Petr Dvořák: Ke kandidatuře je potřeba silná podpora

5. 7. 2022 | | Tuesday Talks Rozhovor Dvořák, Petr Dvořák, rektor

Přinášíme vám druhou část rozhovoru se současným rektorem, který vyšel v prosincovém čísle.

Vysoká škola ekonomická (VŠE) prošla v letním semestru jednou velkou změnou. Do jejího čela se totiž postavil nový rektor, bývalý prorektor pro studijní a pedagogickou činnost Petr Dvořák. S iListem mluvil o tom, co chce na škole změnit, proč si za svou prorektorku zvolil současnou rektorku Hanu Machkovou nebo zavzpomínal, jak se k oboru bankovnictví, kterému se věnuje celý profesní život, dostal vlastně náhodou.

Dá se na funkci rektora vůbec nějak připravit?

Pro mě bylo přípravou osm let ve funkci děkana, druhou přípravou bylo osm let v prorektorské funkci. Obě funkce mi z tohoto pohledu hodně daly. Když jsem skončil jako děkan, myslel jsem si, že školu znám, ale jako prorektor jsem měl možnost ji poznat zase trochu jinak, zejména díky tomu, že jsem se přenesl mimo fakultu. Znalost procesů, toho, jak se co dělá a nedělá, ale i všech lidí, kteří za školou stojí, pro mě byla cenná zkušenost a pro přechod do nové funkce je to strašně důležité, protože vůbec nejdu do neznáma. Navíc jsem byl více než tři roky zástupcem paní rektorky, takže jsem měl možnost se i z tohoto pohledu s některými věcmi seznámit.

Dala vám současná rektorka nějaké rady ohledně funkce?

Ty mi určitě dává a mám slíbeno, že mi to všechno předá tak, abych věděl věci, které si myslí, že mám vědět. To mě ještě čeká, zatím jsme se bavili hlavně o jejím působení. Ale jsem teprve na počátku, takže předpokládám, že se k detailům teprve dostaneme. A taky sázím na další věc: pro mě změna neznamená to, že někam přicházím a všechno, co se dělalo předtím, je špatně a musí se vyměnit. Proto dávám najevo určitou kontinuitu. Jednak jsem tady u toho dlouho byl, tak najednou nemohu říci, že to bylo špatně, a nemám k tomu ani důvod, a druhá věc je, že si myslím, že pro školu je strašně důležité, aby byl přechod plynulý. Já spoléhám na to, že když jsme s paní rektorkou spolupracovali doteď, tak si teď role změníme, ale budeme dále plynule pokračovat ve věcech, které jsme nějakým způsobem načali. Myslím si, že překotné změny vždycky rozkolísají situaci, a pak to trvá déle, než se začne něco pořádného dělat.

Na druhou stranu jsou věci, které jsem měl v programu a na které vidím, že je potřeba se na ně zaměřit. Do těch bych se chtěl pustit opravdu naplno a s pomocí svých kolegů některé procesy zrychlit a zlepšit.

Je běžné, že se rektor stává jedním z prorektorů svého nástupce?

Nepamatuji si, že by někdo z rektorů či rektorek přešel do prorektorské funkce. Naopak si spíš pamatuji to, že přechod nebýval úplně idylický a tehdy jsem vždycky vnímal, že je to nesmírná škoda a atmosféře školy to škodí. Já to chápu tak, že je to něco, co je svým způsobem specifické, protože na jednu stranu jsme spolu velmi dobře vycházeli, na druhou stranu je oblastí paní rektorky otázka mezinárodní vztahů, kde je rozběhnutá věc mezinárodních akreditací, které bych byl rád, aby právě ona dotáhla do zdárného konce.  

Takže je to proto, že se shodneme na těchto věcech a samozřejmě byl zájem na obou stranách, tudíž se to všechno sešlo. Mohlo to být úplně jinak, ale jsem rád, že to je takto, protože tím chci dát najevo, že navážu na to, co si myslím, že bylo dobré a zároveň, že řadu věcí chceme a budeme dělat jinak.

Setkala jsem se s názorem, že to, že se o post ucházeli pouze dva kandidáti, ukazuje, že jsou lidi se směřováním školy spokojení. Souhlasíte s tím, nebo byste uvítal větší konkurenci?

To by bylo zajímavé se spíš zeptat lidí na škole. Bylo to asi shodou okolností. Kdybyste se mě zeptala před časem, čekal bych, že zájemců bude více, protože vždycky když končí druhé období, otevírá se prostor pro všechny. Spíš si to překládám tak, že když už se do toho někdo pouští, musí mít nějakou elementární podporu nebo představu, že to může vyjít. Neobjevují se kandidáti, kteří to chtějí prostě jen zkusit, i když nedostanou ani hlas.

Vy jste to tak měl?

Já upřímně říkám, že když jsem se rozhodoval kandidovat tentokrát, bylo to hlavně proto, že jsem dostal určitou podporu od lidí, u kterých mám pocit, že mají na věci stejný pohled, a mám v ně důvěru. Kdybych tohle neměl, ani bych se do toho nepouštěl. Takže jsme možná proto byli jen dva, protože tohle k tomu potřebujete a postupně sbíráte. Samozřejmě je to spojeno s tím, že okruh potenciálních kandidátů se tvoří z děkanů a prorektorů a tím pádem to záleží také na tom, v jaké fázi který děkan je a jaké má ambice. Z toho vyplynulo, že když Ladislav Mejzlík (současný děkan Fakulty financí a účetnictví, jeho druhé funkční období končí příští rok, pozn. red.) teď bude končit, bylo pro něj logické pokračování zkusit tohle.

Jaké bude logické pokračování pro vás po funkci rektora? Funkci děkana i prorektora už jste si zkusil…

Vidím před sebou čtyři roky a na to, co bude po nich, skoro nekoukám. S pokorou beru, že život se mění velmi rychle a to, jak se na některé věci budu dívat za čtyři roky, vůbec nejsem schopen odhadnout a to, co bude po tom, také ne. Bude to záležet na tom, jaký budu mít z funkce pocit, jaké budu mít zdraví a jaké budou další motivace, podle toho uvidím, co bude dál. Teď se cítím tak, že na funkci sílu mám a tak mě to lákalo, ale dál nekoukám. 

Covidovou situaci nepodceňujeme

Jste v kontaktu s ostatními rektory?

Zatím ne, myslím, že to nastane spíše až po inauguraci. Situace dnes je taková, že přece jen já za sebe cítím, že jsem stále prorektor, mám svoji roli a rektorování začne až později. V té chvíli bude dostatečný prostor se potkat s jinými rektory. Těším se na to, protože řada věcí, které jsem měl snahu změnit směrem ven, je možná jen po dohodě s ostatními vysokými školami, takže tam doufám, že bude spolupráce užitečná. 

Spolupracují spolu české vysoké školy?

Hlavní platformou je konference rektorů, kde bych řekl, že spolupráce v řadě oblastí určitě funguje. I když to mohu vnímat jen jako externí pozorovatel, nikdy jsem tam nebyl osobně přítomen. V některých věcech by spolupráce mohla být větší a intenzivnější v tom, že jsem měl možnost zaznamenat, že v některých věcech shoda mezi školami je, ale schopnost věci dotáhnout do konce někdy chybí. Proto bych se chtěl i v tomhle angažovat a udělat některé potřebné kroky.

Například?

Je to třeba otázka digitalizace. Například rozhodnutí o nepřijetí ke studiu se zasílá na papíře do vlastních rukou. Nevyhovuje to nám ani uchazečům, trvá to dlouho, stojí to peníze. A přitom proč to nemůže být elektronicky? Protože tomu brání zákon. A tohle je jen jeden případ. Jsou to často takové drobnosti, které ulehčí život studentům i škole.

Spolupráce mezi školami existuje i v rámci mnoha různých dalších projektů a v některých případech má opravdu konkrétní výsledky. Pak bych řekl, že je strašně důležitá i určitá neformální spolupráce. Věřím tomu, že najdeme  společnou řeč i s jinými rektory tak, abychom mohli přesněji řešit věci, které se objeví aktuálně, jako byl třeba covid a distanční výuka, způsobem, kdy spolupráce povede k tomu, že školy ve věcech, které jsou pro všechny stejné a není důvod si v nich konkurovat, najdou společnou řeč.

Zmínil jste distanční výuku. Když jste před volbou prezentoval svůj program, byl jste silně proti jejímu návratu. Myslíte, že je to vzhledem k aktuální pandemické situaci udržitelné? (Pozn. red.: Rozhovor se uskutečnil v úterý 30. 11.)

My jsme o tom dlouze diskutovali, dělali jsme anketu mezi studenty a nakonec převážil názor, že se budeme držet regulí, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví, a nepůjdeme nad jejich rámec. Bylo to zejména proto, že čísla, která máme o počtu pozitivně testovaných, jsou na škole poměrně nízká, to znamená, že nehrozí podle našeho názoru to, že by tady vzniklo ohnisko nákazy.

Zároveň je právně problematické, pokud bychom zavedli opatření nad rámec platných opatření ministerstva zdravotnictví. Úplně přejít na online výuku se nám nechtělo, protože té jsme si užili všichni dost. Pokud bychom pak dělali to, co dělají některé jiné školy, že by do školy mohli jen očkovaní, má to podle mě právní nejistotu v tom, že by to někdo mohl napadnout a my budeme možná tahat za kratší konec. 

Navíc do konce semestru už je teď jen pár týdnů, takže i z tohoto důvodu se nám to nezdálo nezbytně nutné. Určitě bych ale chtěl zdůraznit, že situaci nepodceňujeme a spíš razíme individuální přístup, například když je někdo v karanténě nebo má problém s tím, chodit do velkých kolektivů, a byl bych rád, kdyby to tak bylo i dále.

Baví mě setkávat se s mladou generací

Sám jste zmiňoval, že už jste na škole čtyřicet let. Proč jste se rozhodl nastoupit po střední škole právě na VŠE?

To, že jsem si vybral tento obor, bylo proto, že jsem se ještě jako středoškolský student dostal k některým ekonomickým věcem, přicházel jsem přes ně do kontaktu s bankami a zdálo se mi, že to je zajímavá oblast. Peníze hrály i v minulém režimu nemalou roli. A finance mi z ekonomie připadaly nejzajímavější. Takže jsem začal studovat finance, až ke konci studia jsem se pak začal orientovat na bankovnictví. To byla docela náhoda, protože diplomku jsem psal z oblasti veřejných financí. Jenže tenkrát se objevil prostor věnovat se právě této oblasti. Nejdřív jsem trochu váhal, ale pak mě to pohltilo.

Kdy jste se pak rozhodl, že zůstanete jako vyučující?

Byla to trochu shoda náhod. Když jsem končil studium v roce 1984, neměl jsem praxi, protože tehdy nebylo běžné, že se při studiu pracuje. Začal jsem se dívat, kam bych nastoupil, a pak přišla nabídka, abych zůstal ve škole. Musím říct, že mě studium bavilo, znal jsem lidi z katedry i vyučující dobře, takže jsem věděl, do jakého prostředí jdu a říkal jsem si, že to třeba bude ten správný čas k tomu se zdokonalit a některé věci se doučit. 

Uvažoval jste někdy o změně? 

Tenkrát jsem nebyl pevně rozhodnut, že tady zůstanu celý život. Po roce 1990 jsem váhal, jestli někam neodejít, ale nakonec vždycky převážilo to, že mě učení svým způsobem bavilo. Bavilo mě, i to že jsem měl možnost se potkávat s mladou generací, a to mě vždycky udrželo u školy a bylo pro mě nejcennější. Když za mnou po letech někdo přijde, vzpomene si a řekne, že jsem ho něco naučil, pak si říkám, že to nebylo úplně zbytečné. 

Co podle vás dělá dobrého učitele?

Myslím, že je to kombinace toho, že to, co učí, velmi dobře zná, a je schopen to podat způsobem, který zaujme a přesvědčí o tom, že je to užitečné. Protože to když se vám nepovede, můžete vykládat co chcete a přijde to vniveč. Konkrétní učitel může zaujmout různými způsoby, ale musí to tam být. Z mojí zkušenosti je to, jestli a jak kantor zaujme, rozhodující pro to, co si studenti odnesou. Protože když mluvím s některými absolventy, vzpomínají si na konkrétní lidi a na základě toho na to, co se od nich naučili. Málokdy si někdo vzpomene, že si ze školy odnesl výraznou znalost toho či onoho, vždycky je to spojeno s daným člověkem. Mnohdy naopak zajímavá věc, když není dobře podávaná, tak jako by nebyla. Studenti dnes taky kladou důraz na to, aby to souviselo s praxí. Pokud vnímají, že to pro jejich budoucí život není užitečné, dopad není velký.

Učíte se něco naopak vy od studentů? 

Spoustu věcí, vždycky rád sedím a poslouchám. Student pro mě vždycky byl ten, a nechci, aby to znělo jako fráze, pro koho to tady všechno děláme. Škola je školou pro studenty. Všechno dokola k tomu patří a je to nezbytné, ale gró vždycky bude ve studentech. Proto jsou zaměstnanci a studenti to, čím se chci primárně zabývat. To, že budeme v krásném baráku, k tomu potřebujeme, ale není to to hlavní. Od studentů si ověřuji, jak na ně působí to, co děláme. Ptám se, jestli jim vyhovuje třeba skladba předmětů, kolik jim který předmět dal. To je pro mě velmi cenné, protože oni znají kurzy nejlépe. Když sestavuji programy, nikdy jsem na nich neseděl a nevím, jak to v reálu vypadá, takže je důležité, když mi studenti řeknou, co se jim líbí a co je špatně. Jen s tím musíme umět pracovat. Někdy totiž není snadné objektivní názory získat a v dalším kroku si z nich skutečně vzít ponaučení a udělat případnou změnu.

Foto: Daniel Hermaník

Mohlo by vás zajímat: