Pizza VŠEm má své trumfy v rukávu v podobě polévek a salátů

8. února 2010 – Filip Kasal
Koleje a menzy - Komentáře a názory - Prosinec 2009

S rostoucí kritikou školní menzy si redakce Studentského listu vzala za své objasnit, na čí straně barikády se nachází mínění profesionální gastronomické veřejnosti. S žádostí o pomoc proto redakce Studentského listu kontaktovala Tomáše Juříka, jednoho z kuchařů působících v řetězci renomovaných pražských restaurací zaměřených na to nejlahodnější ze zahraničních kuchyní celého světa. Vzhledem ke dvěma jeho úspěšným stážím v restauracích italského hlavního města a praxi v uznávaných pražských gastronomických zařízeních byla naše degustace zaměřena především na jídla připravovaná v Pizza VŠEm na Žižkově. Chuťové pohárky tak odborník vystavil polévce, dvěma pizzám, jedné porci těstovin, salátu a závěrečnému desertu Tiramisu.

V úvodu studentského menu stanula na jídelním lístku, již trochu stereotypně, polévka Minestrone. Jedná se o italskou zeleninovou polévku připravovanou z vývaru, jejíž ingredience se mohou lišit dle toho, v jakém okresu Itálie ji připravují. Ačkoliv na její výrobu byla použita mražená zelenina, sušené bylinky a mizivé množství parmazánu, což se u ceny za jednu porci nedá kritizovat, tuto polévku ohodnotil odborník jako skutečně chutný předkrm. „Jediné, co mohu Minestrone vytknout, je fakt, že místo vývaru, potřebného pro dobrý základ, připravili kuchaři polévku ze směsi vody a rajčatového protlaku,“ vyjádřil se Juřík.

Po úspěšné první degustaci nás čekala, některými studenty kladně hodnocená, pizza. Jako hlavní chod jsme vybrali nejprve nejjednodušší Margheritu, ozdobenou pouze rajčaty, sýrem a sušenou bazalkou, a poté Salcicia picante, obohacenou na rozdíl od první zmíněné o pálivý salám a sušená rajčata. Nutno říci, že přes velice lákavý vzhled a vůni Margherity, byla samotná chuť značným zklamáním. Výběr těsta či teploty přípravy se nezdál dobrým východiskem, a tak profesionál označil pizzu za „spíše velice mastné lívance“. Na okrajích byla spálená, avšak její prostředek byl téměř syrový.

Druhá z našeho výběru, Salcicia picante, přes svůj příznačný název neobsahovala žádnou z ingrediencí zaručující pikantnost a osm koleček salámu ji nijak zvlášť neodlišovalo od první Margherity. Jako třetí hodnotil Juřík hlavní chod pastu Rosso cremo, kterou kuchaři připravili z mírně rozvařených těstovin, omáčky Napoli vyrobené z polotovaru a velice dobré šunky. Zmíněné nedostatky je však třeba zohlednit vzhledem k množství potřebných porcí a ceně jídla, pohybující se pod hranicí čtyřiceti korun.

Světlým okamžikem degustace se po polévce stal také salát di Pollo, který překvapil nejen svým vzhledem, ale také chutí. Všechna zelenina byla čerstvá a doplňující dressing se hodil k jemně kořeněnému kuřecímu masu. Snad i díky decentně přimhouřenému oku tak na adresu salátu bylo vyřčeno nejedno kladné adjektivum. Proti salátu hovořila pouze cena, která jej řadila do vyšší cenové kategorie spolu s hodnotnějšími hlavními chody.

Zakončením celého ochutnávání se stal nejznámější z italských dezertů, Tiramisu. Kombinace jemného krému, piškotů namočených v kávě a kakaové posýpky téměř vždy lahodí studentovu mlsnému jazyku. „Aby se z této náhodné kombinace stal známý italský dezert, musel by poměr krému odpovídat poměru piškotů, které by také mohly být méně nasáklé kávou. Navíc absence Amaretta nebo jiného alkoholického likéru ubrala důležitou část celkové chuti Tiramisu,“ nešetřil kritikou odborník. Navíc cena (35 korun) je trochu neúměrně vysoká ku standardu celého zařízení.

I přes nepříliš dobrou kvalitu podávané pizzy a občasné nedodržení tradičních postupů má Pizza VŠEm své trumfy v rukávu v podobě cenově dostupných těstovin, polévek a salátů. Dle názorů odborníka tak tato menza představuje gastronomické zařízení podávající nám, studentům, velice slušné a poměrně kvalitní pokrmy za tolerovatelné ceny.