Patnáct let ve vězení, pět dní na pomstu

19. 1. 2006 | | Nezařazené

Už jste někdy byli v cele zavření patnáct let, aniž byste věděli proč? Na rovinu – ono to není až zas tak běžné. Ovšem v tomhle jihokorejském filmu je to ústřední motiv, kolem kterého se točí celý příběh.

Oldboy
Režie: Park Chan-wook
Jižní Korea, 2003
korejsky – české titulky, 120 min

Už jste někdy byli v cele zavření patnáct let, aniž byste věděli proč? Na rovinu – ono to není až zas tak běžné. Ovšem v tomhle jihokorejském filmu je to ústřední motiv, kolem kterého se točí celý příběh.

Dae-su je úplně normální člověk s rodinou a zaměstnáním, kterého přímo na ulici unesli a zavřeli do malé garsonky. Dostává každý den jídlo, má tam všechno potřebné a dokonce i televizi. Jenže je tam uvězněn a neví proč. Začíná dlouhý monolog v hlavě. „Kdo mě sem zavřel? Jak dlouho tu ještě budu? Proč tu jsem? Proč mi dávají pořád to samé jídlo? Jak se odsud dostat? Chci se pomstít. Chci ven.“ Psychologie hlavního hrdiny je propracovaná k dokonalosti. Jsou slyšet jeho myšlenkové pochody, které místy hraničí se šílenstvím, přemýšlení o minulém životě, o svých hříších, sklony k sebevraždě, jindy zase filosofické úvahy o smyslu života. Ovšem patnáct let utíká a Dae-su začíná racionálně jednat. V omítce si škrábe cestu ven, boxuje do stěny a trénuje, píše si deník. Jednoho dne se najednou probudí nacpaný do kufru. Panty povolí a šok! Ostré sluneční světlo. Je venku! Konečně venku! V kapse má peněženku plnou peněz a mobil. Za chvíli zavolá pan Neznámý a špinavá hra může začít. Dae-su má zjistit kdo a proč to udělal. Do pěti dnů. Sleduje stopy po svém nepříteli a děj se naplno rozjíždí.

Dae-su si pomalu skládá kousek po kousku velkou mozaiku. To, co v ní na konci filmu spatří, je naprosto neuvěřitelné. Je to naprosto naturalistický film, který vás v žádném ohledu nešetří. Všechny mezní situace jsou tu vystiženy do detailu. Milování i brutální násilí, zoufalství i touha… Všechno ukáže „hezky“ zblízka, aniž byste si mohli cokoliv domyslet. Děj ubíhá dynamicky kupředu, je plný zajímavých motivů a nečekaných zvratů. Hrdina je poháněn fanatickou touhou dozvědět se pravdu. Vybíjí si všechno, co se v něm za těch patnáct let hromadilo a pěchovalo – v tom dobrém i špatném slova smyslu. V jedné scéně sice zmlátí chodbu plnou lidí, ale dělá mu problém komunikace s jinými lidmi – neumí vycházet zejména se ženami. Jeho protivník ho má neustále pod dozorem i přesto, že svobodně chodí po městě. Ozývá se tam, kde ho nejméně čeká a neustále je o krok napřed. Stopy ho zavádí dále do minulosti a on zjišťuje, co svým jednáním ovlivnil. Filmem však problesknou i vtipné situace. Opilý chlapík se zběsile pere s policisty – střih – sedí spoutaný s andělskými křidýlky na zádech a tupě civí dopředu.

Myslím, že Oldboy je hodně drsný film a pro slabší povahy to může být trochu silné kafe… A to i když nepatříte mezi ty, kteří si raději pustí další díl své oblíbené španělské telenovely. Přesto jej považuji za velice povedený film. Na závěr pár slov režiséra: „Film je především úvahou o pomstě a touze, kterou každý zažije, ale málokdo uskuteční, protože společnost ji zatracuje jakožto negativní a zkázonosnou.“

Mohlo by vás zajímat: