnou teorií.
V roce 1922, kdy se světová ekonomika pomalu vzpamatovávala z hrůz první světové války, čelily Spojené státy rostoucímu deficitu běžného účtu, který byl tažen poválečnou americkou konjunkturou. V té době přicházejí tehdy již osmdesátiletý ekonom Alfred Marshall a jeho sotva dvacetiletý ruský žák Abba Lerner s novou převratnou teorií. Podle ní má devalvace za určitých podmínek zbavit Spojené státy tíživého deficitu obchodní bilance.
Lerner byl původem Rus. Do Anglie se dostal během první světové války. Psal se rok 1915 a v panujícím válečném chaosu nastoupil spolu s rodiči omylem na špatnou loď a místo do New Yorku dopluli tehdy do anglického Doveru. Na další lístek neměli, a tak v Anglii zůstali. O dva roky později byl učenlivý Lerner přijat ke studiu ekonomie na prestižní univerzitě v Cambridgi, kde se také poprvé setkal s uznávaným ekonomem Alfredem Marshallem. Přestože už v důchodu, pořádal Marshall – jako čestný host univerzity – občas přednášky pro posluchače ekonomie. Marshalla zaujala mladíkova touha po vědění, a proto mu nabídnul spolupráci na výzkumném projektu. Ten měl právě zkoumat souvislosti mezi měnovými kurzy a platebními bilancemi jednotlivých zemí. Celý projekt se těšil štědré dotaci od univerzity, která díky tomu musela zvednout školné a byla tak na poli školství předstižena rivalskou univerzitou v Oxfordu. Po půl roce usilovného utrácení univerzitních peněz však projekt vydal své plody. Respektive jeden plod – a tím bylo doporučení tehdejší americké vládě pod taktovkou Warrena Hardinga, aby Spojené státy provedly razantní devalvaci dollaru. Nutno dodat, že toto doporučení bylo podpořeno silnou argumentací obsaženou v dokumentu čítajícím šest set stran (bez příloh). Dokument se nazýval „Obecný teoretický model vlivu nominálních veličin v mezinárodním obchodě vyspělých ekonomik na vyrovnání střednědobých výkyvů v sytémech účtů zahraničního obchodu “ a pro tento dlouhý a nezapamatovatelný název ani nikdy nevstoupil na stránky učebnic.
Americká vláda podlehla tíži argumentů a přitlačila na centrální banku, která drastickou devalvaci koncem roku 1922 skutečně provedla. Očekávání bylo veliké, o to větší pak bylo i zklamání. Federální statistický úřad na jaře roku 1923 publikoval první hospodářské výsledky, které byly tak otřesné, že se z toho prezidentovi zastavilo srdce. Ani rychlá pomoc sekretářky, která mu v oválné pracovně provedla masáž (srdce) nepomohla. Harding se tak stal třetím prezidentem v americké historiii, který zamřel při výkonu úřadu. Zatímco Spojené státy truchlily, jejich běžný účet se rapidně zhoršoval. V Americe se proti Marshallovi a Lernerovi rozjela velká kampaň. Státní žalobce dokonce zvažoval obvinit oba z vlastizrady, za kterou jim hrozil trest smrti. To se však ukázalo jako nereálné, neboť ani jednomu z dvojice ekonomů nebyly Spojené státy vlastí a tudíž by neměli co zradit. Byli nakonec obviněni z protistátní činnosti. Na stranu obžalovaných se ale postavila silná lobby tehdejších ekonomů, mezi nimiž bychom našli i taková jména jako J. M. Keynes, V. Pareto, A. C. Pigou nebo J. A. Schumpeter. Marshall s Lernerem byli nakonec roku 1923 odsouzeni pro ekonomickou nedbalost na jeden rok podmíněně. Vynesení tohoto rozsudku se dostalo do naučných slovníků pod pojmem Marshall-Lernerova podmínka. V moderní ekonomii je však pojem Marshall-Lernerova podmínka spojen pouze s teorií, která byla příčinou celého soudního procesu.
Nahrávání ...
