Orientační závody byly letos v retro stylu

8. 12. 2010 | | Sport

Padesáté výročí Nočního orientačního běhu uctili účastníci
stylově. Závod absolvovali v tematických retro oděvech z šedesátých
let. Večerní tancovačku pak oživily budovatelské písně.

Tradiční školní orientační závody se letos konaly druhý listopadový
víkend v Řitce u Prahy. Pořadatelé vyhlásili u příležitosti
padesátého výročí nočního orientačního běhu (NOB) speciální retro
kategorii koedukovaných (smíšených) dvojic. Doporučeně povinná výbava ve
stylu šedesátých let měla zahrnovat následující: větrovku, golfky,
podkolenky, pohorky, batoh (chlebník) s občerstvením (chléb, čutora
s čajem a rumem), baterku plochou nebo buřtovku.

Na start NOB se postavilo celkem 128 dvojic. Cílem závodu bylo ve
dvouhodinovém limitu získat co nejvyšší počet bodů oběhnutím co
nejvíce různě obodovaných kontrol. Po doběhu na závodníky čekal
večírek v místní sokolovně, na kterém hrála hudba v rytmu
československé a zahraniční imperialistické tvorby šedesátých let.

Druhý den dopoledne startovala druhá část duatlonu – orientační
závod na horských kolech (MTBO). Opět ve smíšených párech a ve stejném
závodním prostoru, avšak tentokrát s časovým limitem tři hodiny.

Atmosféru závodu nejlépe vystihují komentáře samotných
účastníků.

Prvním oříškem bylo vůbec sehnat dobový oděv. Jak si s tím
poradil závodník Petr Čech?

„Jelikož jsem dlouho nebyl doma a v Praze nic retro nemám, dlouho jsem
váhal, kde si potřebnou výbavu obstarat. Kamarád mi dal tip na charitativní
organizaci nedaleko školy, která sbírá, ale i rozdává oblečení.
Stačilo zavolat a dohodnout se, že mi něco vyberou. Den před závodem jsem
si pro ty oblečky zašel. Krásná flanelová košile, tepláky s gumou pod
nohu a stylová čepice. Už jen vyrazit do lesa.“

Někteří závodníci měli letos velké zážitky s hledáním
startu. Tento rok se startovalo před sokolovnou, která byla mimo mapu, a bylo
třeba nejprve doběhnout na mapový start. Jak k osobnímu rekordu přišel,
vypráví ostřílený běžec Ondřej Merta:

„První kontrola za hodinu a 23 minut. To je osobní rekord. Ještě nikdy se
mi nepodařilo takhle pokazit start. Spletl nás posunutý mapový start, na
kterém bylo vybílené místo. Chybu jsme si přiznali až po dlouhém běhu
směrem pryč od centra závodu. Naštěstí jsme dokázali během závěrečné
půl hodiny oběhnout čtyři kontroly a včas se vrátit do cíle, což mnohé
další dvojice nezvládly, takže jsme neskončili úplně nejhůře.
Navíc už od počátku závodu jsme si stanovili správnou strategii a drželi
se jí celý závod. Naším hlavním cílem bylo se hlavně dobře pobavit,
což v závěru potvrdila partnerka prohlášením, že se ještě nikdy během
závodu takhle nenasmála. A když přidám, že poslední dva kilometry si
k mému nesmírnému pobavení musela neustále držet rukama kalhoty, protože
ji v retro oblečení praskly obě kšandy, jenom dál dokazuje správnost
předem zvolené strategie.“

Terén a obtížnost tratě při NOB popisuje závodnice Petra
Mudrochová:

„Můj mapař si s trasou pěkně pohrál a já jen žasla, jaké atrakce a
cesty jsme zdolávali. Noční pobíhání po lese s dvou kilovým závažím
v ruce, kterému se v šedesátých letech odvážně říkalo baterka, místy
připomínalo horolezecké cvičení, neboť jsme brali jednu kontrolu mezi
vrcholy skal. Jindy jsme si zase připadali při sjíždění dvacet metrů
dlouhých skluzavek z bláta končící v půl metrové díře plné listí
jak na dětském hřišti. Byla to prostě jízda. Do bílé kartičky jsem
štípala jednu kontrolu za druhou. A pokud se nám stalo, a to se stalo jen
jednou, že jsme stanoviště nenašli, nekufrovali jsme, ale nápojovali. Můj
běžec vytáhl z retro taštičky „retro nápoj“ a pokračovali jsme dál
s úsměvem.“

A jaké bylo sobotní MTBO? Opět očima Petry:
„Po tříhodinovém spánku přišla další výzva – tříhodinový
orienťák na MTB. Mapování na kole je trošku jiné na rozdíl od běhu, a
tak jsem před startem poučovala svého průvodce: Vždycky je rychlejší to
objet po silnici. Myslím, že tuto poučku můj parťák nezapomene a jistě ji
rád využije na dalších závodech.
Nicméně na tomto školním MTBO se naopak jezdilo výhradně v terénu a
naše dvojice, soudě podle cílových fotografií, ještě výhradněji než
ostatní. Místní cestičky a lesy totiž skýtaly neskutečné množství
single trailů a bahno trailů. Trocha zajížděk sice posunula naše výsledky
do zadní části hodnocení, nicméně euforie v cíli nechyběla.“

Mohlo by vás zajímat: