Někdy je lepší nebýt středem zájmu

18. listopadu 2009 – Petr Čermák
Studium v zahraničí - Reportáže - Listopad 2009

Zatímco Paříž i Londýn už jsou dávno města, která mají v Evropě zvuk, o Berlínu mají kroniky první záznam v roce 1273. Existovaly zde vesničky Kölln a Berlín. Ty se spojily ve čtrnáctém století, aby se společně bránily před nájezdníky z východu.

Osud, i když spíš dobré umístnění měl za následek, že z malé vesnice se stává sídlo Fridricha Hohenzollernského, kurfiřta, který měl jeden ze sedmi hlasů, které volily císaře Svaté Říše římské. Berlín se začal rozvíjet a tímto osudným okamžikem se město dostalo do běhu dějin.

Z malých vesniček se stalo město, které je domovem pro 3,3 milionu obyvatel. Nicméně po třicetileté válce a moru, který zde propukl, mělo město zhruba sedm tisíc obyvatel. O 150 let později se díky silné imigraci ze zemí, kde byli stíhani protestanti katolickou církví, počet obyvatel rozrostl na 150 tisíc. Za dalších dvě stě let již v Berlíně žije přes tři miliony obyvatel.

Historie Berlína se rychle pohybovala vpřed, nejen co se týče počtu obyvatel. Z malé vesnice, která ležela kdesi v divočině, se stalo město silného státu (od začátku devatenáctého století Pruského království, od roku 1871 Německa), s kterým jsou dějiny dvacátého století neodmyslitelně spojené. Berlín i dnes jasně ukazuje, jaké že divné to minulé století vlastně bylo.

Na východě Berlína je rozlehlý les Grunewald, v kterém se nechází snad nejvyšší výškový bod tohoto města. Výšlap na něj je poměrně příkrý a pod nohoma má člověk poměrně hodně metrů krychlových materiálu. Přesnější je spíš suti, která musela být někam odvezena z rozbombardovaného Berlína po druhé světové válce. Velká část trosek pochází z Postupimského náměstí a jeho blízkosti, kde ještě stále není po spojení obou Berlínů vše zastavěné. Například se zde staví muzeum na místě bývalého vězení Gestapa, které má zastřešit výstavu nejen o této Státní tajné policii – Topografie teroru. Ta přebývá zatím venku, což ji v podzimních (nedávno spíše zimních) dnech na kráse moc nepřidává, jelikož člověka mrazí pro jistotu hned dvakrát.

Dál na jihovýchod v tichosti spočívá nedávno zavřené letiště Tempelhof. Klid je akorát přerušovaný kluby, který v noci ožívají. Kde dnes ničí ušní bubínky dunivé basy, ohlušovaly Berlíňany bezmála rok v letech 1948 a 1949 motory letadel, která zásobovala Rusy zablokovaný Západní Berlín. Dnes má snad z této plochy být veliký park.

A když obrátíme pozornost ještě na chvíli do samého srdce Berlína, objevíme zde na Muzejním ostrově další nezastavěnou plochu. Zde dříve stával palác královské rodiny, který byl po druhé světové válce stržen, jelikož podle vládnoucí ideologie představoval symbol německého imperialismu. Místo něho v sedmdesátých letech vyrostla budova z oceli, betonu a skla – sídlo parlementu Německé demokratické republiky. Ta pro změnu nepřežila po pádu sovětského bloku. Mnozí Berlíňané prý doufají, že, stejně jako neuvěřitelné množsví dalších staveb, bude královský palác znovu postaven.

Takové dvacáté století ukazuje Berlín, který měl tu smůlu, že se necházel v centru dění. Možná by město uvítalo, kdyby bylo malé a nevýznamné, jako bylo v počátcích. Dnes je to historicky i turisticky velmi zajímavé město. Podobných zajímavých pomníků je v Berlínu bezpočet. Ale za jakou cenu.