Nový Zéland – celý svět na dvou „malých“ ostrovech

7. 9. 2009 | | Cestování

Čtyřicet milionů ovcí na čtyři miliony obyvatel, nedotčená země
Pána Prstenů, ptáka Kiwi a hlavně neuvěřitelných přírodních krás. To
je Aotearoa, Nový Zéland.

Když jsme vítězoslavně oznamovali rodině a kamarádům, že jsme se po
tvrdém výběrovém řízení dostali na výměnný semestrální pobyt na
druhý konec světa, obdivem jim zasvítily oči a vyhrkli: „Super, přivezte
nám klokana!“ Kdyby to slyšel nějaký Novozélanďan, asi by se
opupínkoval. Austrálie je totiž novozélandský nepřítel
číslo jedna.

Takže, abyste se případně nedopustili nějakého faux pas, zde je
několik častých omylů na úvod. Na Novém Zélandu nenajdete klokany, koaly,
vombaty, ani žádné jiné typicky australské endemity. Zato tam žije
unikátní nelétavý pták kiwi a Novozélanďané jsou na něj patřičné
hrdí, proto si také říkají Kiwíci. (Nezaměňujte s ovocem, to označují
kiwi-fruit.)

Ač tyto země leží prakticky vedle sebe, novozélandské klima není
stejné jako australské. Především tam hodně prší. Většina území
spadá do oceánského mírného klimatického pásu a počasí se příliš
neliší od Skotska. Jen nejsevernější část zasahuje do subtropů a je tam
hodně teplo, ale ne vyprahlo jako v Aussie (Austrálie, pozn. red.).

V čem jsou si naopak země podobné je mýtus hlavního města. Tím
novozélandským není nejznámější, největší a nejlidnatější Auckland,
ale o mnoho půvabnější větrný Wellington. V čele obou zemí stojí
britská královna, což se ani jedné z nich nelíbí a chtějí vyhlásit
republiku. Vlajky mají v podstatě k nerozeznání a přívětiví a
přátelští obyvatelé vesele emigrují z jedné země do druhé.

Náš výměnný pobyt

Nový Zéland se skládá ze dvou hlavních ostrovů, které tvoří druhou
botu do páru k Itálii, najdete ho přesně na opačné straně zeměkoule.
Časový posun je plus dvanáct hodin a dál už jet prostě nemůžete.
Rozlohou nás předčí hned tři a půl krát, ale obyvatel má sotva polovinu.
Většina z nich žije ve velkých městech teplejšího a průmyslovějšího
Severního ostrova. Na Jižní ostrov pak zbývá pouhý milion lidí.

A právě na jihu liduprázdnějšího ostrova se nachází partnerská
University of Otago. Naším novým domovem se stalo univerzitní městečko
Dunedin, což je keltský výraz pro Edinburgh, a skotský vliv se tu opravdu
nezapře. Se sto tisíci usedlíky, z čehož hned pětinu tvoří studenti, se
jedná o čtvrté největší město Zélandu. Z Prahy sem doletíte za
třicet hodin.

Náš studijně-dobrodružný pobyt započal v červenci uprostřed
deštivé zimy. Jednoho krásného dne prostě začalo pršet a tři týdny
nepřestalo. Deštivé počasí nás alespoň donutilo věnovat se intenzivněji
studiu. V srpnu jsme dali zimě stylově sbohem helisnowboardingem (lanovku
nahrazuje helikoptéra, pozn. red.) v novozélandských alpách a pak už
každý víkend využívali jen k objevování nových míst. Po zkouškovém
nás pak ještě čekaly skoro dva měsíce cestování.

Milford Sound

Milford Sound

Jižní ostrov v zajetí nedotčené přírody

Jižní ostrov je převážně farmářský, což se projevuje nekonečnými
krásně zelenými kopci plnými oveček. Na jedné farmě jsme nocovali a
krmili roztomiloučká jehňátka. Všude klid, pohoda. Mobil nechte doma, tady
stejně nefunguje. Městečko Queenstown na břehu jezera uprostřed
zasněžených hor, které je kolébkou bungee jumpingu a rájem pro milovníky
adrenalinových sportů, nám naopak ukázalo rušnější život Kiwíků.

Na západním pobřeží ještě můžete navštívit dva ledovce a dokonce
se po nich projít. Pro milovníky pláží je ideální Národní park Abel
Tasman, kde najdete zlatý písek a čirou vodu. Pokud máte v oblibě víno,
v Marlborough na severu Jižního ostrova produkují nejlepší Savignon Blanc.
V oblasti hustě koncentrovaná vinařství navíc nabízejí degustace, a to,
pozor, zdarma. Jen musíte hlídat, abyste to nepřehnali a nezalomili někde
uprostřed vinic.

Nový Zéland je hlavně zemí trampingu neboli treků, jak říkají
Kiwíci. Treky mají perfektně upravované a devět nejlepších Great Walks
musí pokořit každý správný Novozélanďan. My se samozřejmě museli vydat
k nejvyššímu vrcholku Mt. Cook (3800 metrů), kde sir Edmund Hillary
trénoval svůj výstup na Mt. Everest. Očarovala nás zde nekonečná modř
horských jezer. Na Zélandu jsme viděli nejzelenější zelenou a
nejmodřejší modrou.

Asi k největším zážitkům patří návštěva Národního Parku
Fiordland, kterým prochází údajně nejkrásnější túra na světě Milford
Track (54 kilometrů). Čtyři dny s batůžky na zádech uprostřed
nedotčené přírody, údolí dvou řek lemované starodávným lesem, horské
sedlo nad úrovní vegetace obklopené majestátními horami, Sutherland Falls
padající z 580 metrů, sluníčko, déšť, mlha, zbytky tajícího sněhu a
závěrečná plavba loďkou z konce treku zpět do civilizace přímo Milford
Soundem (nejznámější fjord), to vše jsou nezapomenutelné scenérie
z našich cest. Nenechali jsme si ujít ani údajně nejkrásnější
jednodenní trek Avalanche Peak, což je sedmihodinový výstup, který vás
odmění neskutečným rozhledem po zasněžených vrcholcích kolem vás.

Severní ostrov láká nejen filmaře

Po více než pěti měsících jsme se museli s Jižním ostrovem
rozloučit a trajektem jsme se přeplavili na ostrov Severní. V hlavním
městě Wellingtonu jsme bydleli u kamarádky ze školy, která nám byla
skvělou průvodkyní a jejíž rodina se o nás královsky starala. Nechybělo
ani typické grilování jehněčího. Pohostinnost a vstřícnost Kiwíků
prostě nezná mezí.

Z Welli (všechno zkracují) jsme pokračovali na sever přes další
vinařskou oblast Hawke’s Bay, do patrně turisticky nejvyhledávanějšího
národního parku Tongariro. Park se rozprostírá kolem největšího jezera
Zélandu Taupo, které není nic jiného, než zaplavený kráter vulkánu, a
vévodí mu tři mohutné aktivní sopky – Ruapehu, Tongariro a Ngauruhoe
(neboli Hora Osudu z Pána Prstenů). Náš sen vyšplhat se po vzoru Froda na
tuto sopku se však vinou počasí nevyplnil. Museli jsme se spokojit pouze
s měsíční sopečnou krajinou mezi zmíněnými sopkami, zápachem síry,
čoudícími děrami a tyrkysovými jezírky.

Další zastávkou byla několik set kilometrů vzdálená nejvyšší sopka
Mt. Taranaki (neboli japonská Fudži z filmu Poslední samuraj). Dle legendy
byly původně všechny sopky pohromadě, ale Taranaki prohrál souboj
o sličnou sopku s Ruapehu a zdrceně se odebral do ústraní. Proto teď
představuje osamocený dvouapůltisícový vrchol uprostřed nížin na
západním pobřeží.

K nejturističtějším oblastem patří lázeňské město Rotorua
rozprostírající se uprostřed aktivní geotermální oblasti. Nový Zéland
leží na rozhraní dvou litosférických desek a tak o bublající bahenní
louže, vysoko stříkající horké gejzíry, zápach síry, výpary a
geotermální útvary všemožných barev není nouze.

Zároveň je Rotorua centrem maorské kultury. Maoři, původem z Pacifiku,
přišli do Aotearoy jako první obyvatelé a jejich vliv je patrný hlavně
v kulturní sféře. Maorština je úředním jazykem a vše má vedle
anglického také maorský název. Ve světě nejznámějším kulturním prvkem
je bojový tanec Haka, který před každým zápasem předvádějí hráči
novozélandského ragbyového týmu zvaní All Blacks.

Geotermální aktivita je význačná i v severnější části ostrova.
Kupříkladu věhlasná Hot Water Beach, kde si za odlivu můžete na pláži
vykopat díru, do které prosakuje horká podzemní voda, stojí za
vyzkoušení. Ale to už jsme v subtropech a tepla je i bez toho dost.
Poslední destinací našeho velkého putování byl nejsevernější výběžek
Cape Reinga, k němuž se za odlivu můžete dostat po Ninety Mile Beach.
Řízení osobáku po pláži stejně jako sandboarding na osmdesátimetrových
dunách patří ke skvělým zážitkům.

Nejsevernější výběžek ostrova je tak úzký, že z jednoho místa
můžete pozorovat jak východ, tak západ slunce. V této oblasti se také
nachází starověký les stromů Kauri, což jsou obří stromy s průměrem
až pět metrů se stářím přes 800 let. Naše poslední dny u protinožců
jsme strávili v Aucklandu, který nás příliš nenadchl. Vlastně nás
spíše zklamal svým klasickým velkoměstským stereotypem. Za zmínku stojí
pouze 310 metrů vysoká dominanta města s prosklenou podlahou – Sky
Tower. K silným stránkám Nového Zélandu nepatří města, ale příroda.
Loučení s touto krajinou bylo těžké.

Avalanche Peak

Avalanche Peak

Celý svět v jedné zemi

Nový Zéland nabízí vše, na co si jen vzpomenete. To nejlepší
z celého světa na 270 tisících metrech čtverečních. Norské fjordy,
americký Yellowstone, tichomořské deštné lesy, kanadská jezera,
australské pláže, africké písečné duny, alpské pláně, grónské
ledovce, islandské gejzíry a sopky nebo francouzské vinice. Neexistuje kousek
země, na který byste nekoukali s otevřenou pusou. Kde jinde na světě byste
mohli v jeden den lyžovat na sopce, jít surfovat a nakonec se projít
deštným pralesem?

Rady a tipy

Chystáte-li se poznávat Nový Zéland, začněte určitě na Severním
ostrově. Ohromí vás, a Jižní ostrov vás pak úplně rozsekne. My jsme
začali Jižním a Severní jsme plně docenili až zpětně. K cestování je
nejlepší vlastní auto. Koupíte ho levně a pak ho třeba prodáte i za
víc, jako my. Po úzkých a křivolakých silnicích (často i štěrkových)
jsme najezdili přes třináct tisíc kilometrů a nelitujeme ani jednoho
uraženého metru.

Redakce se omlouvá autorům za chybu, která se vyskytla v otištěné
verzi tohoto článku v dubnovém vydání Studentského listu. Vlivem
redakčních úprav došlo k záměně vět v popisu Milford Treku, které
mohly být interpretovány jako mylné informace.

Mohlo by vás zajímat: