První badminton sezóny: retro raketa, bolavé ruce a umístění na chvostu

11. října 2010 – Petra Nerodilová
Sport - Reportáže

Neděle, půl osmé ráno, zvonění budíku. Obvykle si o víkendu trošku vyspávám, dneska ale udělám něco pro zdraví. Rychle posnídám, popadnu připravený batoh se sportovním oblečením, do ruky vezmu svou stylovou retro raketu, vyrobenou kdysi za éry komunismu ve „Východním Německu“, a uháním směr Šterboholy. Právě tady se totiž v moderní hale Victor koná první badmintonový turnaj pražské větve OLIVER VŠ LIGY v této sezoně.

Internetový vyhledavač mi našel skvělé spojení se čtyřmi přestupy, bohužel už mi nesdělil, že poslední autobusový spoj je odkloněn, a tak budu nejspíš bloudit. Naštěstí potkávám hned u zastávky tři potencionální soupeře mířící stejným směrem a halu společnými silami relativně bez problémů objevíme. Nesměle vstoupím, zaregistruji se, na druhý pokus úspěšně vylosuji příslušnou skupinu a vyběhnu schody do šatny.

Před desátou bedlivě poslouchám poslední organizační instrukce. Turnaj byl původně označen jako rozřazovací, určený jen pro nováčky v lize. Nakonec se ale otevřel pro všechny zájemce, a tak kolem sebe vidím 33 soupeřů, a to jak relativní začátečníky, tak pokročilé hráče. Přemýšlím, že až mě právě ti s profi raketami porazí, můžu svůj neúspěch aspoň částečně svádět na tu svou s přívlastkem „retro“.

Za chvíli už se na hřišti vymrzlé haly seznamuji se zbytkem svojí skupiny. Já a tři sympaťáci, možná se nade mnou slitují a nebudou mě moc drtit. Trošku se rozcvičujeme a rozpinkáváme. Zjištění, že podání forehandem nepatří k věcem, které bych ovládala, mi kuráž sice nedodá, ale odvážně se vrhám do prvního zápasu. Jestli mi před chvílí byla zima, tak teď shazuji mikinu a hltavě polykám tekutiny. Za zvuku svištění míčků běhám z jednoho konce hřiště na druhý, kluci mě tedy rozhodně nešetří. Přestože nakonec očekávaně prohrávám, podaří se mi uhrát několik bodů, z čehož mám radost.

Netrvá dlouho a mám odehráno se všemi. Tři porážky přijímám smířeně, hřeje mě totiž na srdci fakt, že jsem se během prvních zápasů naučila alespoň podat. Za chvíli dohrává i ostatních sedm skupin, během organizační přestávky se seznamuji s některými z ostatních hráčů a překvapivě zjišťuji, že z VŠE jich tu moc neobjevím. Po chvilce nám pořadatel Jakub Hojer dle umístění v prvním kole přidělí soupeře do toho druhého, následně pokračujeme podle pavouka. V hale vládne přátelská atmosféra. Všichni hráči se navzájem podporují, dokonce to vypadá, jako by ani nikdo nepřišel vyhrát, všichni se prostě jen chtějí zúčastnit.

V druhé půlce turnaje ze mě lije ještě víc než na začátku. Hraju jeden zápas za druhým, nestíhám si ani otírat čelo. Snad vlivem únavy a začínající bolesti v pravé ruce (způsobené osmdesátiprocentním hraním backhandu a vůbec nedokonalou technikou mé hry) mě nejdrtivěji poráží soupeři v posledních zápasech. Nevzdávám se. Asi tři hodiny po zahájení turnaj končí, pro mě 32. místem, což považuji za úspěch. Jakub Hojer rozdává ceny těm nejúspěšnějším – třem dívkám a třem klukům, a já přemýšlím, že budu muset máknout, aby se mi taky někdy na krku houpala taková pěkná blyštivá medaile.

Po oficiálním ukončení se část hráčů vydává na zasloužený oběd, já mířím domů. Krátkodobý plán je jasný – plácnout sebou na kanape a odpočívat. I ten dlouhodobý jsem stanovila – postoupit během sezony aspoň o jednu ligu výše. Jestli se mi to povede, uvidíme, můj hráčský vývoj můžete sledovat na www.ilist.cz.

Kompletní výsledky badmintonového turnaje naleznete na stránkách OLIVER VŠ LIGY.