Na zkouškách orchestru se nasmějeme, dirigent pořád vtipkuje

4. 11. 2013 | Zuzana Sluková |

Jan Knettig hraje už druhý rok na housle v orchestru Vysoké školy
ekonomické. Kromě toho má vlastní kapelu a pracuje jako programátor. Řekl
nám, co orchestr chystá na Ples VŠE, a jaké to je hrát před spolužáky
v Lucerně.

Co vlastně v orchestru znamená hrát první housle?

V orchestru jsou různé nástrojové sekce. Protože houslí bývá obvykle
v orchestru hodně, tak se rozdělují na více hlasů. To znamená, že
různé skupiny houslí hrají různou melodii. Tyto melodie ale spolu
samozřejmě souzní. Jsou skladby, které jsou pro první housle těžší, ale
u některých v tom zase není rozdíl. Dokonce druhé housle mohou mít
i těžší part v tom směru, že hrát druhý part k prvnímu může být
krkolomné.

Kolik vás v orchestru VŠE je?

Upřímně, přesné číslo neznám, ale odhaduji, že to bude kolem
šedesáti, sedmdesáti lidí.

Daří se vám scházet se pravidelně?

Scházíme se každou středu někdy asi od konce září. Končíme až
koncem června, kdy máme ještě nějaký koncert. Kromě pravidelných
zkoušek, které trvají asi dvě hodiny, míváme ještě víkendová
soustředění, když se blíží nějaký významný koncert, jako třeba teď
nadcházející Ples VŠE. Právě tento víkend jsme měli soustředění a
čeká nás další soustředění za dva nebo tři týdny.

Takže už víte, co budete na plese hrát?

Víme. Hrajeme třeba Brahmse, pak taky od Fibicha Jarní romanci, Rossiniho,
hrajeme toho spoustu.

Na plese jsi hrál i loni. Jaký je to pocit hrát před
spolužáky?

Tenkrát těch známých ještě nebylo tolik, byl to prvák. Ale
každopádně je to krásný pocit, protože člověk hraje v Lucerně. To je
pro každého muzikanta určitý symbol koncertní síně spjaté se spoustou
slavných českých i zahraničních umělců. Pro mě to byla čest,
tam hrát.

Kde pro tebe bylo hraní nejpříjemnější?

Úplně nejpříjemnější pro mě bylo hrát v Brně v Besedním domě,
což je krásná koncertní síň. Tam mě dvakrát doprovázel i symfonický
orchestr podobný právě tomu pražskému z VŠE, ve kterém hraji.

Zahráli jsme si i s rektorem

Kde kromě plesu ještě s orchestrem vystupujete?

Před Vánoci hráváme v Betlémské kapli a v kostele svatého
Salvátora. Pak jsme také hráli na charitativní akci, která byla na konci
minulého školního roku v Berouně. A taky v Karolinu. Orchestr velmi
intenzivně spolupracuje s orchestrem Karlovy univerzity, protože oba mají
stejného dirigenta, Haiga Utidijana, takže zkoušíme spolu a hrajeme všechno
spolu. Tím pádem je orchestr větší, než kdyby byl jen z řad VŠE.

Jste se svým dirigentem spokojení?

Ano, je to výborný dirigent. Studoval na různých vysokých školách po
Británii dirigování a skladbu. A tady v Praze působí už patnáct let. Od
roku 2001 diriguje orchestr VŠE, který tenkrát vznikl. On je také ten, kdo
rozhoduje o programu. Ale nevím, jestli má úplně volnou ruku.
V souvislosti s Plesem VŠE si pamatuji, že loni pan rektor vyjádřil
přání zahrát určitou skladbu. Takže jsme ji nacvičili. Na Dni VŠE jsme
zase hráli s panem rektorem melodii z muzikálu Cats Memory. Pan rektor hrál
na klavír a my jsme ho doprovázeli, to bylo moc pěkné.

Pracuji jako programátor

Kromě orchestru hraješ ve vlastní rockové kapele
Other Way.

Naše kapela vznikla před rokem, máme pět hráčů a poměrně široké
nástrojové obsazení. Dvě kytary, baskytaru, elektronické housle, klávesy a
bicí. Jeden kytarista hraje i na klávesy, takže to vždycky přehazuje.
Naše hudba má určitý symfonický charakter. Prolínají se tam různé
žánry, protože každý máme sklon k něčemu jinému. Náš basák je
hodně na Red Hoty a nějaké funky věci a tak. Bubeník je zase hodně do
metalu. Já mám rád klasičtější rock, hard rock, ale taky třeba pop.
Takže se to tak nějak smíchá všechno dohromady a vzniká z toho podle mě
dost zajímavá hudba.

Máš vedle hraní v kapele a v orchestru vůbec čas
na školu?

Škola je celkem v pohodě, tu zvládám dobře. A teď k tomu ještě
i pracuju, dělám programátora.

Chtěl by ses v budoucnu živit programováním nebo
hudbou?

Já bych velmi rád podnikal v IT, ale pokud náhodou bychom s kapelou
prorazili, tak bych se tomu asi nebránil. Dokážu si taky představit, že
bych i po škole chodil do tohoto orchestru, protože tam je skvělá
atmosféra. Hrál jsem třeba v orchestru v Americe, ale tam to byla velká
disciplína, bylo to jako práce v profesionálním orchestru. Člověk nesměl
ceknout ani slovo. Tady hrajem taky krásné a složité skladby, ale přitom
atmosféra na zkouškách je uvolněná, dirigent háže různé vtípky. Je
skvělej v tom, že je Brit a má vtipný český přízvuk. Říká věci
česky, které by Češi nikdy neřekli. Takže se na zkouškách vždycky
hrozně nasmějem. Ale koncerty vždycky dopadnou dobře, protože jsou tam
výborní hráči, takže se to nakonec vždycky docvičí. Proto si myslím,
že hrát v orchestru je výborná zábava.

Foto: Jan Černý

ČTĚTE TAKÉ: