První máj? Proč nejít na koně!

1. 5. 1999 | | Sport

Byly doby, kdy se Svátek práce slavil v ulicích měst s velkou slávou. I já pamatuji povinné průvody městem za doprovodu alegorických vozů, spousty mávátek a balónků, projevy z tribun nevyjímaje. Časy se ale mění, a tak přede mnou vyvstala otázka, co dělat v první den nadcházejícího měsíce lásky. Hned na začátku se musím přiznat, že jsem na dostizích nikdy nebyl.

Byly doby, kdy se Svátek práce slavil v ulicích měst s velkou slávou. I já pamatuji povinné průvody městem za doprovodu alegorických vozů, spousty mávátek a balónků, projevy z tribun nevyjímaje.

Časy se ale mění, a tak přede mnou vyvstala otázka, co dělat v první den nadcházejícího měsíce lásky. Nabízela se možnost strávit sobotu nad skripty, ale komu by se v tom slunečném počasí chtělo trávit sobotní odpoledne nad knihami. A tak jsem se nechal zlákat na dostihové odpoledne.

Hned na začátku se musím přiznat, že jsem na dostizích nikdy nebyl. Ke koňům také obzvlášť velkou důvěru nechovám. O to více jsem se však těšil. Nevěděl jsem, co mám od toho očekávat a upřímně řečeno jsem čekal, co to se mnou udělá. A tak jsem první májový den strávil na dostihovém závodišti v Lysé nad Labem.

Z tribunky byl pěkný výhled na celý areál, koně v dostatečně bezpečné vzdálenosti a občerstvení nedaleko. Před očima se mi odehrával premiérový dostihový mítink této sezóny. Tyto mítinky si již v republice získaly velmi dobré renomé mezi odbornou i laickou veřejností.

Po odběhnutí několika dostihů a přeletu rogalisty s parašutistou přišlo vyvrcholení celého dne. Na start prvního překážkového dostihu první kategorie letošní sezóny, Prvomájové steeplechase firmy Green soft, se postavilo deset koní. Mezi nimi i největší favorité–dvojnásobný vítěz z let 1996 a 1997 Válečník s žokejovou legendou Josefem Váňou a obhájce loňského triumfu žokej František Jasinský, tentokrát v sedle Torpilleho. Ten nakonec dokázal po 4 200 metrech, devatenácti překážkách a dramatickém finiši zvítězit a připsat si tak na své konto 36 tisíc korun.

Z Lysé jsem nakonec odjížděl s dobrým pocitem. Říká se, že člověk by si měl zkusit VŠE, a tato zkušenost za to určitě stála. A určitě si ji někdy zopakuji. A možná si i nechám zvednout trochu adrenalin tím, že si na nějakého toho koníčka vsadím.

A vy, až nebudete mít během prázdnin co dělat, zajděte se také kouknout na ta ušlechtilá zvířata, jak se perou o každý metr dostihové dráhy.

Mohlo by vás zajímat: