Na Jižním Městě bojoval o pohár rektora i Studentský list

9. 5. 2006 | | Sport

O osm míst do pátečních finálových bojů se ve středu 26. a ve čtvrtek 27. dubna utkalo na Jižním Městě 24 týmů. Pod heslem „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ – ze šestičlenné skupiny postupovali pouze dva – se přidal ve čtvrtek odpoledne i tým Studentského listu. A já měl tu čest být při tom.

O osm míst do pátečních finálových bojů se ve středu 26. a ve čtvrtek 27. dubna utkalo na Jižním Městě 24 týmů. Pod heslem „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“ – ze šestičlenné skupiny postupovali pouze dva – se přidal ve čtvrtek odpoledne i tým Studentského listu. A já měl tu čest být při tom.

„Je to za Blanicí, jdi rovně, doprava, doleva a jsi tam,“ poradil mi kamarád cestu na hřišťátko, kde jsem se měl spolu s kolegy pokusit neuříznout redakci ostudu. Příjemně svítilo sluníčko a já doufal, že vydrží až do večera. Na místě klání jsem pak koukal nejen na poslední zápas dopolední skupiny, ale také jsem marně hledal, kde mám spoluhráče. Po zjištění, že není prvního dubna, jsem se uklidnil. Navíc do dvou, kdy jsme měli začínat, ještě chvíle zbývala, tak proč se stresovat. Jenže těsně před druhou jsme byli pořád jen dva – já a Michal Procházka. Moje stížnosti zarazil příchod takřka kompletního redakčního týmu: Štěpán Růt, Tomáš Nýdrle, Michal Šenk a Honza Renč. Bylo nás šest, přesný počet na hru, ale zatím nedorazil brankář Honza Beránek. Právě se vrátil po pár dnech z Pekingu, kde si dal kachnu nejisté kvality, a nyní mu nebylo dvakrát nejlíp. Nevěšeli jsme hlavy, půjčili si rukavice a začali zaučovat nového brankáře, Štěpána. Střelba na bránu některým z nás dělala menší problémy a Michal P. v návalu adrenalinu několikrát zvolal: „Střídáš!“ – načež svou vlastní kvalitu potvrdil dalekonosnou střelou vedle.

Nohy se zahřály, vyslechli jsme poslední rady od kapitána Šenka a zápas mohl začít. Nastoupili jsme proti FK Litoměřice. Nechyběla nám bojovnost, ale výsledek 0:3 hovořil celkem jasně. Brankáři jsme příliš nepomohli a dopředu to bylo také slabé. Premiéra nic moc, ale na to, že jsme spolu nikdy předtím nehráli, to nebylo špatné. O moc horší to být nemůže a tohle byli oproti nám přeci jen fotbalisti.

Svalil jsem se na lavičku a těžce dýchal a marně přemýšlel, proč na fotbalovém turnaji točí pivo a dávají klobásy, ale možná jsou někteří hráči odolnější než já. Pivo, párek a fotbal, to není nic pro mě, ale vonělo to opravdu nádherně… Zničehonic se za plotem objevila hlava našeho brankáře. Nejdřív jsme mu samozřejmě vynadali, proč nebyl na prvním zápase, ale nakonec jsme se slitovali a připustili ho do týmu.

Druhý zápas se blížil. Podle rozpisu jsme nastoupili proti Tjůbingerově stroji. Mimo toho, že jsme měli jasně lepší název týmu, byla hra celkem vyrovnaná. S brankářem v zádech jsme se cítili jistější.. Neustálé připomínání Honzy Beránka v bráně zabralo, obrana se zlepšila a útok začal hrozit. Má snaha zablokovat střelu se nepovedla, a tak jsme po tečované střele prohrávali. Tím spíš jsem dostal chuť útočit, abych svou chybu odčinil. V druhé půli jsem si narazil s Michalem Procházkou a on dal střelou po zemi náš první gól na turnaji. Remízové utkání však zhatil chvíli před koncem náš brankář svým výběhem do poloviny hřiště. Soupeř získal míč a nadvakrát míč umístil do brány. Hlavu jsme však nevěšeli, všichni jsme věřili, že příště vyhrajeme, prohra 1:2 byla opravdu smolná. Náš přemožitel nakonec v turnaji vybojoval třetí místo!

pohár rektora duben 2006
lazaři ze SLBěhem dlouhé hodinové pauzy se obloha začala kabonit, dokonce mi přišla smska, že v centru lije jako z konve. Obava z deště byla reálná, ale počasí naštěstí vydrželo, přeháňka trvala jen chvíli. I to bohužel stačilo, aby se mně a dalším, kteří nevlastnili kopačky, na hřišti ztížil život.
V třetím zápase jsme nastoupili jsme proti FC Caik, kteří zatím také nepředvedli žádné velké výkony a chtěli si na nás spravit chuť. Tomu jsme se rozhodně nehodlali podvolit a poté, co brankář neudržel dělovku Michala Procházky a já měl hlavu na správném místě, jsme poprvé v turnaji vedli. Soupeř se ale také snažil a vyrovnal tečovanou střelou – tentokrát byl smolařem Honza Renč. Po změně stran se mi podařilo vrátit nám po rohu vedení. Konec se pomalu blížil, soupeř nám nechtěl nechat výhru. Už jsem začal cítit napětí jako vždy, když se blíží konec a výsledek je nejistý. Uklidnil nás až Michal P., který pojistil naše vítězství po chybě brankáře gólem na 3:1.

Vítězné oslavy netrvaly dlouho, za chvíli jsme byli zase na hřišti. Tentokrát proti nám stál nejen soupeř na hřišti, ale i mimo něj. Skupina (dvou nebo tří) fanynek se nás snažila zneklidnit pokřikem „žurnalisti nemaj šanci, naši chlapci, to jsou kanci“. Pokřik byl brzy nato rozšířen „a mají velké Schwanzy“. Ani jednoho jsme se nelekli a úporně se snažili Kancům –oficiální název týmu zněl Los Magicos – vstřelit gól. I když šance byly, zejména některé dalekonosné střely Michala Šenka, do brány se bohužel míč nepodíval. Nicméně ani naše síť se nezavlnila, takže jsme se se soupeřem rozešli smírně 0:0 a těšili se na poslední utkání, které mělo definitivně rozhodnout o našem umístění.

Díky tomu, že nikdo nebyl jasný favorit, jsme v případě výhry vzhlíželi až na třetí místo. Po dlouhé pauze jsme nastoupili proti týmu Na Vrcholu. Dlouhá přestávka nám úplně nesedla, nohy ztuhly a těla prochladla, přeci jen už byl večer. Rychle jsme prohrávali, v poločase již tři nula. Do konce utkání jsme inkasovali ještě další dva góly. Naše hra se v posledním mači úplně rozpadla, nikdo neplnil své úkoly ani dopředu, ani dozadu. A protože jsem dal náš jediný čestný úspěch v tomto utkání a skromně jsem tak upravil stav na 1:5, jako nejlepší střelec týmu jsem vyhrál psaní tohoto článku. Tímto zápasem zhasly naše šance na slušné umístění, páté místo ve skupině však vzhledem k sestavě „nefotbalistů“ není ostudou.

Podívali jsme se naposled na pohár, který sice nebyl určen pro nás, což nám ale nebránilo odebrat se oslavit dnešní úspěch v hospodě. Myslím, že jsme jako žurnalisti překonali především sami sebe a ukázali, že dokážeme soupeře potrápit. A není všem dnům konec, kdo ví, jak dopadneme příště, organizátoři by už na podzim rádi uspořádali další turnaj.

Turnaj o pohár rektora – shrnutí

  • Utkalo se 24 týmů tvořených až 180 hráči – výběr z rozličných názvů: Emergency, Výčep Blanice, Playboyz, Klauni, Vychlazená Desítka, Metala 06
  • Do čtvrtfinále postoupili (dále se hrálo vyřazovacím způsobem): Los Galaktikos, FC VSE, Extranjeros, FC Yah Man, FITTOR, FC YAMMAN, FC Litoměřice a Tjůbingerův stroj
  • Pohár rektora vyhrál po penaltách FC Yah Man nad FC YAMMAN
  • Třetí místo si vybojoval Tjůbingerův stroj nad FITTORem
  • Nejlepším hráčem byl vyhlášen Mikaelo Faleo (FITTOR)
  • Cenu pro nejlepšího brankáře získal Štěpán Šiška (FC YAMMAN)

Organizátoři byli s průběhem utkání spokojeni, překvapila je vysoká účast i kvalita hráčů. Příští turnaj by se měl konat na jiném hřišti – levnějším, kvalitnějším, bez nepříjemného správce. Tentokrát byla hlavním kritériem blízkost školy.

Mohlo by vás zajímat: