Odejděte ven, vraťte se a budujte Silicon Valley v Čechách

29. 11. 2006 | | Kariéra, Rozhovory

Rozhovor s Janou Bobošíkovou Dostat se z pozice absolventa VŠE až do poslaneckého křesla Evropského parlamentu je pro většinu studentů určitě lákavá představa. Ale jak na to? Zkuste se třeba nejdřív živit úklidem, potom psát ekonomické články, dělat moderátorku politické talkshow a pak prostě kandidovat.

Dostat se z pozice absolventa VŠE až do poslaneckého křesla Evropského parlamentu je pro většinu studentů určitě lákavá představa. Ale jak na to? Zkuste se třeba nejdřív živit úklidem, potom psát ekonomické články, dělat moderátorku politické talkshow a pak prostě kandidovat. Zní to jednoduše? Tak si ještě obstarejte hodně energie, ráznost, přímost, výborné rétorické schopnosti a v průběhu toho všeho si založte rodinu. A pak z vás možná bude europoslanec, jako je Jana Bobošíková.

Být pouze manželkou by mi nestačilo

Vystudovala jste na VŠE zahraniční obchod a poté postgraduální studium výuky ekonomických předmětů. Nechtěla byste na naší škole učit? Nebyla byste první politik.

Na VŠE jsem nikdy učit nechtěla. Výuku ekonomických předmětů jsem vlastně vystudovala kvůli manželovi. Po škole to vypadalo, že by manžel mohl získat práci v zahraničí, a já jsem se nechtěla spokojit jen s tím, že bych měla zůstat v domácnosti. Chtěla jsem v takovém případě učit na nějaké československé škole v zahraničí a nemít jenom funkci manželky.

Co si myslíte, že by se měl student na vysoké škole určitě naučit?

Určitě by se měl naučit myslet, analyzovat a syntetizovat informace. A rozhodně by měl zvládnout získávat informace především z původních zdrojů. To znamená, že když čte Keynese, tak nepřežvýkaného, ale původního.

Pokud se podíváte konkrétně na VŠE, jaké jsou podle vás nejdůležitější znalosti, co by si měl člověk odnést do profesního života?

Naprosto klíčové je podle mě poznání finančních toků. To je oblast, kterou by měl každý absolvent ekonomické školy zvládnout, pominu-li znalost ekonomických teorií, to považuji za samozřejmost. Finanční řízení zasahuje do všech oblastí podnikání, ať už máte na starosti marketing, personální řízení nebo cokoliv jiného. Vaše firma může mít sebelepší vize, ale pokud nemá v pořádku finanční toky, tak jsou jí úplně k ničemu.

Počet studentů VŠE se od doby vašeho studia výrazně zvýšil. I z toho důvodu vzrostla na škole určitá anonymita, studenti si nyní prodávají zápisky, vypočítané příklady, cvičení… Existovalo tohle i za vás?

Tak toto opravdu neexistovalo. Za doby mého studia si nikdo svůj vlastní business s poznámkami a zápisky nedělal. Samozřejmě že i v mé době byly konkurenční vztahy, existovala jistá rivalita, ale na druhou stranu bylo napovídání při testech, opisování u zkoušek a půjčování zápisků naprosto samozřejmé.

Durčáková mi dala zabrat

Vídáte se vy osobně s některými ze svých spolužáků i jinak než profesně?

S manželem, pochopitelně. Ale jinak rozhodně nepořádáme nějaké pravidelné třídní srazy. Občas se stane, že se s někým potkám a vzpomeneme si, že jsme spolu chodili do kruhu nebo do ročníku. Je pravda, že VŠE pořádá srazy absolventů, takže tam bych se jistě s někým mohla potkat. Také existuje klub Ekonom, kde jsem se také několikrát s někým viděla. Ale na druhou stranu lidé, kteří vyšli z Vysoké školy ekonomické se potkávají v profesním životě často. Vídají se v manažerské asociaci, Svazu průmyslu a obchodu, prostě pokud absolvent zůstane v ekonomické sféře, tak se s ostatními střetává na spoustě akcí.

Vzpomenete si na nějaké profesory, u kterých jste studovala a kteří ještě nyní učí na VŠE?

Vzpomínám si na paní Durčákovou, u které jsem dělala finance. Pamatuji se, že to tenkrát bylo opravdu hodně složité. Také si vzpomínám na paní Velíškovou a pana Vlasáka z katedry francouzštiny, kteří nás tenkrát hrozně pérovali a dělali dobře. A ještě si vzpomínám na pány Ševčíka a Schwarze, které jsem měla na výuku ekonomických teorií, což byl opravdu zajímavý předmět. Byla to vlastně jediná možnost, jak se dozvědět, že existuje například někdo jako Samuelson a další.

V Evropském parlamentu je zhruba třetina žen. Jaký byl tehdy poměr mužů a žen na VŠE?

Pochopitelně tam byly obory plné dívek a pak zase jiné, čistě maskulinní obory, například zahraniční obchod, na kterém jsem byla i já. A také samozřejmě obory na katedře statistiky, ty rozhodně neměly mnoho kmenových studentek.

Na ekonomiku nemají vliv stranické programy, ale činy

Do letošních senátních voleb kandidoval na Praze 4 i rektor VŠE. Znáte se s ním osobně?

Setkala jsem se s ním při vyhlašování Czech Top 100, kdy tam byl v expertní skupině a já jsem tento program moderovala. Jinak se ale neznáme.

Hodně lidí překvapilo, že právě rektor VŠE kandidoval za levicovou stranu.

Ono je toto dělení na pravici a levici velmi ošidné. Mě osobně nepřekvapilo, že kandidoval za ČSSD a myslím si, že je škoda, že neuspěl, protože ekonomové jeho typu mají co nabídnout. Jinak dělení na pravici a levici je u nás dost zvláštní. Podívejte se na minulé vlády. Klausova pravicová vláda u nás zavedla progresivní daň a Špidlova vláda na přelomu tisíciletí daně snižovala. Já se tedy ptám, která z těchto vlád je podle ekonomických teorií ta pravicová? Zemanova vláda zase privatizovala banky a klíčové sektory. Je toto levicová politika? Není. Nepodléhejme mediální vizi rozdělení pravice a levice. Ono je to snadné a svádí to, ale je třeba i myslet. Musíme oddělit, jak se která vláda prezentuje a její praktické ekonomické kroky. Toto by měl posluchač VŠE umět.

Ale pokud volič četl programy ODS a ČSSD před posledními volbami do poslanecké sněmovny, bylo mu docela jasné, která strana je pravicová a která je levicová.

To určitě, ale já jsem za ta léta v politice zjistila, že program je hezká věc, která se musí hlavně hodně zdůrazňovat v médiích. Ale na ekonomiku nemají vliv programy, ale činy.

Dodnes těžím ze své zkušenosti uklízečky

Když jste se v 80. letech hlásila na zahraniční obchod, jakou jste měla představu o své kariéře? Nebyla to tehdy například vidina možnosti vycestovat ze země?

Určitě, rozhodně. Já jsem se nejdřív na zahraniční obchod nedostala, ale vzali mě na vnitřní obchod. A po roce jsem požádala o přeřazení a udělala rozdílové zkoušky. Ta motivace byla jednoznačná: odjet do zahraničí.

Když jsem se dívala na váš životopis, tak mě zarazilo, že jste první rok po vystudování VŠE šla pracovat jako uklízečka. To mi nepřipadá jako typická kariéra absolventa ekonomické školy.

To byla zvláštní doba. Měli jsme tehdy s manželem krátce po svatbě, narodilo se nám dítě a úplně se nám s manželem převrátil život. Neměli jsme kde bydlet, já jsem ještě postgraduálně studovala a manžel bral třináct set čistého. Tak jsem se rozhodla, že půjdu uklízet. Koruna mi z hlavy nespadla a vydělala jsem si tam slušné peníze. Já jsem v té době brala mateřskou, prospěchové stipendium a ještě jsem měla navíc práci. Takže jsem si nakonec vydělal skoro to samé co manžel a byla jsem hvězda. A navíc jsem se tam naučila perfektně uklízet a mýt podlahu. Dodnes z těchto zkušeností těžím.

Každopádně jste se i poté odchýlila od vašeho oboru a šla jste dělat žurnalistiku. Proč jste nezůstala u svého oboru?

Já jsem se zase tak moc od svého oboru neodchýlila. Manžel mi jednou oznámil, že televize vypisuje konkurz na žurnalisty s ekonomickým vzděláním do hospodářského zápisníku, což byl tehdy jediný ekonomický pořad. Tak jsem to zkusila a vzali mě. Byla to prostě příležitost, která šla kolem, tak jsem ji chytila.

Často se u nás mluví o nedostatku žen v politice. Existuje i ženská strana Rovnost šancí. Jak se vy tváříte na pozitivní diskriminaci?

Jsem jednoznačně proti. Každá žena se musí sama rozhodnout, co chce dělat a čemu hodlá věnovat čas. Musí se rozhodnout mezi kariérou, rodinou, dětmi a koníčky. A pokud se žena rozhodne někde angažovat, tak si musí být vědoma svých biologických potřeb. A pokud tedy jde do politiky, tak ať si pak nestěžuje. Taková žena si musí uvědomit, že uvidí své děti méně, že nebude mít čas na koníčky a že bude méně spát. Já jsem se tak rozhodla a podle mne má rodina funguje i tak dobře. Navíc si myslím, že taková zkušenost může ženu jenom posílit. Ale rozhodně jsem proti jakýmkoliv kvótám v tomto směru. A co se týká strany Rovnost šancí, tak je potřeba rozlišovat mezi solidaritou a feminismem. V případě pomoci ženám, které opustil manžel, neplatí jim výživné, ony se starají o dvě děti, to není feminismus, ani pozitivní diskriminace. To je prostě solidarita. A proti té já nic nemám.

Europoslanectví je tvrdý boj

Setkala jste se někdy v Evropském parlamentu s diskriminací nebo s určitým pocitem, že vy nejste tak důležitá, protože zastupujete malou zemi, která je jen krátce členem EU?

Evropský parlament rozhodně není místo, kde se všichni objímají. Každý si tam hájí své národní zájmy a to dost tvrdě. Jakou pozici si tam vybudujete, takovou ji pak máte. A podle toho se k vám chovají i ostatní. Musí ale vědět, co si k vám mohou a nemohou dovolit.

Oficiálně to tak pochopitelně není, ale nemají tedy velké státy, jako jsou Francie nebo Německo větší význam než ostatní?

To víte, že se o to snaží. Ale každý je tak silný, jak si to sám zařídí, jak se prosadí. Oni se pochopitelně snaží, ale my se také snažíme. A navíc máme každý právo veta. Takže základ je nesložit ruce v klín, ale bojovat a jít si za tím, co chcete. Je potřeba lobbovat, hádat se. A občas jsou tyto hádky opravdu tvrdé.

Vy jste před pár měsíci založila novou politickou stranu Politika 21. Koho má tato strana nejvíce zaujmout?

Náš cíl je zaujmout pravicové voliče a kousek liberálního levicového středu. A těmi levicovými liberály myslím lidi, kteří jsou proti zákazu potratů nebo pro registrované partnerství. Rozhodně to nemá oslovit ty, kteří chtějí znárodňovat nebo chtějí vládu jedné strany.

Ve vašem programu máte napsané, že chcete obnovení povinné maturity z matematiky. Proč? Pokud by se tak stalo, pak by spousta lidí na humanitních školách neměla nikdy šanci maturitu složit.

My chceme zavést maturitu z matematiky na nehumanitních a neuměleckých školách. Tím, že se u nás před časem zrušila maturita z matematiky, si naše země sama začala snižovat konkurenceschopnost. Naše ekonomika je postavena na strojírenství, ekonomice a zpracovatelském průmyslu. A když umožníme lidem studujícím tyto obory maturovat ze zeměpisu místo z matematiky, pak sami znevýhodňujeme budoucí schopné vzdělané profesionály. My potřebujeme, aby u soustruhu stál kvalifikovaný pracovník. Podle mě bylo zrušení maturity z matematiky jedním z nejhorších kroků. Samozřejmě to bylo krásné populistické gesto, ale upřímně, naše ekonomika stojí na kvalifikovaných technicích a ne na filozofech.

Jednou z vašich pravidelných aktivit je pořádání AME workshopů pro vzdělávání manažerů výzkumných projektů. O co se konkrétně jedná?

U nás naprosto chybí management vědy. Český vědec je nucený běhat a shánět peníze, obcházet a hledat finanční prostředky. Místo toho, aby si jich ostatní vážili za to, že jsou někde zavřeni a bádají, tak musí řešit administrativu. Ale s tímhle by přece neměli být obtěžováni vědci. Proto vychováváme manažery, kteří budou pro vědce tyto prostředky shánět. My jim ukazujeme, jakým způsobem se dostat k penězům na výzkumné projekty z Evropské unie. A zatím jsme už dostali do České republiky třicet pět milionů korun. Spolupracujeme například s Endokrinologickým ústavem, lékařskou fakultou nebo s nemocnicemi. Mně přijde strašné, že když český vědec něco vynalezne, tak první, kdo za ním přijde s finanční podporou, jsou Spojené státy. Proč to není Česká republika? Proč si nedržíme naše vědce a naše vynálezy?

Vadí vám, že spousta mladých kvalifikovaných lidí, například i absolventů VŠE, chce po škole odjet do zahraničí a zůstat tam?

Jeďte, všichni jeďte ven. Jeďte tam nasávat, poznávat, učit se. Ale já chci, aby Česká republika byla zemí, kam byste se měli důvod vracet. Odjeďte, ale vraťte se potom zpět a budujte Sillicon Valley v Čechách.

Mohlo by vás zajímat: