Na oběd vylezou kravaťáci z kanceláří a válejí se v parku

9. 2. 2009 | | Rozhovory

Ondřej je čerstvým bakalářem na Fakultě informatiky a statistiky, oboru Informatika a zařadil se mezi studenty, kteří se nebojí mezinárodní konkurence a své první pracovní zkušenosti nabírají v zahraničí. Zájem studentů o toto téma potvrzuje také živá diskuse na serveru vseborec.cz na téma „práce v zahraničí“.

Ondřej je čerstvým bakalářem na Fakultě informatiky a statistiky, oboru Informatika a zařadil se mezi studenty, kteří se nebojí mezinárodní konkurence a své první pracovní zkušenosti nabírají v zahraničí. Zájem studentů o toto téma potvrzuje také živá diskuse na serveru vseborec.cz na téma „práce v zahraničí“.

Ondřeji, vím o tobě, že jsi při studiu pracoval na částečný úvazek. Jak jsi dokázal skloubit práci a studium?
Téměř po celou dobu studia jsem pracoval jako projektový analytik v bance, obvykle dvacet až třicet pět hodin týdně. Když to zpětně hodnotím, největší problémy mi při kombinaci práce a studia nedělalo ani tak studium samotné, ale všechny byrokratické překážky, které jsem musel ve škole překousnout. Naštěstí nebyl problém si sestavit rozvrh tak, aby vyhovoval mně i zaměstnavateli. Problém nastal tehdy, když jsem musel jet do školy pro podpis do indexu, vyzvednout nebo odevzdat nějaký formulář nebo když jsem potřeboval potvrzení od studijní referentky. Největším oříškem bylo uvolnit se z práce kvůli konzultačním hodinám, kdy návštěva byť jen dvou vyučujících zpravidla zabrala celý den. Když cesta mezi prací a školou trvá hodinu, jsou podobné návštěvy dost problematické.

Jaký máš vůbec názor na práci při studiu? Někteří tvrdí, že škola, při které dokáže student také pracovat, musí být nutně nekvalitní a málo náročná. Máš představu, jak to chodí třeba v Austrálii?
Já si myslím, že kvalitní škola se pozná především podle toho, že o její absolventy, případně i studenty je na pracovním trhu zájem. Čtvrtá fakulta je na tom z tohoto pohledu velice dobře. Její zaměření je sice od ostatních fakult trochu odlišné, ale věřím, že i ostatní fakulty jsou na tom podobně. Dále bych hodnotil kvalitu školy mimo jiné podle toho, jak škola podporuje praxi studentů v oboru. V tomto ohledu je na tom bohužel VŠE a pravděpodobně i ostatní školy nesmírně mizerně. Ale minimálně v businessu je nějaká ta praxe/práce při studiu vždycky výhodou. Samozřejmě jsou další obory, u kterých to platit nebude. Co se týká Austrálie, je pro studenty nejběžnějším přivýdělkem jejich vlastní firma, což si třeba lze u nás jen těžko představit.

Co bylo pro tebe hlavním impulsem pro to, aby ses po dokončení bakaláře sbalil a vyjel hledat štěstí u protinožců?
U mě to nebyla primárně ani tak touha po zahraniční praxi nebo vzdělání a ani to nebylo kvůli penězům nebo jazyku. Především jsem chtěl pryč z republiky a zkusit život někde jinde. Nejsem příliš nadšený z politického vývoje v Česku ani v EU, nestojí mi za to se podobnými věcmi rozčilovat, ale bohužel mě přímo ovlivňují. Proto jsem chtěl jinam, získat nadhled, zjistit, jak to chodí a vypadá jinde, a žít v budoucnu tak, že kdykoliv budu mít pocit, že všechno stojí za houby, můžu koupit letenku, nasednout do letadla a mít nekonečně možností, jak s životem naložit… Není to příliš patetické, že ne?

Z jakého důvodu padla volba konkrétně na Austrálii, potažmo Sydney?
Austrálie mě původně vůbec nenapadla, počítal jsem s něčím dostupnějším, ale nakonec byla příležitost se dostat sem a bylo rozhodnuto. Sydney je nádherné město, mluví se tu anglicky, je tu nádherná příroda, super počasí, Australané jsou přátelští k cizincům. Je to mladá země, takže když tady narazím na někoho v mém věku, je velmi pravděpodobné, že se nenarodil v Austrálii, a pokud náhodou ano, minimálně rodiče jsou imigranti. V Austrálii je jedno, jestli se živíte surfováním, nebo jestli šéfujete bance, jestli jste z Anglie, Indie nebo třeba z Mexika. To se mi tady líbí. Třešničkou na dortu je potom úroveň blahobytu, ekonomická svoboda, možnost založit firmu za dva dny a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Jaká je ekonomická úroveň například v porovnání s Českem? Jak si dokáže v Austrálii vyžít „průměrný člověk z průměrného platu“?
Myslím si, že životní náklady jsou s Prahou skoro srovnatelné. Nájmy jsou tu dražší, ale je to spíše tím, že je tu vyšší standard a byt 3+1 v paneláku pro pět lidí prostě nenajdete. Drahé jsou služby, hodně drahá je hromadná doprava, ale jinak je skoro všechno levnější – benzín, auta, elektronika, sportovní náčiní. Nevyplatí se tady vařit, za tři obědy ve food courtu zaplatíte stejně jako za plato vajec. K té ekonomické svobodě, jsou tu překvapivě vysoké daně, skoro třicet procent, ale jediným výdajem zaměstnavatele na zaměstnance je devět procent tzv. superannuation. No, a co si z průměrné výplaty může člověk dovolit? Asi jako kdyby u nás byla průměrná výplata 75 tisíc měsíčně.

Vypadá to, že ses v Sydney už docela zabydlel. Co se ti konkrétně na Austrálii líbí? Zkus nalákat ostatní studenty na něco jiného než blahobyt a ekonomickou svobodu.
Líbí se mi, že můžu jet o víkendu do pouště, do hor, na pláž nebo třeba do deštného pralesa. Líbí se mi, že lidé nejsou ve stresu, nikdo si na nic nehraje. Sydney je nádherné město. Sydney a Praha jsou snad nejodlišnější města na světě, je to jako srovnávat román od Kafky a Olympijské hry, ale mám rád obě. Sydney je jedna velká placka a když se to zkombinuje s víceméně pořád dobrým počasím, tak jsou k vidění neuvěřitelné scenérie. Líbí se mi, že o pauze na oběd vylezou kravaťáci z kanceláří a válejí se v parku na trávě na sluníčku. V Austrálii je možné jet na nákup v županu a sněhulích a nikomu na tom nebude připadat nic zvláštního.

Vraťme se zpět k tvé práci. Bylo pro tebe obtížné najít si v Sydney odpovídající zaměstnání? Jak dlouhou dobu jsi hledáním strávil?
Práci jsem hledal docela dlouho, protože jsem nevěděl, jak na to. Odpovídal jsem na nabídky, kterých jsem našel denně kolem třiceti (všechno práce v oboru odpovídající mým zkušenostem), ale bezvýsledně. Tady totiž platí, že pokud chcete dobrou práci, musíte se nechat najít. Více než osmdesát procent pracovních míst se obsadí, aniž by byla inzerována, takže jediná cesta je zaregistrovat se na různých job serverech a čekat, až vás někdo najde. Jakmile jsem se zaregistroval, do týdne se mi ozvali z recruitment agency a další týden jsem nastoupil na místo projektového analytika. Celkově trvalo hledání asi dva měsíce.

A kde vidíš svou budoucnost? Nechystáš se taky rozjet vlastní společnost?
Já jsem se k IT dostal vlastně tak nějak omylem a postupným využíváním různých příležitostí mám k tomu blíž a blíž, ale svou budoucnost v IT nevidím. Rád bych nějakou kreativní práci s dlouhodobým horizontem, třeba mít na starosti nějaký komunikační kanál v nějaké společnosti. Do té doby bych ale rád pokračoval v práci na různých projektech, je to koncentrovaná zkušenost a vidím za sebou výsledky. To je to, co bude dalšího potenciální zaměstnavatele zajímat. Jinak ale zatím poslední plán je koupit v Čechách vinici.

Takže z ajťáka vinařem. Plánuješ tedy návrat do Česka?
Plánuju vrátit se, to vím bezpečně. Po třech letech mám šanci získat permanentní vízum, které bych chtěl, ale zatím si nedokážu představit, že bych tu strávil celý život. Pořád mě láká studium v Irsku nebo v Anglii, ale když se mi podaří najít vhodnou školu tady, tak jedině dobře. U nás trvá navazující magisterské studium dva roky, kdežto tady vám stačí k získání titulu Master jen jeden rok. Takže bych se rád vrátil do ČR už jako Master.

Mohlo by vás zajímat: