Orlické hory skrz naskrz: hvězdná obloha a podnapilý autobusák (část 1)

17. 12. 2016 | | Cestování fotka1

Zdolání Orlických hor pěšky může být nejen velmi zajímavé, ale i zábavné. Cestou narazíte na svérázné horaly, dáte si svačinu přímo ve zbytcích opuštěné vojenské pevnosti a ke konci máte veget na přehradě, kde si zaplavete jako v Chorvatsku. S kamarády jsme si pro přechod vybrali přelom srpna a září. A prošli jsme je úplně celé – od západu na východ.

Tři chlapi. Tři dny. Padesát čtyři kilometrů. Velké bágly naplněné s oblečením, jídlem, spacáky a stanem. A jeden cíl – odpojit se na víkend od civilizace, vyčistit si hlavu a užít si letní přírody. To se podařilo dokonale.

V pátek jsme tedy plni očekávání vyjeli z Prahy. Na přestupu v Dobrušce řidič při couvání na zastávku zadním kolem najel na obrubník. Hned, jak se autobus zastavil, otevřely se přední dveře a tam seděl veselý, na pohled trochu přiopilý pán s knírkem a s cigaretou v ruce. Optimisticky rozmáchl ruce, až mu málem uletěla a zavelel: „Nástup!“ Vyhoupl jsem se tedy na stupínek. „Kam chceš pacholku?,“ zaburácel. Když jsem začal platit, ještě si přihodil: „Nedávej mi sem drobný, nebo se naseru a dám ti přirážku za baťoh.“

V Olešnici jsme doplnili zásoby a vyrazili do horských hvozdů. Z podhůří jsme hned začali šlapat až na vrcholky. Tam se nám naskytl krásný výhled na okolní údolíčka. Počasí bylo ideální, rychle jsme postupovali přes hřeben a potom dolů přes úzkou cestičku v mladém smrkovém lese.
les

Na přenocování jsme našli opuštěnou mýtinu kousek před lesem vedle pozapomenuté cesty. Slunce už zapadalo a nám se tak otevřel nádherný výhled na široké okolí. Během uplynulého dne jsme téměř vystoupali na nejvyšší vrchol Orlických hor Velká Deštná, která má 1115 metrů nad mořem. Za pár hodin jsme ušli čtrnáct kilometrů a překonali převýšení pět set metrů. I noc nám poskytla krásné výhledy – a to přímo hvězdné.
nocni-obloha

Druhý den jsme vyrazili kolem deváté ráno. O čtvrt hodiny později jsme se dostali na vrchol Velké Deštné. Památeční foto bylo samozřejmostí. O kousek dál jsme narazili na kiosek, kde nám člen horské služby vyprávěl zážitky s místní byrokracií. Například chata se musí jedenkrát ročně vždy v dubnu natírat odstínem světle hnědé. Dokonce mají podrobný návod, co dělat v případě, že nenajdou vhodný odstín.

Pobaveni a osvěženi kávou jsme pokračovali dál po hřebeni.

 

Foto: autor článku

 

ČTĚTE TAKÉ:

Cestovatelé pozor – vyhrajte léto v Americe od Smaller Earth zadarmo

Slovenský trojboj: Velehory, pivo a lekce vychodniarštiny

Top week přinesl kocovinu, výběr kola i barbecue v tovární hale

Mohlo by vás zajímat: