Při procházce mezi „dvojčaty“ se divákům tají dech

26. července 2010 – Jaroslava Tomanová
Recenze a tipy - Listopad 2009

Snímek Muž na laně (Man on the wire) režiséra Jamese Marshe provede diváka přípravou i samotným průběhem mimořádně bizarní události s přívlastkem „umělecký zločin století“. Sledujeme, jak si Philippe Petit, francouzský provazochodec, od mládí liboval v uskutečňování neobvyklých performancí ve veřejném prostoru, jezdil na jednokolce pařížskými ulicemi a seznámil se s lidmi, kteří mu pomohli sen uskutečnit. Provazochodecké vystoupení prováděl mezi věžemi chrámu Notre-Dame v Paříži, pokořil i Harbour Bridge v Sydney. Když mu bylo osmnáct let, četl v novinách zprávu o stavbě World Trade Centre v New Yorku. Tužkou načrtl spojnici mezi věžemi a jeho životní sen se zrodil. Od této chvíle směřoval své počínání ke kroku, který uskutečnil 7. srpna 1974. Příprava na fenomenální, pětačtyřiceti­minutové vystoupení provazochodce Phillipa Petita trvala osm měsíců.

Snímek mísí vzpomínky a fotografie účastníků akce se slušně zvládnutými rekonstrukčními scénami, které jsou téměř k nerozeznání od dobových záběrů. Pozorujeme postoje Petitových přátel a kompliců téměř po čtyřiatřiceti letech. Jejich vzpomínky zůstávají čerstvé a dojmy neztratily na intenzitě. Petit popisuje své pocity, s nadšením vypráví o přípravách, přestrojování sebe i svých pomocníků za účelem dostat se do budov, aby zmapovali konstrukci. Fotí si střechy „dvojčat“ z vrtulníku nebo se vydává za novináře, aby zjistil potřebné informace. Výpovědi podané s lehkostí, samozřejmostí a vtipem působí jako nadsazené vyprávění fantasy příběhu do chvíle, kdy se divákovi tají dech při prvních Petitových krůčcích nad 417 metrů hlubokou propastí. Obavy z hodiny a půl dlouhého dokumentu se rozplynou díky napínavému zpracování. Divák může sledovat jak celou osmiměsíční přípravu, tak detailní průběh několika desítek hodin bezprostředně před událostí. Hudba Michela Nymana dokumentu dodává svěžest, stejně jako charismatické vystupování hlavního hrdiny.