Před katedrou je to snazší

24. 3. 2004 | | Rozhovory, Studentský život

Terezu Němečkovou (24) znáte, pokud jste v minulých číslech četli její cestopisy z černé Afriky. V době našeho rozhovoru měla za sebou první semestr doktorského studia v oboru Evropská studia na katedře světové ekonomiky.

Terezu Němečkovou (24) znáte, pokud jste v minulých číslech četli její cestopisy z černé Afriky. V době našeho rozhovoru měla za sebou první semestr doktorského studia v oboru Evropská studia na katedře světové ekonomiky.

Co tě přimělo pokračovat ve studiu a přihlásit se na doktoranda?

Tím hlavním impulsem byl můj pobyt v Africe, kdy se mi určitým způsobem změnil pohled na svět. Rozhodla jsem se, že se budu věnovat rozvojovému světu. Zůstala jsem tedy na katedře světové ekonomiky, kde se mimochodem teď otvírá nová magisterská vedlejší specializace Rozvojová studia. Budu mít tak možnost zůstat v kontaktu s lidmi, kteří se této problematice věnují. Moje rozhodnutí nebylo plánované, spíš k němu došlo na poslední chvíli.

Připomeň krátce, co jsi dělala během svého pobytu v Africe.

Pracovala jsem jako AIESEC trainee na projektu jedné jihoafrické nadace, která se zabývá implementací IT v jižní Africe. Odjela jsem do Botswany, abych tam zřídila počítačovou učebnu a výuku počítačových kurzů pro děti. Čtyři měsíce jsem připravovala projekt a zbývající dva měsíce jsem s místním najatým kolegou dávala dohromady studijní plán.

Tereza Němečková

Proč jsi tam ještě nezůstala?

Já bych tam ráda zůstala, ale po tom půl roce jsem měla pocit, že ztrácím kontakt s oborem, který jsem studovala, s mezinárodní politikou. Tam, co jsem byla, je člověk uprostřed černé informační díry. Najednou se ti změní pohled na svět a nevnímáš problémy, které řeší Spojené státy, Evropa, naše republika, protože v Botswaně se řeší úplně jiné problémy. Měla jsem obavu, že když tam zůstanu déle, tak už studium nedokončím. Takže jsem se rozhodla v nejlepším přestat s tím, že se tam ještě brzy vrátím. Dokončila jsem rozdělanou práci, aby to můj nástupce mohl bez problémů převzít, a vrátila se dostudovat magistra.

Jak těžké je dostat se na doktorandské studium?

Uchazeč o doktorské studium je přijat jednak na základě ústní zkoušky, a to z odborného předmětu a dvou jazyků, a pak také na základě předloženého tématu disertační práce. Mým tématem je koordinace rozvojové pomoci Evropské unie.

Co je vůbec smyslem doktorského studia?

Mělo by jít o prohloubení znalostí ve zvoleném oboru. Hlavním úkolem je napsat disertační práci a úspěšně ji obhájit. Za ty tři roky je to daleká cesta. Kromě toho je smyslem studia zapojit se do různých vědeckých projektů a grantů – to také zabere hodně času. Já jsem zatím v prvním semestru sbírala kontakty a rozkoukávala se.

Jaké máš jako doktorand povinnosti?

Jako interní doktorand musíš pracovat pro katedru. Jednou z povinností je například vyučovat určitý předmět, konkrétně v mém případě jeden seminář ze světové ekonomiky. Dále jsou to různé práce pro katedru, co je zrovna potřeba.

Jsi tedy spíše student nebo vyučující?

Šla jsem do toho s tím, že budu více student a tento semestr tomu bylo spíš naopak, protože příprava na výuku mi zabrala nejvíc času. Člověk vlastně připravuje celý seminář od základů. Já sama jsem ho absolvovala někdy v prvním ročníku a tenkrát mi přišel velmi nezáživný. Takže se ho snažím obměnit a inovovat a učit tak trochu jinak, aby si z něj studenti odnesli víc než tehdy já.

Co je na vyučování nejtěžší?

Určitě je to dobrá zkušenost, vyzkoušet si ten pohled i z druhé strany. Člověk pochopí, že není nejjednodušší být učitelem a současně si zachovat studentský pohled na věc. Čím déle učíš, ztrácíš přímý kontakt se studenty. Já zatím ještě znám spoustu lidí, kteří se mnou studovali, případně mladší kamarády ze školy. Určitou výhodou v tomto směru je bydlení na koleji.

Cítíš se lépe za katedrou nebo před katedrou?

Jednoznačně před – jako student. Člověk je anonymnější, pasivnější. Když vyučuješ, je to velká zodpovědnost. Najednou si uvědomíš, že to, co říkáš, má svou váhu…

Kdo tě vede jako doktoranda? Máš nějakého konzultanta?

Každý doktorand má svého školitele. Většinou je to pracovník katedry. Kontroluje studentovu publikační a přednáškovou činnost, doporučuje jeho postup do dalšího ročníku a tak dále. Je mu takovým poradcem v otázkách tématu, které doktorand zkoumá. Mým školitelem je pan doktor Konečný. Úzce také spolupracuji s paní doktorkou Adamcovou.

Kolik času doktorand tráví před katedrou – jako student?

Za celé doktorské studium musím absolvovat šest předmětů. Většinou si to všichni dávají do prvního ročníku, to je tři předměty na semestr. Dva z toho jsou celoškolsky povinné – Filosofie a metodologie vědy a Ekonomie – na výběr je mikro, makro nebo hospodářská politika. Dále je jeden předmět povinný pro daný obor a zbylé tři jsou volitelné z nabídky speciálně vypsané pro doktorandy. Z dosavadní zkušenosti jen mohu říci, že jejich kvalita záleží na přístupu vyučujícího. Problémem někdy může být řetězovost předmětu, tzn. že vyučující se střídají po přednáškách.

Jakých výsad užívá doktorand? Máš vlastní kancelář?

V kanceláři je nás osm na dva fungující počítače. Co se týče financí, doktorandi pobírají stipendium ve výši 6.000 korun měsíčně, plus když je člověk velmi aktivní, může získat nějaké odměny za činnost pro katedru. Takže o materiálních výhodách doktorské studium není. Určitou výsadou je odlišný přístup učitelů k doktorandům – jsou otevřenější, jsou ochotni diskutovat s tebou o problémech na odborné úrovni. Jednoznačně jsou přínosem kontakty a seznamování se s novými lidmi z oboru.

Co je náročnější z hlediska studijního – magistr nebo doktorand?

Možná magisterský program – předmětů na doktorském programu přece jen není tolik. Ale ten závěr v podobě disertační práce – to se nedá srovnávat s diplomkou! Závěrečná zkouška asi také nebude nejlehčí. Doktorské studium je více o samostudiu.

Změnil se nějak tvůj pohled na školu z nové pozice?

Například s masovostí typickou pro VŠE se už člověk na doktorandu nesetká. Doktorandů je málo, na naší katedru byli letos přijati jen čtyři.

Obědváte v učitelské menze?

Obědy, to je problém. My máme studentskou kartu, čili nemůžeme do učitelské menzy, a zároveň nejsme studenti, takže si nemůžeme objednávat obědy přes internet, jenom u stojanu v menze.

Kamarádí se doktorandi z různých kateder mezi sebou?

Známe se ze společných předmětů a kromě toho znám některé už z dřívějška, protože jde především o studenty z VŠE.

Jak se tedy přihlásit na doktoranda?

Přihlášky se podávají v květnu. Podmínkou je vysokoškolský titul. Pokud děláš státnici až v létě nebo na podzim, potřebuješ o tom potvrzení od studijní referentky, a teprve když máš uzavřený index, jsi připuštěna k přijímacím zkouškám. Ty se konají v červnu nebo v září. Podle mě zkouška nebyla nejjednodušší, ale asi to tak musí být, protože konkurence byla. Na náš obor se hlásilo dvanáct lidí.

Hodláš setrvat na akademické půdě i po dokončení studia a učit, nebo budeš hledat uplatnění v praxi?

Naštěstí mi nedělá problémy vystupovat před lidmi, takže učit mi nevadí. Ale na druhou stranu si zatím nedovedu představit, že by to mělo být náplní mého života. Člověk by měl jít do praxe, otestovat teoretické poznatky. A pak se třeba vrátit na školu a vyprávět o té problematice i z jiného než jen z akademického pohledu.

Mohlo by vás zajímat: