Odkazem choreografky ožilo divadlo v Dlouhé

3. 12. 2006 | | Nezařazené

Představte si tři roky příprav na určitém projektu. Kolik kreativních schůzek, kde se vymýšlí, debatuje, analyzuje, kolik času stráveného v knihách a knihovnách, kolik hodin u počítače nebo třeba v tělocvičně.. Řeč je nejen o večeru v Divadle v Dlouhé s názvem Odkazy, který na 7. října připravil k nedožitým 80. narozeninám choreografky Aleny Skálové Folklorní soubor Gaudeamus VŠE Praha.

Eva Živná
tanečnice Gaudeamu

Představte si tři roky příprav na určitém projektu. Kolik kreativních schůzek, kde se vymýšlí, debatuje, analyzuje, kolik času stráveného v knihách a knihovnách, kolik hodin u počítače nebo třeba v tělocvičně, nemluvě o tisíci zdánlivě drobných úkonech, které je třeba udělat při dokončování projektu. Přesně tak vypadala příprava na jedno jediné představení v divadle a zároveň vydání unikátní knihy.

Řeč je o večeru v Divadle v Dlouhé s názvem Odkazy, který na 7. října připravil k nedožitým 80. narozeninám choreografky Aleny Skálové Folklorní soubor Gaudeamus VŠE Praha, a o knize Alena Skálová – fenomén choreografie, jejímž autorem je bývalý tanečník Gaudeamu Viktor Bezdíček a výtvarnice Helena Pěkná.

V divadle vystoupily jak jednotlivci, tak soubory ze všech koutů Česka, jejichž umělecké osudy byly osobností Aleny Skálové ovlivněny. Na jevišti se během dvou hodin vystřídalo bezmála 140 účinkujících! Před zraky diváků se odvíjela pestrá mozaika choreografií i hudebních úprav – stejně pestrá jako bylo umění oslavenkyně. O přestávce a po představení se divák mohl seznámit s knihou Alena Skálová – fenomén choreografie, jedinečnou publikací představující celoživotní dílo choreografky, vydanou Nakladatelstvím H+H. Večer to byl krásný, spokojeni byli jak účinkující, tak diváci, alespoň pokud mohu soudit z úsměvů i slz v jejich tvářích.

Nejšťastnější v tu chvíli byla ale asi Věra Fenclová, vedoucí taneční složky souboru Gaudeamus, duchovní matka celého projektu. Přišla k nám o přestávce do šatny a jako malá holka šťastně oznamovala: „Je to nádhera, asi se to těm lidem líbí, Táňa Medvecká má prý obavy, aby to po nás – amatérech – nezkazila…,“ a rozesmála se na celé kolo. Osobně bych Věře Fenclové chtěla poděkovat nejen za to, že na začátku 90. let minulého století přivedla Alenu Skálovou k nám do souboru, ale i za to, že její odkaz stále tak neúnavně předává dál.

Není to totiž poprvé, kdy se soubor pod jejím vedením k osobnosti, která tolik ovlivnila jeho charakter, tímto způsobem vrací. Poprvé tak učinil, když Alena Skálová zemřela, v roce 2003, pořadem Stopy v nás a o rok později širším projektem Pocta Aleně Skálové, v jehož rámci proběhl nejen galavečer, ale byl i prezentován sestřih filmových, televizních a amatérských záznamů prací choreografky. A jak znám Věru, už má v hlavě nějaký další, stejně fantastický projekt!

Mohlo by vás zajímat: