Multitasking a kritické myšlení jsou ve velkých firmách nutností

3. 5. 2016 | | Kariéra, Rozhovory Jakub mádle

Jakub Mádle začal podnikat už během studií na Vysoké škole ekonomické (VŠE), v jednadvaceti založil vlastní firmu JáHrdina. Jak sám říká, je přesně příkladem toho, že to, co vystudujete, nakonec dělat nemusíte. Přes stáž v controllingu v L’Oréalu, zájem o IT trh zakotvil v Microsoftu, kde dnes pracuje v marketingovém oddělení.

Začal jsi podnikat velmi brzo, co tě k tomu vedlo?

O podnikání jsem přemýšlel ještě předtím. V prváku na podnikovce jsem měl předmět Podnikání malých a středních firem, tenkrát to vedl pan Kešner, který nás hodně motivoval, abychom začali podnikat už během studia. Říkal nám, že máme využít té hromady volného času, a taky toho, že riziko je relativně malé. I kdybychom na podnikání spálili všechny peníze, stále bychom měli podporu od rodiny. To byl jeden z důvodů, který mě vedl k tomu, abych začal podnikat.

Kde jsi získal inspiraci pro svou firmu JáHrdina?

V té době začínal Slevomat a jeho zakladatel Tomáš Čupr tehdy říkal, že nepřišel s ničím novým. Začal jsem tedy koukat i na zahraniční stránky, jaký jsou zajímavý start-upy v Americe. Tam jsem narazil na koncept personalizovaných knížek pro děti.

Ty sám máš blízký vztah k dětem, že tě přilákal zrovna tenhle nápad?

V té době jsem tancoval a učil jsem i malé děti. Připadalo mi to jako dobrý doplněk k tomu, co už jsem dělal. Další věc je, že trh s dětským zbožím mi přijde naprosto skvělý, protože maminky jsou dobrá cílovka. Jsou přátelské a dětem koupí, co jim na očích vidí, takže z tohohle pohledu mi to taky dávalo smysl.

Jaké dárky pro děti tedy tvoje firma nabízí?

Je to vlastně e-shop, který nabízí unikátní personalizované knížky. Zní to složitě, ale v zásadě nabízím dárky přímo na míru pro rodiče nebo babičky, kteří chtějí koupit dárek pro dítě. Mám primárně dva produkty, jedním jsou dětské knížky a druhým plyšáci. Do knížek tisknu vždycky jméno té holčičky nebo chlapečka. Před rokem jsem přidal plyšáky, které si dítě samo namaluje. Ten návrh vezmu, donesu ho do chráněné dílny a oni mi tam z toho ušijí fyzického plyšáka.

Práce na projektech pro velké firmy vám otevře dveře

Tvoje plyšáky, o které jsi business rozšířil, šijí zdravotně znevýhodnění. Myslíš si, že social business je budoucností i pro větší firmy?

Určitě je to důležité, protože ne každý má to štěstí, že je zdravý. Pro výrobu mých plyšáků jsem po hledání nakonec zvolil jedno centrum, které zaměstnává zdravotně postižené. Podle mě by spolupráce by měla jít z různých stran, třeba místo nákupu dárků na Vánoce v obchoďáku, koupit něco z takovýchto dílen. Korporáty by toto také měly podporovat a dnes to celá řada z nich dělá.  Mnoho firem má svoje social oddělení, například v rámci PR. Myslím, že i ty firmy, co to dnes ještě nedělají, se k tomu dříve či později uchýlí. Například v Microsoftu jednou za rok jdeme na den pomáhat do nějaké organizace, minulý rok jsme byli v Thomayerově nemocnici na dětském oddělení.

Co je podle tebe v podnikání nejdůležitější?

Nebát se, začít a jít do toho naplno. Pokud to člověk nezkusí, tak ani nemůže vědět, jestli mu to vyjde nebo ne.

Během studií jsi nejen podnikal, ale i pracoval. Jak se ti vše podařilo zvládnout?

Jelikož mi podnikání během bakaláře docela vydělávalo peníze, tak jsem na rozdíl od svých spolužáků nemusel na brigády po kavárnách, což ušetřilo čas. Dále jsem si vždy připravil rozvrh, tak abych měl co nejvíce předmětů v jeden den.

Nakonec jsi ale jen u studia na třetí fakultě neskončil.

Na magistru jsem si k podnikovce přidal ještě Honors Academia, což je nástavbový program. Má hodně praktických předmětů a jeden z nich jsme měli s L’Oréalem, s tím, že firma pak nabízela možnosti pracovního uplatnění. Chtěl jsem mít zkušenost z korporátní společnosti a v té době mě zajímaly finance, tak jsem šel na stáž do controllingu, kde jsem byl necelý rok. Bylo to časově náročné, hlavně v době uzávěrek, ale pomohlo mi to nahlédnout do světového korporátu a později získat práci tady v Microsoftu.

Pomohla ti Honors Academia i jinak s rozvojem profesního života?

Díky Honors jsem získal větší vazbu na firmy, které jsou partnery programu a zaštiťují některé předměty. Do firem se chodí na best practice a dělají se pro ně různé projekty. To je pak výhodou například u pohovoru, můžeš říct, že jsi pro tu konkrétní firmu dělal projekt a to ti otevře dveře. Další výhodou byla praktičnost předmětů, škola učí spíše teorii, v Honors Academia se zaměřují více na osobní rozvoj, třeba na komunikační dovednosti, leadership skills nebo etiketu.

Potkáváš se se spolužáky z Honors i dnes?

Jsem Pražák, vždycky mi chybělo, že jsem neměl ucelenou skupinu kamarádů z vejšky, což typicky mívají lidé z kolejí. Znal jsem lidi z různých předmětů, ale nikdy jsme nebyli ucelená skupina. Honors mi tohle nabídlo, bylo nás asi padesát, a pořád se pravidelně potkáváme, chodíme na výlety, sportujeme, jdeme si někam sednout a pokecat. Teď jsme se třeba rozhodli, že půjdeme pochod Praha-Prčice. Výhodou je i rozšíření networkingu, protože studenti z Honors skončí v různých zajímavých firmách.

Důležité je umět kriticky myslet a nebát se využít možností

Jak vnímáš fenomén dnešní doby – multitasking?

Je to nezbytnost, bohužel. Ve velkých firmách je to všude stejné, hrne se na vás hromada informací z různých stran. Nejedná se jen o firemní maily, ale i připomínky od kolegů na firemních schůzkách nebo sociálních sítích. Stává se, že na meetingu potřebuju vyřešit nějaké urgentní maily, takže sice poslouchám a vnímám, ale přitom vyřizuju i jiné věci. Co se týká multitaskingu obecně, tak asi záleží na firemní kultuře a pozici. Když to porovnám s L’Oréalem, kde jsem spíš pracoval od počítače, řešil jsem e-maily a neměl jsem tolik schůzek, tak tady v Microsoftu se mi stane, že třeba celý den promeetinguju, takže občas potřebuji pracovat na více projektech zároveň.

Dokážeš při tolika povinnostech úplně vypnout a relaxovat?

Jo, dokážu. Je to nezbytné, jinak by se člověk časem zhroutil. Odpočívat se prostě musí. Přiznám se, že občas je to těžší, například na konci kvartálu či pololetí, kdy je práce hodně, tak mi to chvíli trvá. Proto je dobré mít nějakého koníčka, pokud se totiž soustředím na něco jiného, tak hlava automaticky vypne a relaxuje. Jak jsem už říkal předtím, sám tancuju, teď jsem začal se swingem.

Už máš i trochu pohled zevnitř korporátu, je něco, co studentům chybí?

Asi bych úplně neřekl, co jim chybí, ale co člověk obecně potřebuje, aby se dostal do velké firmy. Jsou to dvě věci, jednu už jsem zmínil, musíš umět nějakým způsobem zpracovat a filtrovat informace, tedy vybrat ty důležité a relevantní. Druhou důležitou věcí je pak tyto informace sumarizovat a udělat si o nich nějaký svůj kritický názor.

Co bylo pro tebe jako studenta důležité při rozvoji kariéry?

Jsem asi typický příklad toho, že to, co vystuduješ, nemusíš pak dělat. Byl jsem na bakaláři přesvědčený, že budu dělat finance, bavilo mě to, čísla mi dávala smysl. Pak jsem šel do L’Oréalu, kde jsem zjistil, že v reálu toho počítání není tolik jako na škole, a že se čísla ťukají jenom do nějakého finančního systému či Excelu a celý den sedíš u počítače. To mě moc nebavilo, tak jsem spíš hledal cestu, jak z toho ven. Přešel jsem na chvíli do menší české firmy zabývající se implementaci ERP systémů pro firmy, kde jsem dělal business konzultanta. Tady jsem trochu přičichl k IT světu a zjistil jsem, že mě IT trh baví a chtěl by zkusit nějakou větší firmu. A logicky mě napadl Microsoft, kde jsem měl i kamarády z Honors, přihlásil jsem se a dopadlo to. A teď jsem v marketingu. Člověk musí zkoušet a využít možností na trhu.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Mohlo by vás zajímat: